4 Tdo 888/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 888/2025-682 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 10 To 129/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 86/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 6 T 86/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených přečinů se podle podané obžaloby měl obviněný dopustil tím, že „dne 27. 7. 2023 v době kolem 09:45 hodin, v křižovatce silnici II. třídy č. XY a III. třídy č. XY, v katastru obce XY, okres XY, jako řidič osobního vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, jedoucího ve směru na obec XY, v rozporu s ustanoveními § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) a § 11 odst. 1 č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v silničním provozu, jak mu ukládá tento zákon, neboť během jízdy na rovném úseku vozovky z nezjištěných příčin vjel vpravo mimo svůj jízdní pruh, do prostor rozhraní křižovatky, kde v ten okamžik stálo osobní vozidlo tovární značky Škoda Karoq, registrační značky XY, a dávalo přednost v jízdě, došlo k čelnímu nárazu do boku tohoto vozidla vlivem kterého jeho osádka - poškozený P. N. kromě krevních výronů, pohmožděnin a oděrek utrpěl zlomeninu 7.-8. žebra vlevo v lopatkové čáře s mírným posunem úlomků, pohmoždění levé plíce, zlomeninu rukojeti hrudní kosti s krevním výronem v mezihrudí za hrudní kostí šíře 23 mm, drobné ložisko pohmoždění sleziny, prokrvácení měkkých tkání v okolí břišní srdečnice pod odstupem ledvinných tepen, zlomeninu těla 4. bederního obratle, zlomeninu trnového a příčného výběžku 5. bederního obratle vlevo, a tato zranění ho v běžném způsobu života omezila na dobu více měsíců, poškozená A. N. utrpěla otoky, podkožní krevní výrony, pohmoždění hlavy a pohmoždění poloviny hrudníku, a tato zranění ji v běžném způsobu života omezila po dobu dvou týdnů“. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně odvolání v neprospěch obviněného. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“), tak, že usnesením ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 10 To 129/2025, podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a trestní věc obviněného pro skutek spočívající v tom, že „dne 27. 7. 2023 v době kolem 09:45 hodin, na křižovatce silnice II. třídy č. XY a III. třídy č. XY, v katastru obce XY, okres XY, jako řidič osobního vozidla značky Škoda Octavia, registrační značky XY, jedoucího ve směru na obec XY, byl účastníkem dopravní nehody, při níž se jím řízené vozidlo střetlo s vozidlem Škoda Karoq, registrační značky XY, přičemž vozidlo řídil přesto, že měl v krvi nejméně 8 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu a 4 ng/ml psychoaktivního kanabinoidu,“ postoupil k projednání ve správním řízení Městskému úřadu ve Slaném. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f), h) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 4. Obviněný nejprve shrnul průběh řízení před soudem prvního stupně, se kterým se zcela ztotožnil. Poukázal i návrh státní zástupkyně v závěrečné řeči před soudem prvního stupně, kde tato zcela překvapivě uvedla, že by jednání popsané v obžalobě mohlo být posouzeno jako přestupek s odkazem na nález tetrahydrakanabinolu a kanabinoidu v jeho krvi. Tento požadavek byl podle obviněného zcela překvapivý, když tato informace nebyla uvedena v podané obžalobě a ani se tímto směrem nevedlo dokazování. Na tento požadavek soud prvního stupně reagoval v odůvodnění svého rozsudku, když dospěl k závěru, že „pokud by byla v dané věci zvažována možnost postoupení věci na přestupek, dospěl soud k závěru, že popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání a následně v obžalobě neumožňuje postoupení daného jednání (respektive řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky) do přestupkového jednání.“. Zvolený postup soudu prvního stupně považuje dovolatel za správný a zákonný. 5. Rozhodnutí soudu druhého stupně dovolatel považuje za nesprávné, nezákonné, nedodržující zásadu totožnosti skutku, zásadu obžalovací a porušující právo na spravedlivý proces, včetně porušení práva přezkumu vyšší instancí na podkladě opravného prostředku. Současně namítá porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti, když rozhodnutí bylo vydáno v neveřejném zasedání, tedy bez jeho přítomnosti a přítomnosti jeho obhájce. Odkaz soudu druhého stupně na rozhodnutí PJN 300/2000 považuje za nepřípadný, když v dané věci bylo jednání spočívající v řízení pod vlivem návykové látky součástí skutku, pro který byla podána obžaloba. Tak tomu v jeho věci nebylo. 6. Následně obviněný namítá, že postup soudu druhého stupně, který zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodl o postoupení věci podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. správnímu orgánu je nesprávný, když pokud by o postoupení věci rozhodoval soud prvního stupně podle § 222 tr. ř. zůstalo by mu zachováno právo podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek. Postupem soudu druhého stupně mu byl upřen řádný opravný prostředek a on se nemohl bránit proti rozhodnutí, které bylo pro něho méně příznivé než rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručujících zásadu dvojí instance (dále jen „Listina“). 7. Nadto odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti v neveřejném zasedání, čímž mu bylo znemožněno se k věci vyjádřit. Podle něho odvolací soud nesprávně využil možnost, kterou mu dává ustanovení § 263 odst. 1 písm. a) tr. ř. a jeho rozhodnutí bylo „procesně překvapivé, neočekávané a nepředvídatelné“. V tomto směru odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04 ze dne 18. 8. 2004. 8. Pokud pak odvolací soud rozhodl o postoupení věci do přestupkového řízení na základě okolností, které nebyly uvedeny v obžalobě, resp. vyplývaly pouze z obžaloby, porušil zásadu obžalovací vyjádřenou v § 220 odst. 1 tr. ř. Podle jeho názoru není přípustné, aby soud postoupil věc na základě jiných skutkových okolností, které nejsou uvedeny ve výroku obžaloby a pro které se nevedlo žádným způsobem dokazování (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1467/2016). Podle něho odvolací soud postoupení věci opřel o jiné skutkové okolnosti, než byly popsány ve výroku rozhodnutí. Jedná se tedy o jiný skutek, takže nebyla zachována totožnost skutku. 9. Stran tvrzení odvolacího soudu, že množství návykové látky sice neodůvodňovalo právní kvalifikaci skutku podle § 274 tr. zákoníku, ale že toto jednání bylo součástí skutku, pro kterou byla podána obžaloba, uvádí, že toto součástí daného skutku nebylo, v obžalobě nebylo uvedeno žádné množství návykové látky. V tomto směru cituje podanou obžalobu. 10. S ohledem na nedodržení zásady totožnosti skutku pak dovolatel namítá, že podle § 30 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupek, odpovědnost za přestupek zaniká do 1 roku ode dne, kdy byl spáchán. Obviněný připouští, že do této doby se nezapočítává doba, po kterou se vedlo trestní stíhání pro týž skutek. Pokud ovšem není zachována totožnost skutku, nemůže dojít k přerušení nebo stavení lhůty k projednání přestupku. O takový případ se v dané věci jedná, když totožnost skutku nebyla dána. Proto v době projednání věci před odvolacím soudem již uplynula promlčecí doba pro přestupek, takže tento přestupek byl již promlčený. 11. V závěru podaného dovolání proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, č. j. 10 To 129/2025-660, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu projednání. 12. Dovolání obviněného bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se k dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřilo. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou pro