4 Tdo 80/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 80/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 80/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.80.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné vyhrožování Subsidiarita trestní represe Skutkové vady a vady dokazování Dotčené předpisy:§ 265e odst. 1 písm. e) tr. ř. § 353 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 932/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 80/2026-488 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného J. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 12 To 212/2025, v trestní věci vedené Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 122/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 3 T 122/2024 (dále jen „rozhodnutí soudu prvního stupně“, popř. „rozhodnutí nalézacího soudu“), byl obviněný J. F. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: „v období od 13. 1. 2024 do 16. 1. 2024 z přesně nezjištěného místa ze své e-mailové adresy XY úmyslně odeslal poškozenému A. J., do jeho pracovní emailové schránky XY celkem 4 e-mailové zprávy obsahující výhružky smrtí a těžkou újmou na zdraví, se kterými se poškozený seznámil buď ve své advokátní kanceláři v Praze nebo v XY, konkrétně odeslal 1.) dne 13. 1. 2024 ve 20:55 hodin e-mail s předmětem zprávy ve znění "Vymaštěný právnický prase" a obsahem zprávy "Prej ti hodně dlužím. A víš, že jo?? Brzo ti přijdu zaplatit, na to dosmrti nezapomeneš, JF", 2.) dne 15. 1. 2024 ve 22:40 hodin e-mail s předmětem zprávy "Prase, chcípneš !!" a obsahem zprávy "Bude to bolet.", 3.) dne 16. 1. 2024 ve 14:00 hodin e-mail s předmětem zprávy "Odporné prase" a obsahem zprávy "Chcípneš!! Brzo." a 4.) dne 16. 1. 2024 ve 21:37 hodin e-mail s předmětem "Rozsekané" a s obsahem zprávy "prsty, z nich hodně krve. Všechny nepotrestám, tebe, ty prase, jo.", přičemž tyto e-maily vzbudily v poškozeném důvodnou obavu o jeho život a zdraví a přinutilo jej to k přijmutí dočasných bezpečnostních opatření“. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil nalézací soud obviněnému podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložil dále soud prvního stupně obviněnému povinnost, aby se ve zkušení době podmíněného odsouzení zdržel jakéhokoliv kontaktu (osobního, písemného, elektronického, prostřednictvím třetích osob a podobně) s poškozeným. 3. Proti rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které směřoval proti všem jeho výrokům. Tento opravný prostředek podal taktéž státní zástupce, který jej směřoval do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 12 To 212/2025, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém výslovně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestního činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítá, že došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Dále byly pominuty důkazy zásadního významu, ačkoliv byly navrhovány, jedná se tedy o problematiku tzv. opomenutých důkazů. Podle obviněného nebyl proveden navrhovaný důkaz, aby si soud vyžádal zjištění, od kdy má poškozený střelnou zbraň a zbrojní průkaz. Pokud by bylo zjištěno, že ji má již před lednem 2024, kdy mělo dojít ke spáchání přečinu, tak by to zcela vyvracelo závěry o tom, že by předmětné e-maily zaslané obviněným mohly vzbudit v poškozeném obavu o život a zdraví, protože zbraň by si poškozený pořídil bez příčinné souvislosti se zaslanými e-maily již dříve. Má za to, že údajná přijatá bezpečností opatření nebyla nijak prokázána, nedošlo ani k výslechu např. zaměstnanců advokátní kanceláře poškozeného, kteří by se mohli k takovým opatřením a jejich rozsahu vyjádřit. Obviněný je tedy toho názoru, že z provedených důkazů nevyplynula rozhodná skutková zjištění, která pak vedla k tomu, že byl shledán vinným. Nadto nebyly provedeny navrhované důkazy. 6. Obviněný dále namítá, že e-maily zaslal do e-mailové schránky advokátní kanceláře poškozeného, k níž mělo přístup více osob a e-maily se tak nemusely vztahovat výslovně k osobě poškozeného. Podle obviněného tak nebyly naplněny znaky přečinu obviněného vůči poškozenému a nedošlo k naplnění subjektivní stránky předmětného přisouzeného přečinu, když e-maily neadresoval přímo poškozenému. Taktéž rozporuje, že by zaslal čtyři e-maily, ale pouze tři, což nelze bagatelizovat, když vyšší počet znamená závažnější jednání. Není mu tak zřejmé, jak mohlo být z provedeného dokazování uzavřeno, že zaslal e-maily čtyři. 7. K dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel uvádí, že pokud by se daný skutek stal, nelze jej kvalifikovat jako přečin, a to jak vzhledem k výše uvedeným argumentům, tak i k jeho nízké intenzitě. Jeho jednání tak mělo být posouzeno jako přestupek proti občanskému soužití, kdy u obdobných jednání k takovému posouzení dochází. Obviněný poukazuje na to, že původně i tato jeho věc byla jako přestupek projednávána. Akcentuje taktéž to, že e-maily byly zaslány v časově velmi krátkém období a před delší dobou. Je přesvědčen o tom, že jeho jednání nelze podřadit pod skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování. 8. Závěrem dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 12 To 212/2025-411, zrušil a vrátil mu věc k projednání a rozhodnutí, nebo aby obviněného sám zprostil obžaloby. 9. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud ještě za vhodné uvést, že si je vědom skutečnosti, že obviněný sám zaslal soudu prvního stupně přípis označený jako dovolání (viz č. l. 419–421.). Zde je ovšem potřeba uvést, že dovolání je možno podle § 265d odst. 2 tr. ř. podat toliko prostřednictvím obhájce, o čemž obviněný byl řádně poučen v rámci rozhodnutí soudu druhého stupně, včetně toho, že takové podání nelze považovat za dovolání. Proto Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné obsah tohoto přípisu obviněného v předmětném rozhodnutí rozvádět a zabývat se jeho obsahem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004). 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. 1 NZO 999/2025, nejprve zrekapituloval průběh řízení a argumentaci dovolatele. Následně uvedl, že argumentace obviněného stran opomenutých důkazů se míjí s obsahem dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě. Žádný z důkazních návrhů popsaných v dovolání totiž nelze považovat ve smyslu odkazovaného ustanovení za důkaz podstatný a vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. K rozporování přijatých bezpečnostní opatření dodává, že obviněný ignoruje ten fakt, že k naplnění objektivní stránky přisouzeného přečinu se nevyžaduje, aby důvodná obava u poškozeného skutečně vznikla, ale postačí, že její vznik byl reálný. Na to obviněného upozornil již soud prvního stupně v bodě 32 jeho rozsudku. 11. Státní zástupce dále uvádí, že není pochyb o tom, že jednání obviněného bylo způsobilé reálně vzbudit v poškozeném vážnou obavu, což podrobněji rozepisuje a zejména poukazuje na to, že obviněný je agresivní povahy, což bylo poškozenému z jejich dřívějšího kontaktu známo. V této souvislosti odkazuje na body 21 až 24 rozhodnutí soudu prvního stupně. Ohledně okolností nabytí