5 Tdo 1072/2024 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1072/2024-764 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný K. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 6 To 189/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 183/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 3. 2024, sp. zn. 81 T 183/2022, byl obviněný K. Č. shledán vinným přečinem lichvy podle § 218 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, za který mu byl podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 800 Kč, tedy v celkové výměře 40 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena též povinnost nahradit poškozenému J. D. škodu ve výši 837 500 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 6 To 189/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody v napadeném rozsudku. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. 3. Podstata trestné činnosti obviněného spočívala ve stručnosti tom, že v přesně nezjištěné době, nejpozději dne 23. 11. 2020 ve XY, XY či jinde s úmyslem získat nepřiměřené plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, se vetřel do přízně poškozeného J. D., o kterém věděl, že je nesoběstačný, zjevně vysokého věku a požívá ve vysoké míře alkohol, přičemž zneužil jeho rozumové slabosti, nezkušenosti a lehkomyslnosti s tím, že ho přesvědčil k prodeji jeho nemovitostí. Konkrétně šlo o spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 na pozemku parcelního čísla XY – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 267 m2, jehož součástí je stavba čísla popisného XY – rodinný dům, pozemku parcelního čísla XY – zahrada o výměře 1 130 m2, pozemku parcelního čísla XY – zahrada o výměře 261 m2, pozemku parcelního čísla XY – zahrada o výměře 68 m2, pozemku parcelního čísla XY – ostatní plocha o výměře 53 m2 a spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na pozemku parcelního čísla XY – vodní plocha o výměře 182 m2, to vše v katastrálním území XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště ve XY v katastru nemovitostí na listech vlastnictví č. XY a č. XY. K prodeji došlo na základě kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2020 uzavřené v sídle advokáta Mgr. Radima Ševčíka s tím, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl podán dne 24. 11. 2020 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště ve XY, přičemž zápis vlastnického práva obviněného k uvedeným nemovitostem byl proveden dne 15. 12. 2020. K prodeji přitom došlo za velmi nepřiměřenou kupní cenu 125 000 Kč, ačkoli si obviněný byl vědom, že v dané lokalitě jsou ceny nemovitostí výrazně vyšší. Obviněný takto získal majetek v celkové hodnotě 962 500 Kč, čímž způsobil poškozenému J. D. škodu ve výši nejméně 837 500 Kč. II. Dovolání obviněného, vyjádření k němu a replika 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 6 To 189/2024, podal obviněný K. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný v dovolání zpochybnil odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který údajně téměř bez dalšího převzal závěry soudu prvního stupně a bagatelizoval odvolací námitky obviněného, a také soudům obou stupňů vytkl, že při hodnocení provedených důkazů nerespektovaly elementární zásady formální logiky. Konkrétně podle názoru obviněného poškozený v době, kdy podepisoval zmíněnou kupní smlouvu, byl orientován v čase a místě a věděl, že uzavírá kupní smlouvu, a znal cenu, za kterou prodával své nemovitosti. Důkazy, které mají dokazovat opak, pak obviněný označil za nepřezkoumatelné. 6. Dále obviněný poukázal na údajné nedostatky znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, zpracovaného znalcem Ing. Lumírem Golkou, jímž byly dané nemovitosti oceněny, a vyjádřil nesouhlas s tím, že se odvolací soud ztotožnil s tímto znaleckým posudkem, i když připustil, že má nedostatky. Obviněný označil závěry znaleckého posudku za zkreslené a nepřezkoumatelné a vytkl jim, že nebylo zohledněno ujednání o věcném břemeni, kterým by se hodnota nemovitostí snížila o 10 až 15 %. Soudy obou stupňů pak podle jeho názoru hodnotí znalecký posudek jen k tíži obviněného a bagatelizují jeho námitky. 