4 Tdo 879/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 879/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 11. 2025 Spisová značka:4 Tdo 879/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.879.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví Pokus trestného činu Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 879/2025-386 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 7 To 136/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 136/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 3 T 136/2024, byl obviněný T. B. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 2 T 71/2024, mu byl uložen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR byla s nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, jsou tato: „Dne 4. 8. 2024 v čase 01:28 hodin, v Praze XY, konkrétně ve vestibulu metra XY, u schodiště z ulice XY, úmyslně a bezdůvodně fyzicky napadl poškozeného P. Š., kdy jako profesionální zápasník v boxu v bojovém postoji zaútočil na poškozeného nejprve údery pěstí pravou i levou rukou sevřenou v pěst do obličeje, ve chvíli, kdy se k němu poškozený otočil pravým bokem a snažil se z místa utéct, jej kopl pravou nohou do hlavy a do oblasti ramena, následně poškozeného rukama uchopil za triko a pravou rukou sevřenou v pěst poškozeného opakovaně bil do oblasti hlavy na pravou stranu obličeje, kdy se poškozený předklonil ve snaze si krýt hlavu a otočil se ve směru obviněného, pozice poškozeného obviněný využil a přitáhl si poškozeného za triko, držel jej levou rukou a opakovaně ho kopal kolenem do oblasti hlavy, načež se poškozený začal aktivněji bránit, odstrkoval obviněného, ale obviněný neustal v napadání poškozeného a fyzicky opakovanými údery pravou i levou rukou sevřenou v pěst útočil do oblasti hlavy a horní poloviny těla poškozeného, čímž poškozenému P. Š. způsobil tržně zhmožděnou ránu v levém obočí s nutným chirurgickým ošetřením stehy, krevní výron v oblasti levého oka, oděrky vlevo na čele, zlomeninu nosních kůstek s uchýlením nosní přepážky doprava a nutností repozice, zlomeninu spodiny levé očnice, krvácení do levé čelistní dutiny, neúplné vykloubení 1. řezáku vpravo dole a 1., 2. a 3. zubu vlevo dole, kdy vzhledem k počtu a intenzitě úderů a kopů obviněného mohlo dojít k závažnějšímu poranění, ať už ke zlomeninám čelisti, poranění oka či nitrolebnímu poranění, tedy k těžké újmě na zdraví, k čemuž nedošlo pouze shodou okolností nezávislých na vůli obviněného, a takového jednání se obviněný dopustil přesto, že byl za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku naposledy odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.9.2024, sp. zn. 2 T 71/2024, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2024, sp. zn. 8 To 265/2024, v právní moci téhož dne“. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný T. B. a státní zástupkyně odvolání. Obviněný brojil proti výrokům o vině a trestu a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 7 To 136/2025, podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný T. B. prostřednictvím svého obhájce doc. JUDr. Aleše Rozehnala, Ph.D., dovoláním, které směřoval proti výrokům o vině a trestu (explicitně napadené výroky neoznačil, ačkoli mu to ukládá § 265f odst. 1 tr. ř., ale vyplývá to z obsahu dovolání). Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se slovní citací, že napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku. 5. Existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v absenci subjektivní stránky trestného činu těžkého ublížení na zdraví. Podle obviněného soudy obou stupňů bez relevantních důkazů dovodily, že úmysl obviněného směřoval k následku v podobě těžké újmy na zdraví, ovšem fakticky obviněný poškozeného chtěl jen zastrašit tzv. „stínovým boxem“, tedy údery vedenými bez síly. Závěr nižších soudů o srozumění obviněného se vznikem těžké újmy na zdraví označil za spekulativní, nemající oporu v provedených důkazech. Akcentoval, že soudní znalec MUDr. Jiří Hladík zranění poškozeného posoudil z medicínského hlediska jako středně těžké, jehož léčba trvala krátce a nepřesáhla 6 týdnů. Ve své výpovědi u hlavního líčené znalec sice připustil, že hrozila i vážnější újma na zdraví, ale jasně uvedl, že nenastala. Poranění očnice a zubů nejsou trvalá a byla napravena lékařskou intervencí. Obviněný dále zdůraznil, že pokud by pojal úmysl poškozenému vážně ublížit, jako profesionální boxer by jej mohl snadno realizovat, on ale vědomě volil mírnější přístup. 6. V navazující části dovolací argumentace obviněný namítl, že soudy ignorovaly konstantní judikaturu, která ukládá povinnost zabývat se polehčujícími okolnostmi případu už ve fázi právní kvalifikace skutku a zvažovat jeho mírnější posouzení, pokud to skutkové okolnosti umožňují. K tomu poukázal na polehčující okolnosti spočívající v úplném odškodnění adhezních nároků poškozeného a zdravotní pojišťovny, které činily celkem 162 733 Kč, v doznání a projevené upřímné lítosti, v omluvě poškozenému a v aktivní snaze o resocializaci. Připomněl, že jeho jednání nebylo předem promyšleným útokem, ale jednáním zkratkovitým, jehož se dopustil v opilosti po oslavě výhry ve sportovním utkání. Zdůraznil také, že poškozený jeho omluvu přijal a nepožadoval přísný postih, naopak vyjádřil porozumění a věc ze svého pohledu označil za uzavřenou. 7. Svou argumentaci obviněný uzavřel konstatováním, že soudy nižších stupňů nepřípustně rozšířily výklad subjektivní stránky trestného činu těžkého ublížení na zdraví a nerespektovaly hranici mezi středně těžkým a těžkým ublížení na zdraví. Podle obviněného měl být skutek kvalifikován jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. 8. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 7 To 136/2025, a současně zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 3 T 136/2024, a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Shrnul podstatu dovolání obviněného a konstatoval, že vzhledem k vytýkaným vadám výroku o vině, které odvolací soud neodstranil, měl obviněný uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. K námitkám hmotněprávního posouzení skutku státní zástupce uvedl, že odpovídají obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze jim ale zjevně přisvědčit. Jednak se tytéž námitky obviněného prolínají víceméně celým trestním řízením a soudy nižších stupňů se s nimi řádně vypořádaly, takže už z tohoto pohledu jde o dovolání zjevně neopodstatněné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002) a jednak závěr soudů o naplnění subjektivní stránky jednání obviněného ve formě nepřímého úmyslu ke hrozícím