4 Tz 2/2020 — Nejvyšší soud

4 Tz 2/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2020 Spisová značka:4 Tz 2/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TZ.2.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přeměna trestu Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 2/2020-914 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2020 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné E. P., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 1. 2019 č. j. 9 T 10/2018-880 a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto: Stížnost pro porušení zákona se zamítá. Odůvodnění: Dne 5. 2. 2020 byla u Nejvyššího soudu podána ministryní spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné E. P. Tato stížnost pro porušení zákona napadá pravomocné usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 1. 2019 č. j. 9 T 10/2018-880, jímž byl podle § 65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za užití § 340b odst. 1 tr. ř., jmenované přeměněn nevykonaný trest obecně prospěšných prací uložený rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 6. 2018 č. j. 9 T 10/2018-807 v trest odnětí svobody v trvání tři sta (300) dnů nepodmíněně a podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná zařazena pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Ministryně spravedlnosti konstatuje, že obviněná byla výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Tachově s dalšími dvěma pachateli uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, dále k peněžitému trestu spolu s náhradním trestem odnětí svobody a k trestu propadnutí věci. Tento rozsudek nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 14. 6. 2018. Soud jej dne 27. 6. 2018 zaslal Probační a mediační službě ČR, středisko Tachov, podle jejíchž zpráv se obviněná přes opakovaná předvolání na úvodní konzultaci k projednání vhodného poskytovatele prací nedostavila. Dne 30. 10. 2018 Probační a mediační služba Okresnímu soudu v Tachově podala návrh na přeměnu trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody. V návrhu se mj. uvádí, že obviněná prostřednictvím SMS zprávy v jednom případě v reakci na zaslanou pozvánku sdělila, že je hospitalizována. Okresní soud v Tachově následně nařídil veřejné zasedání na den 30. 1. 2019, k němuž obviněnou E. P. předvolal a v této souvislosti v referátu pro kancelář poznamenal, že její osobní účast je nutná. O konání tohoto veřejného zasedání se obviněná podle doručenky dověděla dne 9. 12. 2018, k jednání se však nedostavila. Okresní soud přesto dne 30. 1. 2019 projednal věc obviněné v její nepřítomnosti, kdy přečetl rozsudek, zprávy probační a mediační služby ČR, záznam k peněžitému trestu a aktuální opis rejstříku trestů obviněné. Vyhlášeným usnesením z téhož dne č. j. 9 T 10/2018-880 pak bylo okresním soudem rozhodnuto o přeměně obviněnou nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, s výkonem ve věznici s ostrahou (jehož přesné znění bylo citováno shora v odůvodnění tohoto usnesení). Toto usnesení okresního soudu nabylo právní moci dne 26. 2. 2019. Dne 23. 4. 2019 rozhodl Okresní soud Plzeň-město usnesením pod sp. zn. 3 Nt 341/2019, že se podle § 325 odst. 1 tr. ř. obviněné E. P. přerušuje výkon trestu odnětí svobody v trvání 300 dnů, uložený jí rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 6. 2018 č. j. 9 T 10/2018-807, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. 9 T 10/2018, a to na dobu jednoho roku ode dne porodu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mj. konstatuje, že ze zprávy Oblastní lékařské komise č. 2, Zdravotnické služby VS ČR ze dne 12. 4. 2019 vyplývá, že při gynekologické vstupní lékařské prohlídce dne 11. 4. 2019 byla u obviněné zjištěna gravidita 34+6 týdne, a podle vyšetření ze dne 13. 4. 2019 je obviněná v 38+4 týdnu těhotenství. V další části odůvodnění stěžovatelka cituje znění ustanovení § 336 odst. 2 tr. ř. a § 65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a dále ustanovení § 202 odst. 2, § 238, § 233 odst. 1, § 205 odst. 2 tr. ř. a z těchto v souvislosti s dalším obsahem trestního spisu sp. zn. 9 T 10/2018 dovozuje následující závěry. Konkrétně, že z uvedeného spisu není zřejmé, že by soud v předmětné věci rozhodl o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací podle § 336 odst. 2 tr. ř., takže obviněná ani nebyla ve smyslu § 336 odst. 3 tr. ř. řádně poučena o povinnostech z něho vyplývajících. Nebyla tak splněna vůbec podmínka pro rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody podle § 65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku postupem podle § 340b odst. 1 tr. ř. Pokud byla navíc obviněná k veřejnému zasedání předvolána, byla její účast a priori nezbytná. Z protokolu o veřejném zasedání z 30. 1. 2019 přitom vyplývá, že samosoudkyně vyhlásila usnesení o konání jednání v nepřítomnosti obviněné, aniž by odůvodnila změnu svého názoru na nutnost její účasti. Přitom osobní účast obviněné byla významná pro to, aby soud mohl též zaměřit své dokazování na důvody, pro něž se obviněná nedostavila na středisko Probační a mediační služby, a ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. tak mohl zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. V tomto rámci se měl soud případně zabývat i otázkou, zda nesoučinnost obviněné nemohla být zapříčiněna objektivními překážkami spočívajícími v jejím zdravotním stavu. Za těchto okolností ani v případě, že by byly splněny ostatní podmínky pro rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, neměl soud s ohledem na § 202 odst. 2 ve spojení s § 238 tr. ř. veřejné zasedání konat a rozhodnout o uvedené přeměně trestu. Pokud tak Okresní soud v Tachově v dané procesní situaci napadeným usnesením přesto rozhodl, porušil podle stěžovatelky zákon v neprospěch obviněné v ustanoveních § 65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, § 202 odst. 2 ve spojení s § 238 tr. ř. a § 340b odst. 1 tr. ř. Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona v neprospěch obviněné E. P. v uvedeném rozsahu vyslovil a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Okresního soudu v Tachově zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K podané stížnosti pro porušení zákona se nejvyšší státní zástupce nevyjádřil. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl ke konstatování, že stížnost pro porušení zákona byla podána nedůvodně. V prvé řadě je třeba uvést, že Nejvyšší soud prostudoval předložený spis Okresního soudu v Tachově sp. zn. 9 T 10/2018, zejména pak tu jeho část zahrnující řízení po vyhlášení odsuzujícího rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 6. 2018, do vyhlášení napadeného usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody ze dne 30. 1. 2019 a zjistil, že kromě citace obsahu jednotlivých soudních rozhodnutí či vlastního obsahu spisu, jež jsou ve stížnosti pro porušení zákona uváděny, předmětný procesní spis obsahuje i další okolnosti, které v ní prezentovány nejsou. Z tohoto spisu především také vyplývá, že i po schválení dohody o vině a trestu uzavřenou mezi obviněnými, tedy i E. P., a státním zástupcem a současně po vyhlášení odsuzujícího rozsudku ve veřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2018 u Okresního soudu v Tachově, pokračovaly peripetie s doručováním písemností výše jmenované obviněné. Již odsuzující rozsudek se jí nedařilo doručit ani na jednu z nahlášených adres, kde se měla, resp. mohla zdržovat, a to ani prostřednictvím Policie ČR. Tento rozsudek obviněná podle doručenky a úředního záznamu (č. l. 850) převzala osobně až po intervenci policie dne 20. 9. 2018. Na předvolání Probační a mediační služby, středisko Tachov (dále také jen PMS) se opakovaně, většinou bez omluvy, nedostavovala, případně nereagovala na učiněné telefonáty či SMS, (viz zprávy PMS č. l. 843, 852 a 863 - v níž byla navržena přeměna uloženého trestu). Písemnosti spojené s nařízením veřejného zasedání, v němž měl být učiněný návrh projednán, byly soudem vypraveny dne 1. 12.