4 Tdo 979/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 979/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:4 Tdo 979/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.979.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 979/2025-303 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 11 To 183/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 76/2024, takto: Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně se podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 11 To 183/2025, jakož i usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 9 T 76/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 9 T 76/2024, bylo podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupeno trestní stíhání obviněného M. K. pro skutek, ve kterém státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ podle obžaloby ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. ZT 91/2024, spatřoval zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a který měl spáchat tím, že „1. dne 7. 4. 2024 v době okolo 18:30 hodin v XY, okres Praha-XY, na XY, před prodejnou Eso market, přistoupil k poškozené M. B., která seděla na obrubníku, vulgárně ji urážel kvůli údajné nevěře a rukou jí udeřil do oblasti čelisti pod levým uchem, 2. dne 7. 4. 2024 v době okolo 18:40 hodin v XY, okres Praha-XY, v ulici XY, před budovou e. č. XY, poté, co poškozená M. B. otevřela dveře jeho vozidla zn. Volvo XC 90, RZ: XY, a vzala z něj mobilní telefon zn. Samsung Galaxy A54 5 G 256GB obžalovaného, který v té době užívala, a utíkala s ním pryč, se za poškozenou rozběhl a když ji dostihl, tak ji povalil na zem a zpod těla jí vytrhl předmětný telefon, který poškozená svírala v rukách pod tělem, vrátil se s ním do místa bydliště, kam za ním utíkala poškozená a před domem mezi nimi došlo k fyzické potyčce, kdy poškozená se domáhala mobilního telefonu a dala obžalovanému facku a obžalovaný jí rovněž udeřil,“ k projednání Městskému úřadu Černošice, protože skutek, pro který byl obviněný stíhán, není trestným činem, avšak by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. 2. Proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 9 T 76/2024, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ stížnost. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 11 To 183/2025, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnul. 3. Je třeba připomenout, že Okresní soud Praha-západ a Krajský soud v Praze v této věci rozhodovaly již podruhé. Okresní soud Praha-západ svým prvním rozsudkem ze dne 10. 1. 2025 sp. zn. 9 T 76/2024, obviněného uznal vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a za využití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Jednání obviněného ve skutkové větě vymezil tak, že „dne 7. 4. 2024 v době okolo 18:30 hodin v XY, okres Praha-XY, na XY, před prodejnou Eso market, přistoupil k poškozené M. B., která seděla na obrubníku, vulgárně ji urážel kvůli údajné nevěře a rukou jí udeřil do oblasti čelisti pod levým uchem a odešel zpět do vozidla, poté se vrátil k poškozené, která šla ke svému vozidlu, a z pravé ruky, kterou měla podél těla, jí vytrhl její mobilní telefon zn. Samsung Galaxy A54 5 G 256GB v hodnotě 6 490 Kč, a odnesl jej do automobilu a odjel domů na adresu XY, kam za ním jela i poškozená, která otevřela dveře od jeho vozidla zn. Volvo XC 90 a vzala si z něj zpět předmětný mobilní telefon a utíkala s ním pryč, což viděl obžalovaný, který za ní běžel, když ji dostihl, tak ji povalil na zem a zpod těla jí vytrhl předmětný telefon, který poškozená svírala v rukách pod tělem, vrátil se s ním do místa bydliště, kam za ním utíkala poškozená a před domem mezi nimi došlo k fyzické potyčce, kdy poškozená se domáhala vrácení mobilního telefonu a dala obžalovanému facku a obžalovaný jí rovněž udeřil, načež obžalovaný šel do domu a poškozená se stále domáhala navrácení mobilního telefonu, kde se vzájemně o telefon přetahovali, což vyústilo v to, že obžalovaný několikrát telefonem udeřil o zem a zničil ho, a způsobil tak poškozené škodu ve výši 6 480 Kč a kontuzi pravého předloktí a krční páteře a distorzi hrudní páteře“. 4. Okresní soud Praha-západ tedy žalované jednání (na rozdíl od podané obžaloby) shrnul do jedné skutkové věty a vyloučil, že by šlo o dva dílčí útoky pokračujících trestných činů. Za stěžejní pro posouzení věci pak soud označil zejména vyřešení předběžné otázky týkající se vlastnictví předmětného mobilního telefonu, a to v reakci na protichůdná tvrzení poškozené a obviněného. Zatímco poškozená M. B. setrvávala na tom, že mobilní telefon dostala od obviněného darem na Vánoce roku 2023 a v té době nevěděla, že by byl fakticky ve vlastnictví někoho jiného, obviněný M. K. naproti tomu uváděl, že telefon byl v době Vánoc roku 2023 ve vlastnictví společnosti BEThol, s. r. o., s níž spolupracoval a měl ho jen v užívání, přičemž poškozené ho v té době jen půjčil, což jí také sdělil. Okresní soud Praha-západ přitom v návaznosti na vyhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že ve smyslu § 1111 občanského zákoníku přešlo vlastnictví mobilního telefonu na poškozenou M. B., neboť jej prokazatelně obdržela na Vánoce roku 2023 jako dar a byla v dobré víře, že telefon dostává od osoby oprávněné s vlastnictvím k věci nakládat. Konkrétně v odstavci 17 odůvodnění svého rozsudku pak soud rozvedl podrobné důvody, pro které označil vyjádření obviněného M. K. týkající se přechodu mobilního telefonu do držení M. B. za lživá, a naopak uvěřil tomu, jak okolnosti nabytí telefonu popsala poškozená. 5. Krajský soud v Praze pak usnesením ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 11 To 62/2025, toto rozhodnutí z podnětu odvolání podaných obviněným i státním zástupcem podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil okresnímu soudu s tím, aby v ní učinil nové rozhodnutí. V odůvodnění svého usnesení označil rozsah dokazování za zcela dostačující, námitky neměl ani proti správnosti klíčových skutkových zjištění Okresního soudu Praha-západ. Z hlediska svých výhrad proti rozhodnutí soudu prvého stupně nicméně na úvod s ohledem na časovou a místní odlišnost obou případů napadení a zmocnění se telefonu nesouhlasil se soudem prvého stupně v tom, že by jednání obviněného M. K. bylo jediným skutkem. Za odpovídající přitom označil způsob, jakým byly jednotlivé skutky vymezeny v obžalobě. V odstavci 7 odůvodnění svého usnesení dále akcentoval, že k převodu vlastnictví mobilního telefonu na poškozenou darem nedošlo, a to z toho důvodu, že nikdo nemůže darovat něco, co mu nepatří, s právními účinky, které občanský zákoník s darováním spojuje. Podle odvolacího soudu byla v době „darování“ vlastníkem mobilního telefonu společnost BEThol, s. r. o., přičemž v momentě, kdy v březnu roku 2024 obviněný telefon této společnosti zaplatil, se stal jeho vlastníkem on. V době spáchání projednávaných činů tedy nejednal vůči věci cizí, a proto se nemohl dopustit ani zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (to v případě jednání pod bodem 2), ani přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (to v případě jednání pod bodem 1, u něhož absentovalo patřičné násilí ke zmocnění se věci). Okresnímu soudu Praha-západ rovněž uložil vyhodnotit také společenskou škodlivost jednání a vzhledem k okolnostem uvážit, zda nepřichází v úvahu užití materiálního korektivu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 6. Proti (v pořadí druhému) usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 11 To 183/2025, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1