4 Tz 62/2010 — Nejvyšší soud

4 Tz 62/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 274 odst. 1 tr. zák, § 314 odst. 1, § 2 odst. 5,6 tr. ř. Datum rozhodnutí:4. 11. 2010 Spisová značka:4 Tz 62/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.62.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zák. § 314e1 odst. 1 tr. zák. § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 62/2010ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. Š., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 314e odst. 1 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné I. Š. Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Rakovníku s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, byla obviněná I. Š. uznána vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku předmětného trestního příkazu dopustila tím, že dne 25. 2. 2010 v dopoledních hodinách řídila osobní automobil značky Renault Clio, z obce K. do P., když byla v obci J., okr. R., kontrolována policejní hlídkou, bylo testerem značky Drugwipe 5+ v jejím dechu zjištěno požití návykové látky typu Amphetamin a v později odebraném vzorku krve pak množství 23 ng/ml látky obsahující konabioid a 208 ng/ml látky obsahující Amphetamin. Za popsané jednání byla obviněná I. Š. odsouzena podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 roků. Daný trestní příkaz nabyl právní moci dne 16. 4. 2010. Proti uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné I. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 274 odst. 1 tr. zákoníku a § 314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 105 odst. 1 tr. ř. a § 12 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněné I. Š. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že podle ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu ohrožení pod vlivem návykové může dopustit pouze ten, kdo vykonává zákonem předpokládanou činnost ve stavu vylučujícím způsobilost k jejímu bezpečnému vykonávání, nepostačuje stav, kdy se pachatel z důvodu předchozího požití návykových látek nachází ve stavu, kdy je jeho způsobilost k vykonávání uvedené činnosti pouze nepodstatně snížena. Podle ustálené soudní praxe žádný řidič není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Pokud je u řidiče zjištěno menší množství alkoholu v krvi, je vždy nutno prokázat, zda jeho schopnost řídit vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, který předpokládá ustanovení § 274 tr. zákoníku. Pro případ jiných návykových látek nebyl zatím stanoven žádný toleranční limit, tím spíše je proto nutno stav vylučující způsobilost náležitým způsobem dokazovat (svědeckými výpověďmi příslušných policistů, spolujezdců, lékařů, apod.). Dle názoru ministra spravedlnosti na základě provedených důkazů není možno učinit závěr, že obviněná řídila motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k jeho bezpečnému ovládání. Obviněná sice měla při jízdě s motorovým vozidlem prokazatelně v těle návykovou látku, avšak v jejím chování se vliv návykové látky blíže neprojevoval. Bylo proto na místě provést důkaz znaleckým posudkem, kterým by bylo kvalifikovaným způsobem zjištěno, zda se obviněná I. Š. skutečně nacházela ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla v důsledku předchozího požití návykové látky či nikoli. Dle ministra spravedlnosti nalézací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci a již provedené důkazy chybně zhodnotil. Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněné I. Š. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. Podle ustanovení § 274 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují i se zřetelem k provozované činnosti, proto je v každém jednotlivém případě nutno zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. Z formulace je však zřejmé, že k naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky nepostačuje stav, kdy se pachatel z důvodu předchozího požití návykových látek nachází ve stavu, kdy je jeho způsobilost k vykonávání příslušné činnosti pouze nepodstatně snížena. Takové jednání pachatele by mohlo naplnit pouze skutkovou podstatu přestupku. Zaměstnáním nebo jinou činností ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí takové zaměstnání nebo činnost, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci, přičemž i menší oslabení těchto schopností vlivem návykové látky vyvolává možnost ohrožení chráněných zájmů určitého rozsahu a intenzity (ohrožení života nebo zdraví lidí, tj. více osob, nebo možnost vzniku značné škody na majetku). Za typickou činnost v tomto smyslu se považuje řízení motorového vozidla, které vyžaduje schopnost soustředění, správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situaci vznikající v dopravním provozu. Řízení motorového vozidla řidičem, který požil určité množství návykové látky, je nutno považovat za činnost ve smyslu ustanovení § 274 tr. zákoníku, poněvadž možnost ohrožení chráněných zájmů vyplývá již z povahy vozidla, které svou hmotností a motorickou silou může způsobit závažné destrukční účinky. Právě tato povaha motorových vozidel způsobuje, že následky dopravních nehod v silničním provozu jsou zpravidla závažné, přičemž je jim úměrná i zákonem předpokládaná intenzita ohrožení (srov. rozhodnutí č. 1/1966 Sb. rozh. tr.). Ohrožení nastává již při zahájení jízdy a podobně je tomu i při ostatních činnostech. Podle ustanovení § 130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněná I. Š. byla dne 25. 2. 2010 v 10.50 hodin v obci J. kontrolována policejní hlídkou. Při této kontrole se podrobila dechové zkoušce na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem