4 Tdo 805/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 805/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:4 Tdo 805/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.805.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ultima ratio Subsidiarita trestní represe Porušování domovní svobody Dotčené předpisy:§ 178 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 805/2025-298 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání obviněného A. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 44 To 148/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 196/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 44 To 148/2025. Podle 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 3 T 196/2024, byl obviněný A. Z. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle stejného ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody na pět měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu soud výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců. 2. Skutková zjištění soud prvního stupně popsal následovně (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 26. 11. 2024, v době okolo 16:12 hodin, v Praze XY – XY, v ulici XY, v přízemí bytového domu, přistoupil ke vstupním dveřím bytové jednotky č. 313, užívané poškozenou L. L., aby poškozené předal jejich společnou nezletilou dceru AAAAA (pseudonym), která v tu dobu spala v jeho náručí a o níž obžalovaný tvrdil, že je asi nemocná a dokola se v této souvislosti dožadoval toho, přestože mu poškozená opakovaně sdělila, že si nepřeje, aby vstupoval do jejího bytu, aby dceru mohl zanést do prostor bytu a prohlédnout ji, zda není nemocná, což však poškozená jednoznačně vyhodnotila jakožto záminku ze strany obžalovaného dostat se dovnitř bytu, přičemž se obávala, že poté, co by umožnila obžalovanému vstup do bytu, obžalovaný by z bytu nechtěl odejít, kdy posléze se obžalovaný dožadoval vstupu do bytu tím způsobem, že do poškozené tlačil svým tělem a zároveň pokračoval i v psychickém nátlaku na poškozenou, využívajíce k tomu jejich nezletilou dceru, kterou stále držel v náručí a tvrdil, že je zřejmě nemocná, nicméně po nějaké době nezl. dceru předal do rukou poškozené L., která spící dceru uložila do postýlky v ložnici, a když se po chvíli vrátila do předsíně bytu, aby zavřela vstupní dveře do bytu, které nechala přivřené, nechtěl ji obžalovaný umožnit, aby vstupní dveře zavřela, kdy mezi dveře úmyslně strčil nohu a tlačil na dveře tak, aby je nemohla poškozená zavřít a odmítal nohu vyndat, přestože jej o to poškozená neustále žádala, přičemž následně poškozenou dveřmi přetlačil, vstoupil do předsíně bytu, kdy v důsledku toho, že poškozená odmítala přítomnost obžalovaného v bytě, použila vůči němu pepřový sprej, který jí posléze obžalovaný vyrval z ruky a praštil s ním o zem, kdy obžalovaný nechtěl byt opustit ani navzdory tomu, že jej poškozená znovu vyzývala, aby z bytu „vypadnul“ a zároveň se jej snažila z bytu silou vytlačit, a kdy obžalovaný z bytu odešel až poté, co zjistil, že jeho jednání zaznamenala K. N., která bydlí v protější bytové jednotce“. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřoval proti výrokům o vině a trestu. Městský soud v Praze podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl usnesením ze dne 4. 6. 2025 sp. zn. 44 To 148/2025. II. Dovolání obviněného 4. Proti zamítavému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal dne 15. 8. 2025 obviněný A. Z. prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Císaře dovolání, které nijak neodůvodnil s vysvětlením, že tak učiní v nejbližších dnech. Dne 18. 8. 2025 pak odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku doplnil. 5. Obviněný formálně odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a podřadil jim bez bližšího rozlišení námitku nesprávných skutkových zjištění soudu prvního stupně, pokud je o rozsah a důvod vstupu obviněného do bytu poškozené, a námitku porušení zásady subsidiarity trestní represe a z ní plynoucího principu ultima ratio. 6. Podle obviněného je možné z důkazů provedených v hlavním líčení s potřebnou mírou jistoty vyvodit jen to, že obviněný téměř celou dobu stál před prahem vstupních dveří do bytu poškozené, u kterých jí předal jejich spící roční dceru, kterou měl předmětný den v rámci dohodnutého styku u sebe a kterou vrátil do péče poškozené o dvě hodiny dříve, protože se obával, zda není nemocná, a neměl dostatek zkušeností to posoudit. Vstupu do bytu poškozené, či přesněji toho, aby poškozená nezavřela vstupní dveře, se obviněný domáhal až v okamžiku, kdy se poškozená vrátila z ložnice, kam uložila dceru do postýlky, protože chtěl znát bližší informace k jejímu zdravotnímu stavu, ovšem poškozená s ním odmítala komunikovat a začala na něj křičet a strkat do něj. Až ten okamžik se situace vyhrotila a mezi oběma rodiči nastala slovní rozepře a přetlačování se o dveře. Podle obviněného poškozená celý incident nedůvodně gradovala, byla k němu hrubá a zaútočila na něj pepřovým sprejem, přestože on sám ji verbálně neurážel a nijak ji neatakoval. 7. Obviněný dále namítl, že se soudy obou stupňů věcí zabývaly příliš formalisticky. Byly si sice vědomy vypjaté povahy vzájemných vztahů mezi ním a poškozenou, i toho, že k tomu přispívají svých chováním oba aktéři v zásadě stejnou měrou, ale nevzaly to v potaz při posuzování společenské škodlivosti skutku, kterým jej uznaly vinným. Stejně jako fakt, že motivací jednání obviněného byla snaha zjistit, zda je jeho dítě v pořádku, nebo že intenzita narušení domovní svobody byla velmi nízká. 8. Obviněný konstatoval, že skutek byl rodinným konfliktem, na který soudy měly nahlížet citlivější optikou a postihnou ho jen za přestupek. Aplikace trestní normy na jeho jednání je nespravedlivá a při tak napjatých vztazích mezi rodiči nezletilého dítěte může způsobit více škody než užitku. 9. V návaznosti na argument kvalitou vztahů mezi rodiči nezletilé obviněný poukázal na vlastní sebereflexi, která se projevila v tom, že přistoupil na rodinné poradenství, psychoterapii a sám si platí asistované předávání dcery matce, aby minimalizoval riziko opakovaní situace, která je projednávána v této trestní věci. I to podle obviněného svědčí pro závěr, že žalovaný skutek je nanejvýš přestupkové povahy, jakkoli primární jsou skutkové okolnosti případu a jeho osobní poměry. 10. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 44 To 148/2025, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 3 T 196/2024, zrušil a přikázal příslušenému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření státního zástupce 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Shrnul dosavadní průběh řízení před soudy nižších stupňů i podstatu dovolání obviněného a konstatoval, že obviněný z velké míry jen opakuje svou obhajobu, kterou uplatnil v řízení před oběma nižšími soudy a se kterou se tyto soudy řádně vypořádaly. V této souvislosti státní zástupce odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které jsou dovolání založená jen na opakovaní námitek uplatněných v dřívějších fázích řízení v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obecně odmítána jako zjevně nedůvodná, pokud soudy svá rozhodnutí řádně, logicky, přesvědčivě a uceleně odůvodnily. 12. Státní zástupce k dovolání dále uvedl, že argumentace obviněného přísně vzato nerozlišuje jednotlivé námitky podle uplatněných dovolacích důvodů. V souhrnu lze konstatovat, že obviněný se svými skutkovými výhradami snaží prosadit vlastní verzi toho, co se mezi ním a poškozenou v rozhodnou dobu událo, aniž by přitom poukázal na jakýkoli konkrétní natož extrémní rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takto postavená dovolací argumentace ale neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě procesních vad ovlivňujících správnost skutkových závěrů