4 Tz 68/2002 — Nejvyšší soud

4 Tz 68/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2003 Spisová značka:4 Tz 68/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.68.2002.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 68/2002 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. ledna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Z. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 To 260/2002, část I., a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 To 260/2002, v části I. b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, 258 odst. 1 písm. a), a § 260 tr. ř. ve prospěch obviněného Z. J. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 3 T 18/2002, uznal Z. J. vinným, že 1)dne 3. 10. 2001 v přesně nezjištěné době od 7.00 hod. do 14.45 hod. vnikl do rodinného domku v M., R. ul., po předchozím rozbití dvojité skleněné výplně balkónových dveří v I. poschodí, zde vše prohledal a odcizil hi-fi věž zn. Sharp s reproduktorem, 15 ks CD disků, radiobudík, sportovní tašku zn. Adidas, dvě kožené bundy, videokazety v počtu 10 ks, přímočarou pilu zn. Bosch, aku šroubovák zn. Dewald, holící strojek zn. Philips, sluneční brýle, rifle zn. Lewis, kožený pásek zn. HIS, sportovní bundu zn. NIKE, zlatý přívěšek, 2 snubní prsteny, zlatý prsten se zeleným očkem, další zlaté šperky, vše v celkové hodnotě 53 683,50 Kč, poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 3 505,- Kč, přičemž takto jednal ke škodě poškozeného J. H., 2)dne 5. 10. 2001 v L., na ul. Z., v přesně nezjištěné době od 7.30 hod. do 13.15 hod. vnikl do rodinného domku po rozbití skleněné výplně zadních dveří a odcizil zde 80 US dolarů, 100 DEM, 100 Sk a 20 CHF, zlaté šperky a další věci v celkové hodnotě 15 296,80 Kč ke škodě poškozeného L. K., 3)dne 16. 10. 2001 v době od 7.15 hod. do 15.45 hod. vnikl do rodinného domku v Z., na ul. P. Z., nedostatečně zajištěným sklepním oknem a odcizil zde videorekordér zn. Sony, mobilní telefon zn. Alcatel, 10 ks CD disků, finanční hotovost 800,- Kč, CD disky do počítače v počtu 15 ks, sportovní tašku a zlaté šperky vše v celkové hodnotě 32 749,80 Kč, poškodil zařízení v ceně 120,- Kč, a takto jednal ke škodě poškozeného R. Ř., přičemž obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 2 T 153/2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Toto jednání bylo kvalifikováno jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za to mu byl v sazbě § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byly učiněny výroky o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Proti tomuto rozsudku podal obviněný Z. J. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v neveřejném zasedání dne 29. 4. 2002, usnesením sp. zn. 2 To 260/2002, tak, že výrokem ad I. z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc podle § 260 tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření. Výrokem ad II. podle § 72 odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k § 71 odst. 8, odst. 9 tr. ř. obviněného propustil z vazby na svobodu, neboť lhůta vazby v přípravném řízení uplynula. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a to části I.), podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Z. J. stížnost pro porušení zákona. Zastává v ní názor, že zákon byl porušen v ustanoveních 260 tr. ř., § 254 odst. 1 tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. ve vztahu k § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. /zřejmě nedopatřením není citován také odstavec 2)/ ve prospěch obviněného. Podle názoru stěžovatele odvolací soud porušil zákon tím, že podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně v situaci, kdy je evidentní, že jen v důsledku nerespektování práva obviněného podle § 166 odst. 1 tr. ř., nemůže být rozhodnutí shledáno nesprávným a nezákonným. Důvod, pro který rozhodl o zrušení rozsudku nalézacího soudu a následném vrácení věci státnímu zástupci k došetření, je přitom ryze formální povahy. Soud I. stupně provedl hlavní líčení, v rámci kterého měl obviněný, ať sám či prostřednictvím svého obhájce, plnou možnost k uplatnění svých práv, když tento závěr není odvolacím soudem zpochybňován. Úkon podle § 166 odst. 1 tr. ř. je třeba považovat za úkon vyšetřování, avšak jde o úkon sui generis, využití jehož obsahu, zachyceného v příslušné formě, nepřichází vůbec v úvahu při dokazování v budoucích fázích řízení, na rozdíl od využití obsahu jiných vyšetřovacích úkonů. V tomto smyslu jde o dílčí úkon realizace práva obviněného na obhajobu v trestním řízení, bez procesních důsledků v oblasti dokazování, bez dopadu na výrok o vině a trestu. Právě proto pak soudem II. stupně namítaná procesní vada nemůže být považována za vadu neodstranitelnou, jak má na mysli ustanovení § 260 tr. ř. Ve svém důsledku – z hlediska výroku o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. – pak rozhodnutí odvolacího soudu odporuje duchu a smyslu novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. S účinností od 1. 1. 2002 by měl odvolací soud volit vrácení věci soudu státnímu zástupci k došetření jako krajní možnost. Přitom by měl důsledně zvažovat účelnost takového postupu se zřetelem k rozsahu nezbytného doplnění dokazování, což v dané věci nepřichází v úvahu. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného Z. J. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků usnesení, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části usnesení předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci konstatoval v napadeném usnesení, že v řízení, které rozsudku okresního soudu předcházelo, došlo k zásadní procesní vadě, neboť obviněný Z. J. nebyl v souladu s § 166 tr. ř. seznámen se spisem. Poukázal na to, že seznámení se se spisem je ryze osobním právem stíhané osoby, což je zřejmé z obsahu ustanovení § 166 tr. ř., a nelze je nahradit jiným postupem. Byť obviněný zmíněnou procesní vadu vytýkal již v řízení před soudem I. stupně, ten na uvedenou skutečnost nijak nereagoval. Podle názoru odvolacího soudu šlo o závažnou procesní vadu, na kterou měl okresní soud reagovat postupem podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Uvedený nedostatek pak vedl odvolací soud k závěru, že tato procesní vada je neodstranitelná, proto věc vrátil státnímu zástupci k došetření, v jehož rámci budou muset být obviněný i jeho obhájce se spisem řádně seznámeni. Nejvyšší soud se s tímto právním názorem krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci neztotožnil, a to z těchto důvodů: Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný byl přípisem Policie ČR, OŘ – Služba kriminální policie a vyšetřování v Š. ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. ČTS: OVSU-877/2001, který osobně převzal téhož dne, upozorněn na možnost prostudování spisu dne 18. 2. 2002 v době od 8.00 hod., a to ve vazební věznici v O. nebo v B. Obhájce obviněného využil možnost prostudovat spis již dne 13. 2. 2002 v kanceláři policejního rady v Š., a spis prostudoval v době od 9.45 hod. do 12.00 hod. Záznam, který obhájce Mgr. M. H. podepsal, jednak potvrzuje uvedené časové údaje, jednak okolnost, že obhájce při tomto úkonu netrval na zachování třídenní lhůty a souhlasil s jejím zkrácením podle § 166 odst. 1, věta třetí tr. ř., v neposlední řadě i údaj, že neučinil žádný návrh na doplnění dokazování. Z posloupnosti těchto dat plyne, že obhájce obviněného řádně využil možnosti pro