4 Tdo 887/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 887/2017 citace  Název judikátu:Podvod podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 8. 2017 Spisová značka:4 Tdo 887/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.887.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 887/2017-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 8. 2017 dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 4 To 490/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 131/2016, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 2 T 131/2016, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 23. 11. 2015 kolem 18:00 hodin v T., okres T., n. S., na parkovišti pod schody, poté, co se předem domluvil s poškozenou J. F., že tato si vezme půjčku od společnosti Provident Financial s. r. o. ve výši 10.000 Kč a tuto finanční hotovost mu následně půjčí, pod nepravdivou záminkou vyřešení svých finančních problémů, než mu budou proplaceny faktury za provedené stavební práce s tím, že on sám má zablokovaný podnikatelský účet u Komerční banky, a. s., a poté, co poškozená uzavřela se společností Provident Financial s. r. o. dne 23. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce ve výši 10.000 Kč, si od poškozené J. F. půjčil finanční hotovost 10.000 Kč s tím, že jí do 14 dnů vrátí, což neučinil ani to neměl v úmyslu, čímž způsobil poškozené J. F., škodu ve výši 10.000 Kč, a svého jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 3. 2008, č. j. 6 T 353/2007-57, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2008, za trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona a podvodu podle § 250 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněně odloženým výkonem trestu na zkušební dobu v trvání tří roků a rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 8. 2009, č. j. 4 T 66/2005-138, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 7 To 8/2010-157, dne 29. 4. 2010, za trojnásobný trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 3. 2008, č. j. 6 T 353/2007-57, z jehož výkonu byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 1 Pp 304/2015, podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání tří roků. Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 2 T 131/2016, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 4 To 490/2016, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 4 To 490/2016, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace uvedl, že mu nebylo doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání a pokud se týká fikce doručení, tak mu nebylo do poštovní schránky nic vhozeno. Tvrdí, že informace uvedená na obálce, jež se nachází ve spise, že „není schránka“ je nepravdivá, neboť schránka je umístěná na domě s výslovným označením „H.“. Obviněný je tak přesvědčen, že postupem odvolacího soudu mu byla odňata možnost účasti u veřejného zasedání. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí s tím, že podal žádost o odložení výkonu rozhodnutí ze zdravotních důvodů. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. V tomto vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Vhození písemnosti do schránky je úkonem, který má všemi cestami usilovat o seznámení adresáta s doručovanou písemností, nikoli úkonem, z něhož by obviněnému vznikala či zanikala nějaká procesní práva. Poukázal na skutečnost, že tvrzení obviněného, že výzva o uložení předmětné písemnosti mu nebyla vložena do schránky, nelze ověřit. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 934/2013, a uzavřel, že ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání v posuzovaném případě porušena nebyla. Státní zástupce pro úplnost uvedl, že obviněný přiložil ke svému dovolání dvě fotografie schránek, které se měly nacházet na jeho doručovací adrese a byly umístěny podle něj „na domě“, přičemž je zjevné, že jde o dvě různé dřevěné schránky s odlišným označením jmenovek, aniž je patrno, kdy a kam byly tyto schránky umístěny. Z internetové aplikace „Panorama“ na www.mapy.cz je patrno, že dům na doručovací adrese T. v L. byl v době natáčení záběrů opatřen dřevěným plotem s uzavřenou bránou, na níž byla umístěna jedna plechová schránka bez jmenovky. Vchod do budovy není z pohledu ulice patrný. Pokud tedy dovolatel na jediné adrese užíval hned tři různé poštovní schránky, pak měl sám učinit taková opatření, aby si uchoval přehled o všech doručovaných a zejména těch očekávaných písemnostech. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f od