7. Jak dále obviněný zdůraznil, hrubý nepoměr jako zákonný znak skutkové podstaty trestného činu lichvy je nutno posoudit z hlediska současných objektivních směnných hodnot obou plnění, je však třeba zohlednit i další specifické okolnosti. Obviněný pak v dovolání citoval část odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, podle které i v případě, že by se obviněný v určitém rozsahu staral o nesamostatného poškozeného, tato péče by určitě nemohla mít hodnotu převyšující 800 000 Kč, ovšem odvolací soud neměl ani pro toto tvrzení oporu v dokazování. 8. Obviněný namítl i nesprávnost závěru odvolacího soudu, podle něhož poškozený neměl žádný důvod, pro který by dobrovolně a vědomě prodával obviněnému nemovitosti za částku 125 000 Kč, jelikož toto zjištění nevyplývá z provedeného dokazování. Hlavní důvod prodeje nemovitostí obviněný spatřuje v tom, že poškozený nechtěl být odkázán na sociální služby a chtěl si zajistit, aby o něj obviněný pečoval do konce života. Obviněný v této souvislosti zmínil i svou přípravu na další péči o poškozeného a vytkl, že v uvedeném směru nebyly bez dalšího provedeny důkazy, přičemž zamítnutí jejich provedení soudy neodůvodnily. 9. Obviněný též zpochybnil závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na jehož základě bylo konstatováno naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu lichvy spočívajícího v rozumové slabosti, nezkušenosti a lehkomyslnosti poškozeného. Jak zde obviněný zdůraznil, znalec vyšetřoval obviněného se zhruba půlročním odstupem, přičemž podle úředního záznamu policejní komisařky, svědkyně S. K., nebyla tato svědkyně schopna posoudit stav poškozeného, který měl být seznatelný pro třetí osoby. Policejní komisařka měla hovořit s poškozeným více než 20 minut, poškozený normálně komunikoval a policejní komisařka na něm neseznala „dementní stav“. Obviněný pak vytkl odvolacímu soudu, že výpověď svědkyně S. K. zlehčuje a označuje ji za nevěrohodnou. Nejde přitom o rozdílnou interpretaci a jiné hodnocení důkazu, ale o objektivní skutkové zjištění. 10. Podle obviněného soud prvního stupně opomněl provést některé důkazy a nijak neodůvodnil, proč je odmítl, což odvolací soud bagatelizoval tím, že není povinností soudu provádět všechny navrhované důkazy. V této souvislosti obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů a nakonec dodal, že soudy obou stupňů zvolily cestu nejmenšího odporu a přes zjevné nedostatky skutkových zjištění učinily nesprávné právní závěry, když konstatovaly jeho vinu. 11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku a aby tomuto soudu přikázal věc k dalšímu projednání a rozhodnutí. 12. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného K. Č. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný svými námitkami ve skutečnosti nevytýká žádný konkrétní logický rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Mimo obecných tvrzení o nesprávnosti či nepřezkoumatelnosti skutkových zjištění nebo o hodnocení důkazů v rozporu se zásadami formální logiky obviněný provádí vlastní hodnocení důkazů, zejména odmítá závěry znaleckých posudků. Obviněný tedy netvrdí, že by soudy z těchto důkazů vyvozovaly závěry, které by z nich logicky nevyplývaly, nýbrž žádá, aby soudy nevyvozovaly z týchž důkazů žádná skutková zjištění. Naopak se domáhá toho, aby soudy vycházely z výpovědi svědkyně S. K. a jí pořízeného úředního záznamu. Odvolací soud přitom pod bodem 6. na s. 4 odůvodnění svého usnesení logicky vysvětlil, proč tyto důkazy nepovažoval za věrohodné k prokázání duševního stavu poškozeného v rozhodné době. Obviněný tedy nevytýká existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale domáhá se pouze toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotily důkazy jinak, než jak by to odpovídalo představám obviněného. 13. Jak dále státní zástupce připomněl, znakem přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku je hrubý nepoměr vzájemných plnění. Za situace, kdy skutečná hodnota nemovitostí, resp. spoluvlastn