4 Tdo 938/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 938/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 11. 2025 Spisová značka:4 Tdo 938/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.938.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omamné a psychotropní látky Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Propadnutí majetku Trest propadnutí majetku Ukládání trestu Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 283 odst. 1 tr. zákoníku § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 66 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 938/2025-2487 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání obviněného M. C., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 10 To 166/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 20/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 11. 4. 2025, sp. zn. 3 T 20/2025, byl obviněný M. C. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (bod II.), kterého se dopustil částečně ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku se spoluobviněným J. T. a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod III). Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný jednáním popsaným pod body II a III skutkové věty. Současně s ním byli tímto rozsudkem uznáni vinnými i spoluobvinění I. R. a J. T. Spoluobviněná I. R. byla tímto rozsudkem dále podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, pro který vůči ní byla podána obžaloba a kterým měla spáchat přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku (bod II obžaloby). 2. Obviněnému byl soudem prvního stupně za uvedené trestné činy uložen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 45 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále soud uložil obviněnému podle § 66 odst. 2 tr. zákoníku trest propadnutí majetku, a to motorky DUCATI 1199 PANIGALE ABS, RZ 5M8198, barva červená, vin XY, č. motoru 1198WE, celková hmotnost 370, stav provozované, číslo TP UM396618, číslo OTP UBD036576, karoserie kapotáž. Současně uložil obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to v rozsudku vyjmenovaných, které byly zajištěny v rámci domovní prohlídky v domě na adrese XY, XY. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku soud obviněnému uložil rovněž ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě. 3. Dále soud prvního stupně rozhodl o uložených trestech spoluobviněným a o uložení ochranných opatření podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval toliko do výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Odvolání podala také státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně, a to u dovolatele v jeho neprospěch do výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Státní zástupkyně podala dále odvolání i v neprospěch obviněné I. R. směřující do zprošťujícího výroku. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“), tak, že usnesením ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 10 To 166/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného M. C. a odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch tohoto obviněného zamítl. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. pak napadený rozsudek z podnětu podaného odvolání státní zástupkyně zrušil ve výroku, jimž byla obviněná I. R. zproštěna obžaloby. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku soudu druhého stupně (správně usnesení – poznámka Nejvyššího soudu) podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání směřující toliko do výroku o uloženém trestu, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném rozhodnutí o druhu trestu. Podle dovolatele se soudy nižších stupňů dopustily nezákonné kumulace trestu. 6. Vadu rozhodnutí soudů nižších stupňů spatřuje dovolatel v tom, že tyto soudy považují za možné uložení citelného nepodmíněného trestu vedle trestu propadnutí majetku, a to v kumulaci s dalšími uloženými tresty. Následně cituje ustanovení § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku, podle kterého může soud uložit trest odnětí svobody na dvě léta až 10 let nebo propadnutí majetku. Protože je zde použita spojka „nebo“, tak z hlediska teleologického a sémantického výkladu je nepřípustné uložení obou trestů souběžně. Podle dovolatele spojka „nebo“ vyjadřuje výlučnost a kumulace je vyloučena. Nesouhlasí s právními názory, že kumulace je možná přes striktní ustanovení zákona u specifických případů a posouzení všech okolností. Takový postup narušuje právo na spravedlivý proces. 7. Nadto i pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obecně lze tresty kumulovat, tak obviněný je toho názoru, že toto není možné a spravedlivé v tomto konkrétním případě, když v dané věci absentuje zdůvodnění této výjimečnosti. Současně obviněný poukazuje na skutečnosti, které uplatnil v řádném opravném prostředku – spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, plně doznal vinu, přiznal více varů, ačkoliv to bylo objektivně vyloučeno, a to vše činil ve snaze docílit citelnější polehčující okolnosti rozhodující pro výměru a druh trestu. 8. Za podstatnou považuje rovněž skutečnost, že soud prvního stupně si nebyl jistý, jak má rozhodnout o zajištěné motorce, která byla prokazatelně ve vlastnictví jeho sestry. Tvrdí, že soud fakticky naznačil, že pokud by bylo změněno vlastnictví motorky a on by souhlasil s propadnutím tohoto majetku, tak by došlo k výraznému snížení trestu. Přestože měl o naznačeném postupu pochybnosti, kdy se domníval, že kumulace trestů není možná, tak požádal sestru, aby mu motorku darovala, což se stalo, a bylo mu tak možno uložit i trest propadnutí majetku, kdy očekával výrazné snížení trestu odnětí svobody. 9. Následně mu byl uložen citelný trest odnětí svobody, ačkoliv sám soud předtím konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro zabrání či propadnutí majetku. Takové rozhodnutí považoval za překvapivé. Proto považuje uložené tresty za nepřiměřeně přísné a jeden z uložených trestů – nepodmíněný trest odnětí svobody či trest propadnutí majetku – je trestem nedovoleným a uloženým v rozporu se zákonem. Navíc svůj postup soudy nijak neodůvodnily. Podle jeho přesvědčení vytýkané vady pak nebyly zhojeny ani v rámci odvolacího řízení. 10. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze (správně usnesení – poznámka Nejvyššího soudu) ze dne 17. 6. 2025, č. j. 10 To 166/2025-2375, zrušil z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 11. K dovolání obviněného se přípisem ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 1 NZO 711/2025, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Nejprve zrekapitulovala průběh řízení před soudy nižších stupňů a jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění. 12. Následně odkázala na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle kterého lze námitky vůči druhu a výměře trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným (nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. – poznámka Nejvyššího soudu). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Shodně se vyjádřil i Ústavní sou