4 Tdo 829/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 829/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:4 Tdo 829/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.829.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování In dubio pro reo Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:5. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 829/2025-398 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 55 To 104/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 172/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 1 T 172/2023 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. B. (dále jen „obviněný, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění dopustil tím, že „dne 2. 6. 2022 v době od 12:40 hodin do 12:45 hodin v okrese XY před domem č. p. XY v XY, části XY, po předchozí vzájemné slovní rozepři s poškozenou J. E., která se týkala dlouhodobých neshod ohledně zavírání hlavních vchodových dveří do bytového domu č. p. XY, tuto nečekaně strčil oběma rukama do horní časti těla, následkem čehož poškozená ztratila rovnováhu a spadla zádovou částí na zem; v důsledku pádu poškozená utrpěla odlomení vnějšího kotníku levého hlezna s posunem úlomku, ložiskové pohmoždění měkkých pokrývek lebních v temenětýlní krajině, ložiskové pohmoždění zápěstí levé ruky na ploše asi 4 x 1,5 cm, pohmoždění měkkých tkání nad pravou klíční kostí o průměru 3 cm, pohmoždění měkkých tkání v příhrudní čáře vpravo v úrovni III. - IV. žebra, čárkovité oděrky v mezilopatkové krajině zad a oděrku na loketním kloubu vlevo; zranění poškozenou výrazně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 6 týdnů bolestivostí a sníženou hybností levé dolní končetiny, kterou měla fixovanou sádrovým obvazem bez možnosti došlapu, pohybovala se za pomoci berlí a po tuto dobu byla částečně odkázána na pomoc druhé osoby, a po dobu dalších 6 týdnů podstoupila intenzivní léčebnou rehabilitaci, zranění poškozené si vyžádalo pracovní neschopnost od 2. 6. 2022 do 26. 8. 2022“. 2. Za uvedený zločin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu stanovil zkušební dobu podmíněného odsouzení v trvání 30 měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil soud obviněnému povinnost zaplatit poškozené J. E. na náhradě majetkové škody částku 49 622,30 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 59 407,23 Kč. Se zbytkem nároku pak tuto poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, částku 10 627 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a to od 23. 2. 2024 do zaplacení, a poškozené České správě sociálního zabezpečení, IČ: 00006963, na náhradě majetkové škody částku ve výši 52 274 Kč a poškozené Správě železnic, státní organizaci, IČ: 70994234 na náhradě majetkové škody částku 8 579 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 55 To 104/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy ve vztahu k poškozené J. E. a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozené J. E. na náhradě majetkové škody částku 46 579,30 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 59 407,23 Kč. Se zbytkem nároku pak tuto poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky pak soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to konkrétně k tzv. extrémnímu rozporu, dovolatel uvádí, že z provedených důkazů nelze dovodit jeho vinu. Obviněný poté vyjadřuje nesouhlas s tím, jakým způsobem byly hodnoceny provedené důkazy ve vztahu ke skutkovému ději týkajícímu se úderu tácem ze strany poškozené. V tomto směru akcentuje, že od samého počátku trestního řízení, již v rámci podaní vysvětlení dne 21. 6. 2022, setrval na tomto tvrzení. Výpověď svědkyně C., která útok popsala jako vedený z jiné strany, sama o sobě nevyvrací pravdivost jeho tvrzení. 7. Ve vztahu k opomenutým důkazům pak namítá, že odvolací soud zcela bezdůvodně zamítl jeho návrh na provedení osobního výslechu znalce MUDr. Adámka, a to s odkazem na jeho údajnou nadbytečnost. Podle obviněného se ovšem jednalo o podstatný důkaz a jeho neprovedení tak naplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Obviněný tedy setrvává na tom, že jen odvracel útok ze strany poškozené. O tom, že k útoku tácem skutečně došlo, svědčí nejen výpověď svědkyně C., ale i pořízená fotodokumentace, ze které je zřejmé, že se tác na místě činu skutečně nacházel. Vyslovuje přesvědčení, že svojí reakcí na hrozící útok ze strany poškozené nikterak nevybočil z mezí nutné obrany. Akcentuje, že jeho odstrčení poškozené představovalo jen jeho reakci na neočekávaný úder ze strany poškozené a intenzitu odstrčení nelze vnímat jako zjevně nepřiměřenou k odvracení útoku. Nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že neměl důvod se v době odstrčení poškozené domnívat, že bude napaden. Pokud se týká skutečnosti, že si na bolest lokte a prstů stěžoval až večer, nikoliv ihned po útoku, toto nijak nevylučuje útok ze strany poškozené. Je totiž zcela běžné, že se bolestivost určitého zranění může projevit až s určitým časovým odstupem. 9. Ohledně tvrzeného jednání v nutné obraně obviněný pak rozvádí předpoklady naplnění excesu z institutu nutné obrany, a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 6 Tdo 339/2008). Zdůrazňuje, že z jeho strany se jednalo o lehké odstrčení, kdy ke zranění poškozené došlo v důsledku dalších okolností (nevhodná obuv poškozené, nerovný terén). V tomto směru pak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 8 Tdo 1045/2023. Proto se domnívá, že byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 10. Současně obviněný namítá, že v řízení před soudy nižších stupňů byla popřena zásada presumpce neviny. Podle jeho názoru hodnocení svědeckých výpovědí bylo provedeno tendenčně, kdy došlo k nedůvodnému zpochybňování výpovědi svědkyně C., a to z důvodu, že je mezi ní a ním příbuzenský vztah. Stejně ovšem soudy nepostupovaly ve vztahu k výpovědi dalších svědků, ačkoliv se jednalo o synovce poškozené (svědek N.) a její dobrou přítelkyni (svědkyně B.). 11. Dovolatel dále požádal předsedu senátu soudu prvního stupně, aby v souladu s § 265h odst. 3 tr. ř. podal Nejvyššímu soudu návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně. 12. Závěrem podaného dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, resp. i rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ho obžaloby zprostil, anebo vrátil věc soudu nižšího stupně k novému projednání a rozhodnutí. 13. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) přípisem ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 1 NZO 619/2025. Nejprve rozvedl, jaké uplatnil d