4 Tdo 981/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 981/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:4 Tdo 981/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.981.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ukládání trestu Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 981/2025-18258 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněné Ing. Evy Benešové, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021. Podle 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby tak učinil v jiném složení senátu. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, byla obviněná Ing. Eva Benešová uznána vinnou ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterých se dopustila jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku. 2. Za uvedené jednání byla obviněná Ing. Eva Benešová odsouzena podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. 3. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy denní sazba činí 9.000 Kč, celkem ve výměře 4.500.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. 4. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání pozemků, specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 102 tr. zákoníku za použití § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byla zabrána také náhradní hodnota, a to pozemek specifikovaný ve výroku daného rozsudku. 5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. H. a Ing. Evě Benešové uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Metrostav Vackov, a. s., se sídlem Praha 8, Koželužská 2450/4, IČ: 256 41 182, částku ve výši 11.761.117 Kč jako náhradu majetkové újmy. 6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ: 69797111, Hlavní město Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, IČ: 000640581, Pražské služby, a. s., se sídlem Praha 9, Pod Šancemi 444/1, IČ: 60194120, Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/1 la, 130 00 Praha 3 – Žižkov, IČ: 013 12 774, Státní statek hl. m. Prahy „v likvidaci", se sídlem Praha 5, Holečkova 8, IČ: 000 64 092, Vinohradská Properties, a. s., se sídlem Praha 1O, Chorvatská 1400/11, IČ: 041 43 507, Garážový park Strašnice, a. s., se sídlem Praha 10, Konojedská 1581/38, IČ: 258 79 774, Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, IČ: 00006947, Tělovýchovná jednota Bohemians Praha, se sídlem Praha 10, Izraelská 6, IČ: 158 87 456, se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných J. H. a Ing. Petra Chmelíka. 8. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, podala obviněná Ing. Eva Benešová a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze naposledy rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, tak, že podle § 259 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. ř. výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 8 To 39/2021, doplnil tak, že obviněné Ing. Evě Benešové uložil podle § 329 odst. 3 za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a samosprávě, spojené s rozhodováním o právech a povinnostech osob, a to na dobu pěti let. 9. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 8 To 39/2021, podala následně nejvyšší státní zástupkyně podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. jako osoba oprávněná včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněné Ing. Evy Benešové, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud měl obviněné Ing. Evě Benešové za zločiny zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku uložit úhrnný trest odnětí svobody v zákonné sazbě od pěti do dvanácti let, jak vyplývá z ustanovení § 329 odst. 3 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku. Tento zákonný rámec však odvolací soud již potřetí redukoval s odkazem na § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněné uložil podmíněný trest odnětí svobody. S argumentací Vrchního soudu v Praze, kterou tento soud opětovně odůvodnil použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku ve prospěch obviněné Ing. Evy Benešové, se státní zástupkyně neztotožnila a uvedla, že podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle citovaného ustanovení nejsou v daném případě naplněny. 10. Odvolací soud opětovně odůvodnil mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zejména tím, že obviněná vedla před spácháním trestné činnosti i po celou dobu trestního stíhání řádný život. Dále poukázal na skutečnost, že od spáchání trestného činu uplynulo více než deset let, a že se obviněná nijak nepodílela na průtazích v trestním řízení. Takové odůvodnění však neobstojí, neboť Nejvyšší soud již v předchozích rozhodnutích v této věci výslovně konstatoval, že aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku není v daném případě namístě. Tento závěr byl opřen především o závažnost trestné činnosti, přičemž výše způsobené škody mnohonásobně překročila hranici škody velkého rozsahu. Významným aspektem bylo rovněž to, že jednání obviněné zasáhlo majetková práva více poškozených osob. Argumentaci odvolacího soudu, podle níž má být mimořádné snížení trestu odůvodněno uplynutím více než deseti let od spáchání trestné činnosti, rovněž nelze akceptovat. Celková délka trestního stíhání obviněné Ing. Evy Benešové dosahuje přibližně devíti let, což však není s ohledem na skutkovou i právní složitost věci, charakter trestné činnosti, okamžik vzniku trestněprávně relevantního následku, jakož i nutnost objasňování delší dobu trvajícího jednání směrem do minulosti doba jakkoliv excesivní. Trestní věc obviněné Ing. Evy Benešové bezesporu vykazuje znaky mimořádné skutkové i právní složitosti. Dosavadní délku trestního řízení proto nelze považovat za excesivní, natož za okolnost výjimečnou ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud odvolací soud uvedl, že na rozdíl od Nejvyššího soudu a státního zástupce nepovažuje tuto věc za skutkově složitou, je třeba konstatovat, že tímto závěrem zjevně nereflektuje podstatu stíhané trestné činnosti. Tato skutečnost se ostatně promítá i do jeho opakovaně nesprávného a nezákonného postupu, který se obdobně projevil i v původně společně projednávané trestní věci obviněného J. H. V obou těchto trestních věcech je nyní podáváno již osmé dovolání, přičemž všech sedm předchozích dovolání nejvyššího státního zástupce bylo úspěšných. Nejvyšší soud v jejich rámci konstatoval závažná pochybení odvolacího soudu, která rozhodně nelze považovat za marginální. Rovněž je nutné připomenout, že trestněprávně relevantní následek jednání obviněné nastal až s časovým odstupem po vydání inkriminovaných rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha. Tato rozhodnutí totiž vyvolala další právní kroky restituentů vůči Pozemkovému fondu ČR, včetně soudních řízení o vydání náhradních pozemků.