4 Tz 61/2009 — Nejvyšší soud

4 Tz 61/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2009 Spisová značka:4 Tz 61/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.61.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZHODNUTÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 61/2009 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného Ing. J. K., proti usnesení bývalého Nejvyššího soudu v Praze ze dne 14. 5. 1959, sp. zn. 1 To 54/59, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. takto: Pravomocným usnesením bývalého Nejvyššího soudu v Praze ze dne 14. 5. 1959, sp. zn. 1 To 54/59, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 281 a § 283 zákona č. 64/1956 Sb. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 245 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1956, a v ustanovení § 2 odst. 7, 8 zákona č. 64/1956 Sb., v neprospěch obviněného Ing. J. K. Napadené usnesení s e z r u š u j e v části týkající se obviněného Ing. J. K. Zrušuje se i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 1959, sp. zn. 2 T 2/59 v části týkající se obviněného Ing. J. K. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: V trestní věci, vedené proti obviněným F. D. a spol. před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 2 T 2/59, byl obviněný Ing. J. K. rozsudkem ze dne 16. 3. 1959 uznán vinným trestným činem rozkrádání a poškozování majetku národního a majetku lidových družstev podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. Uvedeného trestného činu se podle bodu II. výroku o vině měl dopustit spolu s obv. Ing. I. R. tím, že Ing. I. R. od prosince 1954 a Ing. J. K. od jara 1954 do konce července 1956 v P. a jinde po předchozí dohodě s Ing. J. P. a dalšími osobami prováděli pod pláštěm podniku \"I.\", propagačního, reklamního a inzertního závodu V. L. d. se sídlem v P., soukromou projektovou činnost, za kterou ve snaze opatřit si bezpracné zisky ke krytí nákladného způsobu života vědomě účtovali vyšší částky, než připouštěly směrnice Ministerstva financí, případně účtovali neprovedené práce, mnohdy jednu dílčí práci dvakrát i třikrát, používali neoprávněných přirážek, za účelem daňového úniku nebo získání neoprávněných daňových výhod, případně za účelem zastření soukromé projekční činnosti, dávali si v některých případech podepisovat faktury za nevykonané práce třetími osobami, případně sami takové faktury podepisovali, podniku \"I.\" za krytí soukromé projektové činnosti poskytovali smluvené úplaty ve výši 8,75%-22,5 % z účtovaných částek, takže socialistickým investorům a jiným socialistickým organizacím byly způsobeny milionové škody, přičemž nehledě k účasti na této celkové škodě jen Ing. I. R. poškodil n.p. E. a Svaz zaměstnanců v průmyslu textilním a kožařském, Z. v. R. B. S. o celkovou částku nejméně 91.000,- Kčs a Ing. J. K. poškodil D., n.p. D. R. o částku 79.645,50 Kčs a Ú. o částku 12.880,- Kčs. Za takto přisouzenou trestnou činnost byly obviněnému Ing. J. K. uloženy následující tresty: nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, trest ztráty čestných práv občanských na dobu pěti let, trest zákazu činnosti vykonávat vedoucí funkce v jakémkoliv úseku socialistického sektoru na dobu pěti let a konečně i trest propadnutí celého jeho jmění. Odvolání obviněného Ing. J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3.1959 bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 1959, sp. zn. 1 To 54/59, podle § 281 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti usnesení Nejvyššího soudu v Praze ze dne 14. 5. 1959, sp. zn. 1 To 54/59, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch zemřelého obviněného Ing. J. K. