4 Tz 84/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 84/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2006 Spisová značka:4 Tz 84/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.84.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 84/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mjr. K. O., proti usnesení nejvyšší státní zástupkyně ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 1 NZa 1473/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením nejvyšší státní zástupkyně ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 1 NZa 1473/2003, pokud jím bylo zrušeno pravomocné usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. SV 9/2003, ve spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 3 KZv 19/2003, ve výroku označeném ad 1) a kvalifikovaném jako trestný čin urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák., jímž byl podle § 171 odst. 1 tr. ř. tento skutek postoupen řediteli Okresního ředitelství Policie České republiky v Bruntále, neboť by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 174a odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2004, v neprospěch obviněného mjr. K. O. Napadené usnesení se v této části z r u š u j e , včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O d ů v o d n ě n í : Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podal dne 3. 12. 2003 pod sp. zn. 3 KZv 19/2003-90 k Okresnímu soudu v Bruntále obžalobu na obviněného mjr. K. O. pro skutek pod bodem 1) kvalifikovaný jako trestný čin urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák. a v bodě 2) a)-e) pro trestný čin porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2004 sp. zn. 1 T 214/2003 bylo podle § 188 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání obviněného mjr. K. O. zastaveno pro skutek popsaný pod bodem 1) obžaloby, jímž měl spáchat trestný čin urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák., neboť skončilo pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem, a je nepřípustné. Podle zjištění okresního soudu tím rozhodnutím, které tvořilo překážku věci rozhodnuté, bylo usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003 sp. zn. SV 9/2003, ve spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 3 KZv 19/2003, jímž podle § 171 odst. 1 tr. ř. byla věc, ve které bylo vedeno trestní stíhání proti obviněnému mjr. K. O. pro skutky kvalifikované jako trestné činy podle § 276 písm. b) a podle § 288a odst. 2 tr. zák., postoupena jako možný přestupek řediteli Okresního úřadu (správně ředitelství) Policie České republiky v Bruntále. Toto rozhodnutí, které je opatřeno doložkou právní moci s datem 6. 9. 2003, bylo poté usnesením nejvyšší státní zástupkyně ze dne 14. 10. 2003 sp. zn. 1 NZa 1473/2003 podle § 174a odst. 1 tr. ř. zrušeno jako nezákonné. Okresní soud v Bruntále ale ve svém usnesení konstatoval, že na usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. SV 9/2003, byla nesprávně vyznačena právní moc datem 6. 9. 2003, když v bodě 1) nabylo usnesení právní moci již dne 16. 7. 2003. Při vyznačování právní moci nebylo respektováno ustanovení § 140 odst. 3 tr. ř., podle kterého stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, u nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit. Toto usnesení státního zástupce v bodě 1) popisuje samostatný skutek, kvalifikovaný jako trestný čin podle § 276 písm. b) tr. zák., jde proto o tzv. oddělitelný výrok, přičemž právní moci nabyl dne 16. 7. 2003, což mělo být vyznačeno na předmětném usnesení. Dvouměsíční lhůta podle § 174a odst. 1 tr. ř. ve vztahu k bodu 1) usnesení uplynula nejvyšší státní zástupkyni dne 16. 9. 2003, takže nemohla svým usnesením ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 1 NZa 1473/2003, zrušit jako nezákonné předmětné usnesení v bodě 1). V této části Okresní soud v Bruntále označil toto usnesení za nezákonné a uzavřel, že je nelze respektovat a je nutno vycházet ve vztahu ke skutku pod bodem 1) z usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. SV 9/2003, které vůči skutku pod bodem 1) obžaloby tvoří překážku věci rozhodnuté. S tímto právním názorem se ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 To 147/2004, jímž stížnost státního zástupce podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 97/2005, podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 5. 204, sp. zn. 2 To 147/2004 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 1 T 214/2003, zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného mjr. K. O. stížnost pro porušení zákona. proti usnesení nejvyšší státní zástupkyně ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 1 NZa 1473/2003, pokud jím bylo podle § 174a odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. SV 9/2003, ohledně skutku v bodě 1) kvalifikovaném jako trestný čin urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák. a stran kterého byla věc postoupena Okresnímu ředitelství Policie České republiky v Bruntále, neboť skutek by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Stěžovatel má za to, že napadeným usnesením nejvyšší státní zástupkyně bylo ve skutečnosti rozhodnuto o dvou věcech a dvěma výroky, ohledně kterých nastala rozdílně právní moc. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1), jímž měl obviněný mjr. K. O. spáchat trestný čin urážky mezi vojáky podle § 276 písm. b) tr. zák., nabylo toto rozhodnutí státního zástupce právní moci dne 16. 7. 2003 a ve vztahu ke skutku pod bodem 2), jímž měl tento obviněný spáchat trestný čin porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák., nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 6. 9. 2003. Tímto usnesením tak došlo k porušení zákona v ustanovení § 174a odst. 1 tr. ř. v návaznosti na ustanovení § 140 odst. 1 a § 140 odst. 3 tr. ř. Neobstojí právní názor nejvyšší státní zástupkyně, že bylo-li jedním usnesením rozhodnuto o dvou skutcích shodně a jedním výrokem, stalo se tak v jedné věci. Bylo-li jedním usnesením rozhodnuto o dvou samostatných skutcích (s odlišným okruhem poškozených), bylo rozhodnuto ve skutečnosti o dvou věcech a dvěma výroky. Nic na tom nemění ani skutečnost, že ve vztahu k oběma skutkům bylo věcně rozhodnuto stejně, tj. postoupením věci řediteli Okresního ředitelství Policie České republiky, a že zdánlivě bylo rozhodnuto jedním výrokem. Ve vztahu ke každému samostatnému skutku zakládajícímu znaky trestného činu (s možnou výjimkou pokračování v trestném činu) jde totiž o výrok samostatný, nezávisle na tom, jak tato okolnost bude v usnesení formálně vyjádřena. Ministr spravedlnosti taktéž zdůraznil, že právní moc je vlastnost rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, které se navenek projevuje v nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí. Obecně platí, že rozhodnutí je v právní moci, pokud proti němu nelze podat řádný opravný prostředek; právní moci nabývají výroky rozhodnutí, nikoliv jeho odůvodnění či jiné části. Podle § 140 odst. 1 tr. ř. usnesení je pravomocné a vykonatelné, a) jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští, b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla, bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji