4 Tdo 987/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 987/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:4 Tdo 987/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.987.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vražda Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 309/24 III.ÚS 429/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 987/2023-3814 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovoláních obviněných 1. M. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, a 2. A. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023 č. j. 7 To 95/2022-3637, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 4/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. N. a A. Š. odmítají. Odůvodnění: 1. V řešené trestní věci byli obvinění M. N. a A. Š. (dále také jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2022 č. j. 5 T 4/2019-3452 uznáni vinnými trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“) na skutkovém základě, že „dne 23. listopadu 2008 v době od 01:45 hodin do 03:20 hodin, po předchozí vzájemné dohodě, M. N. v době svého služebního volna spolu s A. Š. a další dosud neustanovenou osobou, po předchozím fyzickém napadení poškozeného T. P., nar. XY v XY, v ulici XY před domem č. XY a jeho následném převezení na odlehlé místo nacházející se na účelové komunikaci vedoucí z obce XY k přehradě XY, v katastru obce XY, okres XY, jej znovu fyzicky napadli a poté v prostoru odbočky na hráz přehrady XY, a to v době, kdy se poškozený v důsledku zlomeniny stehenní kosti levé dolní končetiny způsobené předchozím útokem a v důsledku výrazného ovlivnění alkoholem nacházel ve stavu, ve kterém nebyl schopen útěku ani obrany, a s vědomím, že tím poškozenému způsobí smrt, s čímž byli srozuměni, upoutali poškozeného prostřednictvím lana či obdobného předmětu, uchyceného za opasek u kalhot, za přesně neustanovené osobní motorové vozidlo, které řídil A. Š., a tímto způsobem jej následně za jedoucím vozidlem vlekli a smýkali po povrchu účelové komunikace v délce nejméně 1630 metrů směrem k pozemní komunikaci č. XY, vedoucí od obce XY do obce XY, na kterou odbočili, a po této silnici jej vlekli a smýkali dalších 500 metrů ve směru na obec XY, což poškozenému způsobovalo značné utrpení, neboť nejméně zpočátku byl při vědomí, a poté tělo poškozeného, které v této době neslo rozsáhlé známky poranění v důsledku fyzického napadení a následného vlečení a smýkání po drsném povrchu komunikace, zanechali ležet u krajnice u vjezdu do areálu bývalé textilní továrny XY, kdy tímto jednáním, tedy fyzickým napadením a následným vlečením a smýkáním těla po drsném povrchu komunikace, poškozenému způsobili rozsáhlá devastující zranění neslučitelná se životem, a to rozsáhlou ránu se ztrátou části měkkých pokrývek lebních a kosti v levé temenně-týlní krajině s „obroušením“ kosti na okraji defektu, oděrky a tržné rány či krevní výrony na obou ušních boltcích, na čele, na nose, na obličeji, na krku, na obou horních končetinách, na hrudníku vpravo i vlevo, na břiše, v kyčelní krajině vpravo i vlevo, na zádech, na obou hýždích, na obou dolních končetinách včetně rozsáhlé ztráty tkáně na zevní straně bérce vlevo a v krajině levého i pravého nártu, otok mozku s drobnými ložisky pohmoždění, nevelký krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou, krevní výron pod měkké pleny mozkové, krvácení do postranních mozkových komor, zlomeninu dolní čelisti vpravo, zlomeninu horní čelisti a lícní kosti vlevo, krevní výron na rozhraní zadní a zevní plochy levého stehna, kapsovité odtržení kůže od svalstva na zadní a zevní ploše levého stehna, zlomeninu těla stehenní kosti vlevo, pohmoždění plic a vdechnutí krve do plic s akutní plicní rozedmou, krevní výron v pouzdru pravé ledviny, krevní výron pod pouzdrem jater a krevní výron v okolí žlučníku, na následky kterých poškozený dne 23. 11. 