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 245 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1956, a v ustanoveních. § 2 odst. 7, 8, § 138 odst. 1, 2, § 281, § 283 tr. ř. (zákon č. 64/1956 Sb.). V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že pokud došlo tímto způsobem ke zpravomocnění odsouzení Ing. J. K. až na úrovni bývalého Nejvyššího soudu v Praze jakožto soudu odvolacího, pak jeho odsouzení nebylo z hlediska pravidel přezkumné procedury v soustavě orgánů bývalé Generální prokuratury ČSFR a ČR zahrnuto do rámce stížnosti pro porušení zákona, podané bývalým Generálním prokurátorem České republiky ve vztahu ke všem zbývajícím jeho spoluobviněným a která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 1959, sp. zn. 2 T 2/59. Za daného stavu věci tedy jeho odsouzení nebylo podrobeno přezkumnému řízení, vedenému u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Tz 67/92 a ukončenému rozsudkem ze dne 24. 8. 1994, kterým došlo jak k vyslovení porušení zákona ve všech namítaných směrech, tak i ke zrušení napadeného rozhodnutí ve vztahu ke všem spoluobviněným Ing. K. a k přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí až do fáze přípravného řízení. Stěžovatelka uvedla, že podstata přisouzené trestné činnosti obviněného Ing. J. K. byla zcela shodná jako u jeho zbývajících a dnes již bývalých spoluobviněných a měla spočívat v úmyslném nedodržování směrnice Ministerstva financí č. 203/117-422/52, ze dne 14. 10. 1952. Tato směrnice se týkala poskytování slev za projektové práce vykonávané - při tehdejším nedostatku kvalifikovaných odborníků ve státních projektových složkách - soukromými projektanty. Podle tam uvedeného pravidla si mohl soukromý projektant za výsledek svojí odborné činnosti, konané pro potřeby socialistické organizace, účtovat pouze 35% ze 100% základu sazby stanovené za projekční práci. Jak je patrno z výroku o vině, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným nejen za postup odporující uvedené směrnici, ale i za účtování odměn za neprovedené projektové práce, za účtování jedné práce dvakrát až třikrát, za účtování neoprávněných přirážek za účelem způsobení daňového úniku nebo získání daňových výhod, dále za machinace ke krytí soukromé projektové činnosti, jakož i za poskytovaní smluvených úplat odpovědným pracovníkům socialistických investorů a jiných socialistických organizací, kterým tak byly způsobeny celkové milionové škody. Přitom obviněný Ing. J. K. se na takovém celkovém škodlivém následku jednání tehdy odsouzené skupiny osob měl podílet škodou ve výši 79.645,50 Kčs na úkor D. s., n.p. D. R. a škodou ve výši 12.880,- Kčs na úkor Ústřední rady odborů. K danému dále uvedla, že předmětná směrnice, jejíž porušení bylo nejen obviněnému Ing. J. K. vytýkáno, byla publikována ve 2. vydání Sazebníku Inženýrské komory na podzim 1954, avšak nikdy nenabyla povahy obecně závazného právního předpisu, protože nebyla publikována ani ve Sbírce zákonů ani ve Sbírce úředních listin. Pokud obviněný prováděl práce na základě smluv, které zprostředkovávalo družstvo I., pak z hlediska vlastního vyúčtování dodaných projektů bylo postupováno tak, že projektant předal podklady k vyúčtování uvedenému zprostředkujícímu družstvu, které na základě těchto podkladů provedlo vyúčtování investorovi. Podle takto provedeného vyúčtování pak družstvo vyplatilo projektantovi odměnu. Odměnu si tedy neurčoval projektant sám, ale stanovilo ji družstvo, které práci zprostředkovávalo. Pokud zde tedy existoval předpis pro vyúčtování takových prací, bylo povinností družstva k němu přihlédnout, avšak v žádném případě to nebylo povinností samotného projektanta. V závěru stížnosti stěžovatelka uvedla, že v daném případě nebylo žádným důkazem prokázáno, že by se obviněný Ing. J. K. úmyslně obohacoval na úkor národního majetku nebo majetku lidových družstev. Kromě zjištění, že si odměnu za provedenou projekční činnost neúčtoval ve svém postavení externího projektanta sám, ale stanovilo ji podle příslušného předpisu družstvo, které práci zprostředkovávalo, nebyla prokázána jeho znalost takové směrnice Ministerstva financí, podle které se vyúčtování provádělo, a to ve vztahu k celému přisouzenému časovému období. Je tedy zřejmé, že v předmětném trestním řízení nebylo na straně obviněného Ing. J. K. prokázáno naplnění skutkov