4 Tz 44/2023 – Nejvyšší soud

4 Tz 44/2023-565 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. G., nar. XY, bytem XY, XY, s adresou určenou pro účely doručování XY, XY, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 25 T 142/2015, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 25 T 142/2015, byl porušen zákon v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněného M. G. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 25 T 142/2015, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2020, bylo rozhodnuto tak, že se podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrací státnímu zástupci k došetření trestní věc obviněného M. G. pro skutek spočívající v tom, že dne 3. 9. 2008 na parkovišti v XY ulici v XY, poblíž budovy Komerční banky, si měl půjčit od L. M., nar. XY, finanční částku ve výši 2.000.000 Kč v hotovosti, oproti vystavené směnce, která podle dohody zajišťovala splatnost této částky ke dni 3. 9. 2010 s platbami ve výši 100.000 Kč měsíčně od vydání směnky k rukám L. M., přičemž v době vystavení směnky a přijetí finanční hotovosti měl vědět, že svůj závazek nebyl schopen dodržet a uhradit, když ani neměl ve sjednaném termínu mít v úmyslu půjčenou peněžní hotovost vrátit, neboť v tuto dobu neměl mít dostatečný příjem ani majetek k uspokojení jmenovaného věřitele a v době sjednání půjčky měl mít i další nesplacené závazky a tudíž si měl být vědom skutečnosti, že L. M. měl uvádět úmyslně v omyl ohledně možnosti placení této půjčky, čímž L. M., nar. XY, měl způsobit škodu ve výši 2.000.000 Kč, neboť do současné doby neměl učinit žádnou úhradu, který byl kvalifikován jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. V odůvodnění usnesení Okresní soud v Chomutově konstatoval, že důvodem k vrácení věci státní zástupkyni k došetření byla závažná procesní vada řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem, spočívající v porušení práva obviněného na obhajobu, konkrétně v daném případě vyjádřeného právem na řádný a zákonný přezkum usnesení o zahájení trestního stíhání, když podle názoru soudu o stížnosti proti usnesení policejního orgánu ze dne 4. 1. 2018, č. j. KRPU-25154-58/TČ-2014-040381, o zahájení trestního stíhání neměla rozhodovat státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově, nýbrž státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, neboť k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dala policejnímu orgánu pokyn. V této souvislosti uvedl, že státní zástupkyně svůj názor na odůvodněnost trestního stíhání velice explicitně vyjádřila již v usnesení ze dne 27. 3. 2015, č. j. ZN 4487/2014-8, kterým zrušila odložení věci policejním orgánem a na svém názoru setrvala i v usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. 1 ZT 232/15-72. S ohledem na jednotlivá vyjádření státní zástupkyně měl v této situaci tedy o stížnosti proti usnesení policejního orgánu ze dne 4. 1. 2018, č. j. KRPU-251542-58/TČ-2014-040381 rozhodovat ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupce nadřízený, tj. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 25 T 142/2015, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. G. Ve stížnosti pro porušení zákona shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněného M. G. porušen zákon v ust. § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť ve věci mělo být postupováno v souladu s ustanovením § 196 a násl. a mělo být nařízeno hlavní líčení. Zákon byl dle názoru okresního soudu porušen při rozhodování o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu ze dne 4. 1. 2018, č. j. KRPU 251542-58/TČ-2014-040381, o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Chomutově dne 4. 12. 2019 č. j. 1 ZT 232/2015-184. Dále konstatoval, že obecně lze souhlasit s tím, že závažná procesní vada přípravného řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem, je zákonným důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření postupem dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., avšak nelze se ztotožnit s názorem soudu, že k závažné procesní vadě v dané věci došlo tím, že státní zástupkyně při rozhodování o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepostupovala zákonně. Nelze tvrdit, že v usnesení ze dne 25. 