4 Tdo 94/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 94/2016 citace  Název judikátu:Vražda Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 3. 2016 Spisová značka:4 Tdo 94/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.94.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vražda Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 6. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 94/2016-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2016 o dovolání obviněného S. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 8 To 44/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 9/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 48 T 9/2014, byl obviněný S. M. uznán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že „v přesně nezjištěné době, pravděpodobně ve večerních hodinách dne 1. 7. 2014, ve společně obývaném bytě v P., Ř. s největší pravděpodobností po vzájemné slovní rozepři s úmyslem ji usmrtit, napadl poškozenou V. S. tak, že jí pravděpodobně jednobřitým otevíracím nebo kuchyňským nožem způsobil především blíže neurčené hluboké bodné či řezné poranění krku v úrovni 5. obratle, při kterém došlo u poškozené k nadměrným krevním ztrátám, které vedly prakticky okamžitě ke smrti poškozené, a v útoku na poškozenou, která již byla přinejmenším v bezvědomí, pokračoval tím, že jí za použití síly velké intenzity způsobil kromě bodné rány při horním okraji krku pronikající do krční svaloviny, která byla zasazena silou střední intenzity, dalších dvacet bodných ran na hrudníku a břicha, při kterých použil sílu velké intenzity a při kterých došlo k bodným poraněním levé plíce, bránice, jater a bylo přeťato několik mezižeberních tepen, později tělo poškozené rozřezal a vynesl z bytu a jednotlivé části těla poškozené s výjimkou 5. krčního obratle s měkkými tkáněmi krku byly nalezeny během dne 9. 7. 2014 v kontejnerech na tříděný odpad .“ Za uvedené jednání byl obviněný S. M. odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to dvou nožů, podrobně specifikovaných v předmětném rozhodnutí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému rovněž uložena povinnost nahradit poškozené L. P. S., nemajetkovou újmu v částce 500.000 Kč. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 48 T 9/2014, podali jak obviněný S. M., tak státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 8 To 44/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný S. M. byl pro výkon trestu zařazen podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání S. M. zamítnuto. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 8 To 44/2015, podal následně obviněný S. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. V dovolání předně namítá (z důvodu § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.), že soudy obou stupňů nezkoumaly skutkový stav tak, jak jej popisoval obviněný, tj. že srazil ruku s nožem poškozené při útoku, a že v důsledku toho poškozenou ze shora bodl. Jestliže znalci dospěli k závěru, že ke zranění poškozené došlo již na chodbě, bylo zcela ignorováno, že takový mechanismus obviněný popírá a jeho výpověď a popis děje nebyly dále zkoumány. Nelze přitom vyloučit, že krev, které si poškozená a obviněný všimli na chodbě je krví někoho jiného než poškozené, mohla např. pocházet ze zranění na ruce obviněného. Že mohlo dojít ke konfliktu mezi nimi na chodbě, pak podporuje tvrzení obviněného, že poškozená byla zakrvácená na chodbě, mohla si v důsledku toho ušpinit oblečení, což ji mohlo vést ke snaze jít se od krve umýt. Její snížení hybnosti pak mohlo být způsobeno nejen ranou nožem, ale též vyražením dechu úderem do břicha. Další krev se mohla na chodbu dostat po smrti poškozené, při manipulaci s tělem. Z těchto důvodů obviněný žádal o přibrání soudního znalce, který by se zabýval otázkou, zda po zasazení smrtelné rány (tedy v důsledku traumatického zážitku) mohlo dojít k výpadku paměti, tedy k tomu, že by si obviněný nepamatoval, jak proběhl předmětný útok. Stejně tak navrhoval vyjádření znalce k oboru soudního lékařství a forenzní mechaniky, k tomu, zda mohlo dojít k zasazení smrtelné rány velkou silou v průběhu rvačky, pokud by na něj poškozená vzala nůž a on jí ho při sražení bodl z výšky do krku. Na takový návrh na doplnění dokazování však nižší soudy nereagovaly. Při nevyhodnocení skutečností, zda byl možný průběh děje tvrzený dovolatelem a zda se tak z jeho strany nejednalo o nutnou obranu, porušily soudy základní zásady trestního řízení, především právo na spravedlivý proces, neboť vůbec nezkoumaly tvrzení obviněného o tom, že k úmrtí mohlo dojít. Rovněž odvolací soud nevěnoval patřičnou pozornost důvodům konfliktu, tedy sporu ohledně zamykání bytu, který však již byl vyřešen dávno před úmrtím poškozené. Ten proto nemohl vést dovolatele k protiprávnímu jednání, ale mohl naopak být příčinou neadekvátního chování poškozené, stejně jako alkohol, který byl zjištěn v jejím těle. Dovolatel má za to, že tato neochota soudů prověřovat jeho tvrzení pramení z určité jejich alergie vůči němu, což vyplynulo již z rozhodování o vazbě, kdy nebyl obhájce vyrozuměn natolik včas, aby se vazebního jednání mohl účastnit. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá, že soudy při svém rozhodování neposoudily přiměřenost vztahu mezi veřejným zájmem vymezeným v trestním zákoně a základními právy obviněného, tj. nevyhodnotily správně, zda zásah do osobní svobody v podobě uložení nepodmíněného trestu a trestu vyhoštění je oprávněný a není trýznivý. Dovolatel žije společně s družkou v České republice řadu let, nedopustil se zde ani jinde v zahraničí žádného trestného činu. Trest zákazu pobytu na území České republiky tak obviněný považuje za nelidský a je podle něj v rozporu s právem na ochranu rodinného života a ochranu soukromí. Nedošlo též k vyhodnocení údajů o hrozbě zapojení jmenovaného do bojů na U. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 8 To 44/2015 a případně i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 48 T 9/2014 a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze či Městskému soudu v Praze k novému projednání věci, nebo aby sám rozhodl rozsudkem. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila následovně. Nejprve stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a důvody i tvrzení, o která obviněný opírá své dovolání. Uvedla, že dovolatel na podporu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby před soudem prvého stupně i z jeho odvolání. Především tvrdí, že skutkový děj je v rozporu se všemi provedenými důkazy. K tomu je však nutno uvést, že skutkový stav byl zjištěn soudem prvního stupně naprosto správně, když tento vycházel nejenom z výpovědí obviněného, ale i ze soudnělékařského, psychiatricko-psychologického posudku a z dalších provedených důkazů. Naopak je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že jednání obviněného mělo být kvalifikováno daleko přísněji, tedy jako zločin vraždy podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku. K tomu je třeba uvést, že dovolání je mimořádný opravný prostředek do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, t