4 Tz 82/2004 — Nejvyšší soud

4 Tz 82/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 5. 2004 Spisová značka:4 Tz 82/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.82.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 82/2004 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. května 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. J., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 1. 2002, čj. 2 T 7/2001-69, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto: Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 1. 2002, čj. 2 T 7/2001-69, byl výrokem o trestu v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného P. J. Tento rozsudek se ve výroku o trestu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Rokycanech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku citovaným rozsudkem byl obviněný P. J. uznán vinným trestnými činy svémocného odloučení podle § 284 odst. 1 tr. zák. a neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že jako příslušník VÚ J., se bez jakéhokoli oprávnění či povolení zdržoval mimo tento VÚ od 30. 11. 2000 od 21.15 hod. do 2. 12. 2000 do 14.00 hod., čímž úmyslně neprovedl rozkaz velitele z 30. 11. 2000, na základě kterého měl dne 1. 12. 2000 v rámci hospodářského dne provádět úklid v objektu kasáren, přestože o tomto rozkazu velitele věděl. Za to mu byl podle § 273 odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1, odst. 2, § 45a odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 2. 2002, když proti němu nebylo oprávněnými osobami podáno odvolání. Proti tomuto pravomocnému rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. J. Okresnímu soudu v Rokycanech vytýká, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 45a odst. 1 písm. a) tr. zák. (správně § 45a odst. 1 tr. zák.) a ve vztahu k ustanovení § 36 tr. zák. Ve stížnosti se uvádí, že okresní soud se uvedenými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona neřídil a to přesto, že v protokole o hlavním líčení ze dne 24. 1. 2002 byl jako důkaz čten trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 1. 2000, sp. zn. 3 T 8/2000, jímž byl obviněný P. J. uznán vinným trestnými činy svémocného odloučení podle § 284 odst. 3 tr. zák., neuposlechnutí rozkazu a svémocného odloučení podle § 273 odst. 1 a § 284 odst. 2 tr. zák. a dalšími trestnými činy neuposlechnutí rozkazu a zběhnutí podle § 273 odst. 1 a § 282 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen podle § 273 odst. 1, § 35 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Okresní soud v Rokycanech napadeným rozhodnutím překročil o 234 hodin nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v § 45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin, když z předchozího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin vykonal obviněný jen 16 hodin. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve shora vytýkaném rozsahu v neprospěch obviněného P. J., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento rozsudek včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání upozornil na nepřesnost výše uvedeného petitu, když podle svého obsahu stížnost pro porušení zákona vytýkala nesprávnost jen výroku o trestu. Sám navrhl, aby porušení zákona bylo vysloveno, pokud jde o řízení předcházející napadenému rozhodnutí, též v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a aby byl zrušen v napadeném rozhodnutí toliko výrok o trestu. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Rokycanech neřídil. Při vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 1. 2002, čj. 2 T 7/2001-69, již existoval trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 1. 2000, čj. 3 T 8/2000-82, pravomocný dne 29. 1. 2000, jímž byl obviněnému P. J. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Toto předchozí odsouzení vyplývalo z opisu rejstříku trestů na č. l. 29 a též z podané obžaloby. Ze zprávy P. a m. s. na č. l. 53 vyplývá, že z uloženého trestu obecně prospěšných prací obviněný vykonal pouze 16 hodin. V protokolu o hlavním líčení (č. l. 66) je uvedeno, že byl jako důkaz čten trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 1. 2000, sp. zn. 3 T 8/2000. Okresní soud v Rokycanech přestože to byla jeho povinnost, si nezjistil, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému, nebyl zcela vykonán, i když pochybnost o této skutečnosti vyplývala z listin založených ve spise. Nezjistil tak skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí a důkazy chybně zhodnotil, čímž porušil zákon zejména v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Důsledkem toho pak bylo překročení maximálně přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací v smyslu § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Zde je třeba uvést, že zákon byl v uvedeném případě porušen pouze ve výroku o trestu napadeného rozsudku, popř. v řízení které tomuto výroku předcházelo. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby, a to i v případě, kdy k němu došlo způsobem uvedeným v ustanovení § 36 tr. zák., zásadně považovat za uložení trestu, který je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. Proto Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona, která svým obsahem nezpochybňovala správnost výroku o vině a směřovala zcela zjevně jen proti výr