3. 2015, č. j. ZN 4487/2014-8, je obsažen pokyn státní zástupkyně k zahájení trestního stíhání M. G. podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Lze zrekapitulovat, že policejní orgán odložil trestní věc dle § 159a odst. 1 tr. ř. usnesením ze dne 20. 1. 2015 s odůvodněním, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty prověřovaného trestného činu, zejména dle jeho názoru nebylo prokázáno zavinění pachatele. Proti usnesení o odložení věci poškozený podal stížnost, v níž přednesl argumenty, dle jeho názoru prokazující podvodný úmysl pachatele, státní zástupkyně přiznala důvodnost stížnosti a svým usnesením ze dne 25. 3. 2015 vydaným pod č.j. ZN 4487/2014-8 zmíněné usnesení policejního orgánu dle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušila a uložila policejnímu orgánu znovu ve věci jednat a rozhodnout. Policejní orgán po doplnění listinných důkazů (a téměř po třech měsících) dne 12. 6. 2015 pod č. j. KRPU-251542-30/TČ-2014-040381 zahájil a v odůvodnění usnesení konstatoval předchozí rozhodnutí o stížnosti státní zástupkyně s tím, že mu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl způsobem dle § 160 odst. 1 tr. ř., nicméně z formulace státní zástupkyně je zřejmé, že takový výslovný pokyn policejnímu orgánu dán nebyl, ačkoli je evidentní, že státní zástupkyně v odůvodnění usnesení vyslovila jednoznačný právní názor na věc. Okresní soud v usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření zmínil některá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, vztahující se k otázce pokynu státního zástupce k zahájení trestního stíhání, přičemž poukázal mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 4 Tz 46/2009. V tomto směru je však možno poukázat na přiléhavější rozhodnutí, a to rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, věnující se podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a v souladu s tím by bylo možno formulaci státní zástupkyně v nyní řešené věci, užitou v odůvodnění zmíněného usnesení, považovat spíše za souhlas, resp. úkon jímž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu následnému rozhodnutí policejního orgánu. V souvislosti s nyní posuzovanou věcí je však nutno připomenout především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 5 Tz 40/2016, vztahující se k otázce vymezení dozorových oprávnění státního zástupce, zejména názor Nejvyššího soudu, že není možné užít zcela bezbřehý extenzivní výklad pojmu pokyn nebo souhlas a že v případě opětovného vydání dříve zrušeného usnesení o zahájení trestního stíhání působí pokyn či souhlas pouze ve vztahu ke konkrétnímu usnesení, a nikoli k neurčitému počtu usnesení určitého typu, je zcela vyčerpán již v případě jeho prvního splnění. V nyní řešeném případě je tedy nutno zdůraznit, že formulaci státní zástupkyně použitou v odůvodnění usnesení ze dne 25. 3. 2015, č. j. ZN 4487/2014-8, je možno považovat za souhlas či kladné stanovisko k budoucímu postupu policejního orgánu, ovšem pouze ve vztahu k následně vydanému usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 6. 2015, č. j. KRPU-251542-30/TČ-2014-040381, nikoli však již ve vztahu k dalším budoucím rozhodnutím stejného druhu. Vyjádření názoru státní zástupkyně v rámci usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. 1 ZT 232/2015-72, jímž rozhodla dle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř. o zrušení citovaného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání jako nezákonného v žádném nelze považovat za pokyn k vydání dalšího usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve světle shora uvedené judikatury ve vztahu k této otázce nelze zmíněnou formulaci v žádném případě považovat za jednoznačný a výslovný pokyn policejnímu orgánu k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Z jazykového výkladu formulace státní zástupkyně je zcela zřejmé, že předpokládaným způsobem následného rozhodnutí policejního orgánu byla jak varianta zahájení trestního stíhání, tak i možnost odložení věci v případě dodatečného zjištění skutečností způsobujících promlčení trestního stíhání. S ohledem na výše uvedené proto usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 4. 12. 2019, č. j. 1 ZT 232/2015-184, jímž rozhodla o stížnost