4 Tdo 887/2023 – Nejvyšší soud

4 Tdo 887/2023-371 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 7 To 38/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 91/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 10. 2022, sp. zn. 2 T 91/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. M. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: v době od 27. 7. 2022 do 18. 8. 2022 v Plzni, XY, poškozené M. V., nar. XY, uživatelce ideální poloviny nemovitosti nalézající se na zmíněné adrese, a poškozené spol. TERASY ŠVABINY, s. r. o., IČO: 07337361, spolumajitelce dané nemovitosti, kdy poškozená M. V. byla na základě dodatku č. 1 ke kupní smlouvě uzavřené s poškozenou spol. TERASY ŠVABINY, s. r. o., dne 8. 6. 2022, jež se týkala koupě spoluvlastnického podílu k dané nemovitosti, jímž poškozená M. V. toho času disponovala, oprávněna bezplatně doživotně užívat výše uvedenou nemovitost, respektive byt nacházející se na jejím druhém nadzemním podlaží, a spoluužívat další prostory nemovitosti a přilehlé pozemky, podstatně ztížil zmíněný byt a další prostory nemovitosti řádným a obvyklým způsobem užívat, a to tím, že vyměnil cylindrickou vložku zámku u vchodových dveří do předmětné nemovitosti, kdy se jedná o jediný vchod, na jehož vnější straně se nachází koule, přičemž klíč od nového zámku nedal poškozené M. V. ani poškozené spol. TERASY ŠVABINY, s. r. o., a to i přesto, že k tomuto byl ze strany poškozené spol. TERASY ŠVABINY, s. r. o., vyzýván. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením dne 30. 3. 2023, sp. zn. 7 To 38/2023 (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“), tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soud v Plzni dne 30. 3. 2023, sp. zn. 7 To 38/2023, podal obviněný sám podání označené jako „dovolání“ k soudu prvního stupně, a to dne 4. 5. 2023. Současně požádal o ustanovení obhájce, přičemž žádal i o osvobození od soudních poplatků a poukázal na svojí trvající krajně kritickou životní situaci. K dovolání přiložil i rozhodnutí, kterým mu byl přiznán nárok na obhajobu bezplatnou v jiných řízeních vedených u soudů (např. usnesení Okresního osudu Plzeň-jih ze dne 13. 4. 2023, sp. zn. 13 Nt 906/2023). Dále výslovně uvedl, že požaduje ustanovení JUDr. Krýsla, který mu byl ustanoven v jiných věcech. 5. Následně bylo podáno dovolání, které vyhotovil ustanovený obhájce Mgr. Michal Paterna, resp. i. s. Mgr. Bc. Jakub Langer, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř, jenž bylo označeno jako „doplnění dovolání“. 6. Poté bylo prostřednictvím obviněným zvoleného obhájce JUDr. Michala Krýsla podáno „doplnění dovolání č. 2“ ze dne 14. 8. 2023. V předmětném podání bylo výslovně uvedeno, že obviněný nesouhlasil s podáním „doplnění dovolání odsouzeného“ podaného dne 25. 7. 2023 prostřednictvím obhájce Mgr. Michala Paterny, a proto žádá Nejvyšší soud, aby k podání datovanému dnem 25. 7. 2023 a označenému jako „doplnění dovolání odsouzeného” dále nebylo přihlíželo. Dále bylo výslovně v tomto podání sděleno, že v předmětné právní věci doplňuje dovolatel v zákonné otevřené lhůtě po poradě se svým obhájcem své tzv. blanketní dovolání ze dne 4. 5. 2023. To z důvodu právní jistoty následovně. 7. Obviněný v dovolání výslovně označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), písm. m) tr. ř., když má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až l) zmíněného ustanovení, resp. že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně-právním posouzení. 