5 Tdo 1085/2012 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1085/2012-100 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovoláních, která podali obvinění J. M. , Ing. K. B. , J. K. , J. N. , B. Š. , a Ing. J. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 2 To 96/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 5/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. M. , J. K. a J. N. o d m í t a j í. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. K. B. , B. Š. a Ing. J. V. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 35 T 5/2008, byli obvinění J. M. a Ing. K. B. , oba v bodech 1), 4) a 5) výroku o vině, J. K. v bodě 4) výroku o vině, J. N. v bodě 6) výroku o vině, B. Š. v bodě 3) výroku o vině a obviněný Ing. J. V. v bodech 1) a 4) výroku o vině uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“) ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obviněný J. K. v bodě 2) výroku o vině navíc pomocí ke zvlášť závažnému zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Za to byli všichni obvinění odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, a to obviněný J. M. k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej soud zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, obviněná Ing. K. B. k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců se zařazením rovněž do věznice s ostrahou. Oběma obviněným soud uložil trest propadnutí věci, obviněnému J. M. podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, obviněné Ing. K. B. podle § 70 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku, a také trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb, jakož i v zákazu výkonu statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s uvedenými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci na dobu osmi roků. Obviněný J. K. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků se zařazením do věznice s ostrahou a také jemu byl uložen trest zákazu činnosti shodně vymezený jako u spoluobviněných J. M. a Ing. K. B. na dobu sedmi roků. Obviněný J. N. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za shora uvedený zvlášť závažný zločin a za sbíhající se trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zák.“), a maření výkonu soudního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr.zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon jej soud zařadil podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb, jakož i v zákazu výkonu statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s uvedenými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci na dobu šesti roků a dále spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků. Soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 2T 157/2008 ze dne 9. 10. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný B. Š. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků se zařazením do věznice s ostrahou a obviněný Ing. J. V. podle téhož ustanovení za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za shora uvedený zvlášť závažný zločin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 45T 15/97 ze dne 13. 12. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Také těmto dvěma obviněným uložil soud podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku tresty zákazu činnosti a to v naprosto stejném rozsahu, jak byl již citován u spoluobviněných vyjma J. N. , přičemž obviněnému B. Š. v délce pěti roků a Ing. J. V. v trvání deseti roků. Obviněný Ing. J. V. byl dále podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. J. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění – J. M. , Ing. K. B. , V. J. , J. K. , J. N. , B. Š. a Ing. J. V. odvolání. Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl usnesením ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 2 To 96/2011, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Toto usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadli obvinění dovoláními prostřednictvím svých obhájců. J. M. a J. N. tak učinili z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h), Ing. K. B. a J. K. z důvodu § 265b odst. 1 písm. g), B. Š. a Ing. J. V. z důvodu § 265b odst. 1 písm. e). Nejvyšší státní zástupce se ke všem podaným dovoláním vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. V zájmu stručnosti a přehlednosti písemného odůvodnění dovolacího rozhodnutí bude stanovisko státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatováno po interpretaci hlavních argumentů jednotlivých dovolatelů. Obvinění B. Š. a Ing. J. V. opřeli svá dovolání o důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. že trestní stíhání proti nim bylo nepřípustné, a to z důvodu jeho nepřiměřené délky. Poukázali na to, že o jejich vině bylo pravomocně rozhodnuto až po uplynutí sedmi let, navíc průtahy v řízení nebyly, s výjimkou jednoho odročení hlavního líčení způsobeného onemocněním obviněného, způsobeny jejich osobami. Odkázali na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 2 věta prvá Ústavy, s tím, že došlo k porušení jejich ústavně garantovaných práv, především práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě. Dále citovali rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 554/04 a I. ÚS 603/06, jejichž závěry následně akceptoval i Nejvyšší soud, viz např. věci vedené pod sp. zn. 8 Tdo 596/2005, 6 Tdo 595/2007 a 3 Tdo 748/2007. Z důvodů porušení především čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se oba obvinění dožadovali použití analogie ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a navrhli, aby Nejvyšší soud nejprve zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. nově rozhodl o zastavení trestního stíhání B. Š. a Ing. J. V. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření nejprve rekapitulovala časový přehled trestního řízení, kdy podle jejího názoru nelze v jeho průběhu dovodit dlouhodobou neodůvodněnou nečinnost či bezdůvodné průtahy orgánů činných v předmětném trestním řízení. Vyložila rozdílnost argumentace obviněných k jimi vznesenému požadavku zastavení trestního stíhání a otázky kompenzace porušeného práva na spravedlivý proces prostřednictvím trestní sankce, jíž se především zabýval Ústavní soud v označeném rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 554/04. V návaznosti na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, také Ústavní soud a Nejvyšší soud zásadně připustily možnost nápravy zjištěného porušení práva na spravedlivý proces nepřiměřeně dlouhým trestním řízením jeho vyslovením, popř. přikázáním příslušnému orgánu, aby nepokračoval v průtazích a ve věci jednal, event. připouští finanční kompenzaci. Až na výjimky ani Nejvyšší soud nedovodil obviněnými navrhovaný způsob řešení takové situace formou zastavení trestního stíhání. S ohledem na to označila společnou námitku obviněných B. Š. a Ing. J. V. za zjevně neopodstatněnou a navrhla jejich dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Ing. K. B. spatřovala tvrzený dovolací důvod v nesprávné aplikaci trestního ustanovení na zjištěné jednání. Svůj názor založila na vyjádření soudů obou stupňů ohledně nezjištěného p