4 Tz 50/2023 — Nejvyšší soud

4 Tz 50/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 8. 2023 Spisová značka:4 Tz 50/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.50.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Propadnutí věci Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 50/2023-119 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2023 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch odsouzeného J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, XY, u své matky O. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31 a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto: Stížnost pro porušení zákona se zamítá. Odůvodnění: 1. Ministr spravedlnosti podal dne 6. 6. 2023 k Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch odsouzeného (dále též jen obviněného) J. Š. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31. Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31 byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen mj. trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to ve vztahu k osobnímu automobilu Škoda Octavia, RZ XY, barvy tmavě modré, VIN: XY, včetně klíčů od vozidla a technického průkazu patřícímu k vozidlu. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 16. 7. 2020. 2. V další části odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na znění ustanovení § 70 odst. 3 tr. zákoníku, podle nějž platí, že trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Podle § 135 tr. zákoníku pak platí, že věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel takové věci znám. 3. Obviněnému byl cit. trestním příkazem uložen trest propadnutí věci – a to již označeného osobního automobilu, jakožto nástroji trestné činnosti. Trest propadnutí věci lze přitom ukládat výhradně ve vztahu k věcem náležejícím pachateli, tedy věcem, které jsou v době rozhodnutí součástí jeho majetku. Napadeným rozhodnutím podle stěžovatele došlo k uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k movité věci, jež v době rozhodnutí o ní s největší pravděpodobností nebyla majetkem obviněného, jak vyplývá z výpovědi nového vlastníka předmětného vozidla E. B. (č. l. 80 spisu). Pokud by předmětné vozidlo skutečně již v době vydání napadeného rozhodnutí nebylo majetkem obviněného, nebylo by mu možné trest propadnutí věci uložit. Za dané situace by zřejmě nepřicházelo do úvahy ani jiné rozhodnutí o předmětném vozidle např. formou ochranného opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný byl trestně stíhán a pravomocně odsouzen, nebylo upuštěno od jeho potrestání a předmětné vozidlo není věcí ohrožující bezpečnost lidí a majetku ani nelze důvodně předpokládat nebezpečí jejího dalšího užití ke spáchání trestné činnosti. Ani další podmínky pro uložení ochranného opatření zabrání věci podle § 101 odst. 2 až 5 tr. zákoníku v daném případě nejsou splněny. Okresní soud v Liberci tak podle stěžovatele pochybil při ukládání trestu propadnutí věci, kdy tento trest vzhledem k výše popsaným okolnostem případu ukládat neměl. Vydaným trestním příkazem tak byl porušen zákon v ustanovení § 70 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. Š. 4. V důsledku toho ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31 byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 70 odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby tento trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbydou svého podkladu. Poté aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 5. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). Ta po prezentaci stručného obsahu napadeného trestního příkazu a podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na obsah úředního záznamu o podání vysvětlení sepsaného na Obvodním oddělení Policie ČR ve XY dne 28. 5. 2022 s E. B., nar. XY, jenž uvedl, že předmětný vůz, na který se vztahuje trest propadnutí věci, zakoupil od J. Š. někdy v roce 2020. Na jeho základě pak ministr spravedlnosti přistoupil k podání stížnosti pro porušení zákona s poukazem na znění ustanovení § 70 odst. 3 tr. zákoníku a § 135 tr. zákoníku, neboť shledal jejich porušení. 6. Státní zástupkyně ale v další pasáži svého vyjádření vyslovuje k otázce důvodnosti podání stížnosti pro porušení zákona svůj nesouhlas. Poukazuje v této souvislosti na obsah dostupného spisového materiálu, z nějž se podává, že orgány činné v trestním řízení po celou dobu přípravného řízení až do vydání trestního příkazu vycházely ze zjištění, že se předmětný automobil nachází ve vlastnictví obviněného. On sám do protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne 25. 4. 2020, pořízeném za podmínek § 179b odst. 3 tr. ř., uváděl, že automobil je v jeho vlastnictví, což dokládala i kupní smlouva, kterou měl v dispozici při svém zadržení. Ze Stanoviska probační a mediační služby v XY (dále jen PMS v XY) ze dne 9. 6. 2020 vyplývá, že se obviněný dostavil na PMS k projednání věci dne 4. 6. 2020. Prohlásil, že „auto je jeho“ a kromě toho bylo probačním úředníkem konstatováno, že obviněný na své jednání nemá vůbec žádný náhled, neprojevil žádnou lítost, odpovědnost a působil laxně. Jediný podnět, na který reagoval, bylo možné propadnutí vozidla. Tedy nejenže obviněný prohlásil a kupní smlouvou doložil, že automobil je předmětem jeho vlastnického práva, rovněž s ním i tomu odpovídajícím způsobem nakládal. V době meritorního rozhodování soudu v předmětné věci tak nevyvstaly v otázce vlastnického práva obviněného k dotčenému automobilu žádné důvodné pochybnosti. Nebyly tak dány podmínky k postupu soudu ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř., tedy k řešení vlastnického režimu vozidla jako otázky prejudiciální. Poukazovaná překážka podle § 70 odst. 3 tr. zákoníku tedy nalézacímu soudu nebránila ve vydání trestního příkazu, k němuž došlo dne 29. 6. 2020 (bez využití práva odporu s právní mocí ze dne 16. 7. 2020), kterým byl obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – předmětného automobilu. Teprve dne 28. 5. 2022 (tedy téměř s dvouletým odstupem po vydání napadeného trestního příkazu) učinil na Policii ČR podání vysvětlení E. B., který tvrdil, že uvedené vozidlo zakoupil někdy v roce 2020. Také uváděl, že neví přesné datum uskutečnění tvrzeného obchodu. Ke koupi vozidla mělo dojít na benzínové stanici blízko obce XY, kdy osobně předal J. Š. peníze v hotovosti – částku 20.000 Kč. Též na místě sepsali kupní smlouvu, kterou ale nemohl najít, a tudíž ji ani na policii nepředložil. Též obdržel k vozidlu malý a velký technický průkaz. Předmětné koupě se měli účastnit jeho dva kamarádi, které ale nechtěl jmenovat. Obviněný jej měl na místě instruovat, aby vozidlo přepsal na své jméno. To ale učinil až zhruba po roce, co vozidlo vlastnil, tedy v roce 2021. 7. Podle státní zástupkyně tak za popsané procesní situace lze spolehlivě uzavřít, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci bylo rozhodováno na podkladě opatřených skutkových zjištění, ze kterých nevyplývala žádná důvodná pochybnost o vlastnictví předmětného vozidla ze strany obviněného J. Š. Z hlediska zákonné překážky podle § 70 odst. 3 tr. zákoníku tedy nelze dospět k závěru o porušení zákona, které je ze strany ministra spravedlnosti trestnímu příkazu vytýkáno. Žádná ze stran trestního procesu a především obviněný, nebrojila proti zákonnosti vydaného trestního příkazu podáním odporu. Podnět k přezkoumání jeho zákonnosti vyplynul až po uplynutí téměř dvou let od jeho vydání a zpravomocnění. Odhlížejíce od zcela nepodložených tvrzení osoby podávající vysvětlení v posuzovaném směru, nebrání odsouzenému J. Š., aby za podmínek § 278 odst. 1 tr. ř. využil svého samostatného procesního oprávnění ve smyslu § 280 odst. 3 tr. ř. a podal návrh na povo