8. Dovolatel nesouhlasí s hmotněprávním posouzením týkajícím se práv spojených s užíváním předmětné nemovitosti. Zdůrazňuje, že již od samého začátku trestního řízení zpochybňuje, že v době, kdy byli spoluvlastníky předmětného domu jeho otec a první poškozená, existovala konkludentně uzavřená dohoda o způsobu užívání nemovité věci, podle níž on užíval přízemí a část sklepů a první poškozená pak první patro a část sklepů předmětného domu tak, jak uvádí soud prvního stupně. V daném kontextu namítá, že se nejednalo o projev vůle obou stran, který by byl jakkoliv, natož písemně, zachycen, ale že se jednalo pouze o tzv. neaktivitu jeho otce, tedy šlo o nečinnost otce při dalším faktickém užívání nemovitosti domnělou poškozenou, tedy o jakési “trpění” nastalého stavu užívání předmětných nemovitých věcí vzniklého v minulosti na základě dědictví (bez závěti) v rámci rodiny na straně jedné, tj. mezi rodinnými příslušníky v linii přímé (M. M. st. po své matce) a na straně druhé v linii nepřímé (domnělá poškozená V. M. po svém manželovi). Obviněný dále připomíná, že i kdyby snad nějaká tzv. konkludentní dohoda mezi jeho otcem a domnělou první poškozenou vznikla, tak se nejednalo o dohodu či smlouvu písemnou. Za tohoto stavu tak nebylo možno nepochybně dospět k závěru, že v takovém případě práva a povinnosti vyplývající z takovéto dohody (pokud byla ovšem nastíněným způsobem vůbec uzavřena) automaticky přechází na právní nástupce stran, natož na někoho mimo “rodinu”. Obviněný proto spatřuje pochybení soudů obou stupňů zejména v tom, že tato záležitost nebyla ani předmětem dokazování. 9. Setrvává na tom, že u konkludentně uzavřené dohody toto ani není možné, jelikož ujednání o přechodu práv a povinností vyžaduje výslovný a zachycený projev vůle. Nebylo tudíž a ani nemohlo být prokázáno, že by společnost Terasy Švabiny, s. r. o., která nabyla spoluvlastnický podíl od první poškozené, vstoupila do práv a povinností plynoucích z konkludentně uzavřené dohody původních spoluvlastníků o užívání nemovité věci a zda taková dohoda zavazovala i nově vstoupivší společnost ve vztahu k jeho otci. Konstatuje, že případné postoupení práv a povinností z původní uzavřené dohody přitom negoval i sám jednatel společnosti Terasy Švabiny, s. r. o., pan Zikmund při svém výslechu v průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně, který výslovně uvedl, že žádná práva postoupena nebyla. Má proto za to, že změna vlastnické struktury představovala podstatnou změnu poměrů oproti stavu, v jakém původní spoluvlastníci případně dohodu uzavírali, a taková změna poměrů pak sama o sobě vedla k automatickému zrušení konkludentně uzavřené dohody, jelikož kdyby takovýmto způsobem mělo dojít k postoupení práv a povinností na nového spoluvlastníka, pak by k tomuto nemohlo dojít i z dalšího důvodu, tedy že předmětná dohoda by zanikla pro tzv. podstatné změny poměrů. Nad výše uvedené obviněný předestírá, že jeho otec při prvním zásahu Policie ČR dokonce další trvání domnělé konkludentní dohody jednoznačně ukončil, kdy domnělé první poškozené V. policie zprostředkovala jeho stanovisko „nemá tu co dělat, když to prodala“, čímž dal jeho otec zcela jasně najevo, že způsob a stav užívání předmětných nemovitostí z minulosti nebude dále respektovat. Současně dovolatel poukazuje na § 1132 občanského zákoníku. Odkazuje na ustálenou judikaturu vyšších soudů, z níž vyplývá, že zatížení nemovité věci užívacím právem na doživotí představuje omezení práv spoluvlastníků na dobu delší než 10 let. Namítá, že aby nově přistoupivší spoluvlastník mohl přenechat část nemovité věci k užívání třetí osobě na doživotí, potřeboval by k takovému právnímu jednání souhlas jeho otce, který však neměl. Dovolatel je proto toho názoru, že dohoda o doživotním užívání nemovité věci uzavřená mezi společností Terasy Švabiny, s. r. o., a první poškozenou není a nikdy nebyla platná. Za situace, že nebyly výše uvedené skutečnosti prokázány, pak nelze dospět ani k závěru, že by po vstupu společnosti Terasy Švabiny, s. r. o., do vlastnické struktury k nemovité věci nadále existovala ona předmětná konkludentně uzavřená dohoda původních spoluvlastníků, která byla uzavřena právě a jen na základě jejich potřeb a přání. 10. Obviněný vyslovuje opakovaně názor, že ujednání o přechodu práv a povinností nebylo tvrzeno a ani prokázáno, a tudíž ani neexistovalo, jelikož původní spoluvlastníci měli v úmyslu pouze a jen respektovat současný stav, který existoval pouze a jen mezi nimi, a nikoliv ve v