2008 v době od cca 03:00 hodin do cca 04:00 hodin zemřel, kdy bezprostřední příčinnou smrti poškozeného bylo pohmoždění mozku s otokem při úrazovém šoku v důsledku mnohočetných úrazových změn a ze soudně lékařského hlediska se jednalo o smrt násilnou v důsledku utrpěných poranění“. Za to byli oba obvinění podle § 219 odst. 2 tr. zák. odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jejichž výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen „tr. zákoník“) zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. 2. Následná odvolání obou obviněných proti uvedenému rozsudku Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 5. 2023 č. j. 7 To 95/2022-3637 podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. 3. Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně napadli obvinění dovoláními, v nichž oba uplatnili důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný M. N. pak navíc i důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 4. Obviněný M. N. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku, který hned několikrát doplnil, předně namítl, že dokazování v jeho trestní věci nebylo provedeno v dostatečném rozsahu a pokud soudy celou řadu jeho důkazních návrhů z nejrůznějších důvodů zamítly, založily svůj postup vadou spočívající v jejich opomenutí ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále odmítl závěr vrchního soudu prezentovaný v bodě 54 odůvodnění jeho usnesení, podle nějž soud prvního stupně před vydáním odsuzujícího rozsudku hodnotil provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Sám se domnívá, že tímto zákonným způsobem postupoval krajský soud pouze před vydáním rozsudku dne 19. 8. 2020, kdy oba obviněné obžaloby zprostil. Po následném kasačním zásahu odvolacího soudu ze dne 10. 3. 2021 se již pouze držel jeho pokynů a „v jeho vleku“ své původní skutkové závěry zcela otočil. Nad oběma obviněnými vyhlásil odsuzující rozsudek, přestože další doplnění dokazování vyznělo znovu spíše v jejich prospěch. Dovolatel trvá na tom, že byl odsouzen pouze na základě jediného usvědčujícího důkazu, a to výpovědi svědka R. Podpůrný důkaz metodou pachové identifikace totiž mohl vést nanejvýš k zjištění, že byl s poškozeným P. v blíže neurčené době a na blíže neurčeném místě v tělesném kontaktu, ale nikoli k závěru, že poškozeného usmrtil způsobem pospaným ve výroku rozsudku. Oba zmíněné důkazy pak rozhodně netvořily „ucelený řetězec“, jak tvrdí odvolací soud. Pokud jde o důkazy ostatní, ty byly způsobilé toliko vyvrátit jeho alibi, že byl v rozhodné době na jiném konkrétním místě. I kdyby tomu tak bylo, nutně by to ještě neznamenalo, že se dopustil žalovaného trestného činu. V podrobnostech se poté dovolatel zaměřil na vlastní hodnocení výpovědi svědka R. Poukázal na jeho trestní minulost i celou řadu dílčích nesrovnalostí v jeho tvrzeních, které ho stavěly do pozice obecně i specificky nevěrohodné osoby. Soudy přesto jeho svědectví nepochopitelně favorizovaly před jinými důkazy, které je minimálně zpochybňovaly či dokonce zcela vyvracely. Bezdůvodně odmítly provést další důkazy, tak aby její pravdivost a přesnost odpovídajícím způsobem verifikovaly. Dovolatel připouští, že svědek na místě byl a skutečně mohl míjet nějaké vozidlo vlekoucí poškozeného. Vzhledem k panujícím povětrnostním a světelným podmínkám i minimálnímu časovému prostoru však podle jeho přesvědčení nemohl jednoznačně identifikovat posádku vozu, a tedy i pachatele útoku. Ve věci sice byl k takovému zjištění proveden vyšetřovací pokus, ale ten byl následně hodnocen zcela nekriticky. Obdobně soudy přistoupily i k posouzení způsobu provedení důkazu metodou pachové identifikace, který byl podle mínění dovolatele z technického hlediska zastaralý a zároveň byl znehodnocen již tím, že psovod věděl, které vzorky patří právě k němu jako k podezřelému. Obviněný zároveň odmítl úvahový postup soudů, když jeho přirozenou a ospravedlnitelnou snahu potvrdit vlastní alibi na rozhodnou dobu uchopily jako další důkaz potvrzující jeho vinu. Ve vztahu k hmotněprávnímu posouzení skutku pak namítl, že ve světle skutkových zjištění nemůže obstát závěr o naplnění kvalifikačního znaku podle § 219 odst. 2 písm. b) tr. zák. v jednání pachatelů. Podotkl, že na těle poškozeného nebyla zjištěna žádná „obranná poranění“, která by svědčila pro even