4 Tdo 851/2014 — Nejvyšší soud

4 Tdo 851/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 7. 2014 Spisová značka:4 Tdo 851/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.851.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 8. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 851/2014-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného T. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014 sp. zn. 5 To 411/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 56/2013, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014 sp. zn. 5 To 411/2013. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný T. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 10. 2013 sp. zn. 52 T 56/2013 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 12. 3. 2013 ve 14.20 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Mercedes-Benz GL 500, bílé barvy, v P., ul. R., kde byl kontrolován hlídkou PČR DEPO 521, která následnou lustrací na DI Praha IV zjistila, že jmenovaný má platnou blokaci řidičského oprávnění od 31. 10. 2012, Magistrát hl. m. Prahy pod sp. zn. S-MHMP-DSA-165835/12 odeslal obviněnému dne 22. 2. 2012 oznámení o dosažení 12 bodů a výzvu k odevzdání řidičského průkazu, obviněný dne 14. 3. 2012 podal proti zápisu 12 bodů námitku, která byla dne 29. 10. 2012 pravomocně zamítnuta s tím, že řidičské oprávnění pozbyl dnem 31. 10. 2012. Za to byl obviněnému podle § 241 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř a půl let. Dále byly podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uloženy tresty zákazu činnosti, a to spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech na dobu čtyř let a v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku při nezměněném výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 51 T 97/2012, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné platby podle § 241 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, zrušen výrok o trestu z tohoto rozsudku, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2013 sp. zn. 7 To 332/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K odvolání obviněného, které proti tomuto rozsudku podal, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2014 sp. zn. 5 To 411/2013 napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. Zk 277/2013 pro zde popsaný skutek, jímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zprošťující rozsudek Městského soudu v Praze napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného s ohledem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že městský soud nedovodil v jednání obviněného úmyslné zavinění, přestože existence tzv. eventuálního úmyslu obviněného byla v řízení prokázána, a skutek proto měl být posouzen jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 11 Tdo 618/2013, z něhož plyne, že pro existenci úmyslného zavinění o přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku svědčí i takové okolnosti, ze kterých je zřejmé, že pachatel, který jako řidič dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení, neposkytoval správnímu orgánu potřebnou součinnost při doručování oznámení o dosažení uvedené bodové hranice, nezajímal se o průběh správního řízení nebo o průběžný stav bodů v registru řidičů. Měl-li obviněný v evidenční kartě řidiče přestupkové záznamy takového druhu, že dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení, má dostatek zkušeností se správním řízením před orgány rozhodujícími ve věcech porušení pravidel silničního provozu, a jako řidič motorového vozidla byl povinen znát právní předpisy týkající se řízení motorových vozidel. Správní rozhodnutí (zejména rozhodnutí Ministerstva dopravy o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 13. 8. 2012) byla obviněnému doručována v souladu se zákonem na adresu jeho trvalého bydliště, přičemž po uplynutí lhůty stanovené zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád”) byla tato rozhodnutí doručena tzv. fikcí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 7 Tdo 498/2013, podle něhož neznalost výsledku odvolacího správního řízení bez dalšího nevylučuje závěr o úmyslném zavinění pachatele ve vztahu k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). Bylo zcela v možnostech obviněného, aby se zajímal o výsledek správního řízení ve věci jeho námitek proti oznámení o dosažení 12 bodů. Pokud věděl, že podal proti správnímu rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy odvolání, pak s přihlédnutím k § 90 odst. 6 za použití § 71 správního řádu zcela jistě věděl i o tom, že odvolací správní orgán je vázán relativně krátkou zákonnou lhůtou pro rozhodnutí o odvolání. Pokud se ani po uplynutí této lhůty a s vědomím toho, že správní orgán může svá rozhodnutí účinně doručovat fikcí, nezajímal o výsledek odvolacího správního řízení, nelze z takového chování vyvodit jiný závěr než ten, že byl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku srozuměn s tím, že bude-li řídit motorové vozidlo, může tak učinit v době, kdy již pozbyl řidičské oprávnění. Cílem jednání obviněného bylo podle dovolatele vyhnout se doručení rozhodnutí a tím i nastoupení následků v podobě pozbytí řidičského oprávnění. Nic na tom nemění ani skutečnost, že předmětné rozhodnutí Ministerstva dopravy nebylo doručeno do vlastních rukou obviněného. Napadený rozsudek by podle dovolatele spočíval na nesprávném právním posouzení skutku i za předpokladu, že by úmyslné zavinění obviněného skutečně nebylo prokázáno. Stíhaný skutek by v takovém případě mohl podle dovolatele naplňovat znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu”), když ve vztahu k přestupku postačí nedbalostní zavinění pachatele (viz § 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). V takovém případě by ovšem odvolací soud musel podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. postoupit věc příslušnému orgánu k projednání přestupku a nemohl by obviněného zprostit návrhu na potrestání. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. při naplnění podmínky podle § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014 sp. zn. 5 To 411/2013, a dále zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (viz § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014 sp. zn. 5 To 411/2013 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 pí