4 Tz 32/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 32/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2006 Spisová značka:4 Tz 32/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.32.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 32/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. března 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné R. P., proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné R. P. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství pro Prahu - západ ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. ZT 6/2005, bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání proti obviněné R. P., bytem P., Z., pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že v období od 13. 9. 2002 do 28. 6. 2004 v předchozím bydlišti v Ú. odstranila jako povinná v exekučním řízení movité věci zahrnuté do soupisu pořízeného vykonatelem (exekutorem) Exekutorského úřadu v Praze 3 dne 3. 9. 2003 v bydlišti obviněné na základě exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. I. Š., ze dne 3. 2. 2003 jednající z pověření Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. Nt 6818/2002, k vymožení vykonatelného rozhodnutí o pohledávce ve výši 40.613,- Kč, neboť v daném případě nejde o trestný čin ani není důvod k postoupení věci. Z podnětu stížnosti soudní exekutorky JUDr. I. Š. rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a státnímu zástupci Okresního státní zastupitelství pro Prahu – západ uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Proti citovanému usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné R. P. Namítá v ní že zákon byl v neprospěch této obviněné porušen v ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 142 odst. 1 tr. ř. a § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. V písemném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že soudní exekutor v daném případě nemůže mít postavení poškozeného, který je oprávněn podat podle § 172 odst. 3 tr. ř. stížnost proti usnesení o zastavení trestního stíhání, neboť není tím, komu trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí vznikla újma předpokládaná v ustanovení § 43 tr. ř. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, je založeno na nesprávném hmotněprávním posouzením jednání obviněné R. P. Podle názoru stěžovatele není další zaměstnanec exekutora oprávněn samostatně provádět soupis movitých věcí povinné, neboť ten je předmětem exekuční činnosti a ne pouze jednoduchým úkonem s exekuční činností souvisejícím. Důsledkem okolnosti, že exekutorka pověřila svého tzv. dalšího zaměstnance, aby samostatně provedl soupis a zajištění movitých věcí povinné R. P., je, že porušila zákon, přičemž tomuto úkonu nelze přiznat trestněprávní ochranu podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněné R. P. v namítaném rozsahu, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Z obsahu předloženého spisu, který byl pro rozhodování o podaném mimořádném prostředku relevantní, Nejvyšší soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. Nc 6818/2002, byla nařízena exekuce proti povinné R. P., podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 15. 4. 2002, č. j. 083341/2002-631/Čeč/G, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 40.613,- Kč a nákladů exekuce, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Soud pověřil výkonem této exekuce JUDr. I. Š., soudního exekutora Exekutorského úřadu v Praze 3, se sídlem Malá Štěpánská 7, Praha 2. Tímto usnesením bylo dále stanoveno, že povinná nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinná poruší tuto povinnost, je neplatný. Proti citovanému usnesení podala povinná R. P. odvolání, o němž rozhodoval Městský soud v Praze, a usnesením ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 35 Co 99/2003, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dne 3. 2. 2003 vydala soudní exekutorka JUDr. I. Š. exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné R. P. Dne 19. 10. 2005, vydal státní zástupce Okresního státního zastupitelství pro Prahu –západ usnesení pod sp. zn. ZT 96/2005, jímž podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání proti obviněné R. P., pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že státní zástupce považoval postup při exekuci v tomto případě bez zákonné opory, neboť soupis věcí byl pořízen v hrubém rozporu se zákonem, když byla také závažným způsobem porušena domovní svoboda obviněné pohrůžkou přinucení násilím na věci a následného použití fyzické síly a přivoláním hlídky Policie ČR. Oprávnění k úkonům, které jsou nepominutelnou součástí exekuce, vyžadují k řádnému provedení jistou míru odborné a morální kvalifikovanosti. Pokud soupis movitých věcí uskutečnil další zaměstnanec poté, co byla protiprávně narušena domovní svoboda, pak jde o úkon právně neudržitelný a jeho nerespektování nemůže být nikterak sankciováno. Podle ustanovení § 171 odst. 2 písm. a) tr. ř. kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc, které se takové rozhodnutí týká, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů. Mařením nebo podstatným ztížením výkonu rozhodnutí se rozumí, že rozhodnutí, které má být vykonáno, v důsledku jednání pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek. V posuzované trestní věci bylo maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. spatřováno v jednání obviněné, jehož se měla dopustit tím, že v období od 13. 9. 2002 do 28. 6. 2004 odstranila jako povinná v exekučním řízení movité věci zahrnuté do soupisu pořízeného vykonavatelem Exekutorského úřadu pro Prahu 3 ze dne 3. 9. 2003 v bydlišti obviněné. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti a změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád) soudní exekutor (dále jen exekutor) je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Podle ustanovení § 1 odst. 2 exekučního řádu v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen \"ex