5 Tdo 1103/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1103/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 12. 2025 Spisová značka:5 Tdo 1103/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.1103.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1103/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný X. C. L. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 9 To 132/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 29/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 5 T 29/2020, byl obviněný X. C. L. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození se svými nároky odkázáni na občanskoprávní řízení. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a poškození R. K., M. J. a nezletilý AAAAA (pseudonym) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 9 To 132/2025, následovně. Pod bodem I. z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. jej znovu uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za nějž mu podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, a podle § 73 odst. 1 zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni se svými nároky na občanskoprávní řízení. Pod bodem II. podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání poškozených R. K., M. J. a nezletilého AAAAA jako nedůvodná. 3. Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, který je stranám dobře znám, a proto jej není třeba podrobně reprodukovat. Jen ve stručnosti lze uvést, že jeho jednání spočívalo v tom, že v Plzni dne 27. 7. 2019 v 17:35 hod. na silnici XY jako řidič nákladního vozidla Mercedes Benz zavinil dopravní nehodu, když se otáčel se svým vozidlem v místech, kde to bylo zakázáno, v důsledku čehož došlo ke srážce s motocyklem řízeným poškozeným R. K., který přitom utrpěl vážná zranění odpovídající těžké újmě na zdraví. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to v souvislosti s uloženým trestem. 5. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní trestní řízení. Nesouhlasil s některými závěry odvolacího soudu, zejména s tím, že by měl výrazně zpomalovat až na rychlost zhruba okolo 20 km/h a s otázkou spoluviny, která nepochybně nastala na straně poškozeného, proto nesouhlasil se stanovením míry porušení pouze ve výši jedné třetiny na straně poškozeného. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud nesprávně určil výši spoluúčasti poškozeného, která podle něj měla být daleko vyšší, což se mělo též odrazit více ve výroku o trestu. 6. Dále rozporoval výši a druh uloženého trestu, neboť mu byl uložen také trest zákazu řízení motorových vozidel podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku, i když od nehody uplynulo již 6 let. Vzhledem k takto dlouhé době měl soud zvažovat, zda bylo účelné ukládat i tento druh trestu. Podle názoru obviněného nebylo dostatečné ani odůvodnění tohoto druhu trestu. Dovolatel k tomu zmínil, že si je vědom, že Nejvyšší soud do výše ukládaného trestu, pokud je druh uloženého trestu zákonem připuštěn a je vyměřen v zákonem stanoveném rozpětí, běžně nezasahuje a že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným). Uložený trest spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel však nesmí být v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, takže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, zejména s přihlédnutím k době, která od trestného jednání uplynula. Je tedy třeba zkoumat účel trestu v souvislosti s tím, zda nelze sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. Obviněný vyjádřil názor, že trest, který mu byl uložen odvolacím soudem, je v extrémním rozporu se zjištěnými skutečnostmi, uložený trest zákazu řízení po tak dlouhé době nemůže být ospravedlněn ani případným záznamem v kartě řidiče, ani samotnými následky protiprávního jednání, a to i vzhledem ke spoluúčasti poškozeného na vzniku dopravní nehody. Namítl „proto“ porušení zásad spravedlivého procesu a porušení jeho práv. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 8. Podané dovolání obviněného bylo zasláno nejvyšší státní zástupkyni, která se k němu vyjádřila prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. 9. Státní zástupce nejprve upozornil, že argumentace obviněného v jeho dovolání byla poněkud rozporná. Obviněný totiž výslovně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak v dalším textu argumentoval pouze tím, že uložený trest odporoval ústavní zásadě přiměřenosti trestních sankcí. Státní zástupce poznamenal, že uvedená zásada plyne z principu proporcionality trestní represe a podle ustálené judikatury se uplatňuje mimo dovolací důvody. Za obdobně rozporné považoval námitky, kterými dovolatel nesouhlasil se zjištěnou mírou spoluzavinění poškozeného pouze ve výši jedné třetiny, když následně požadoval, aby byla mnohem vyšší míra spoluzavinění poškozeného zohledněna ve výroku o trestu, ačkoliv by takové zvýšení spoluzavinění poškozeného muselo mít vliv především na výrok o dovolatelově vině, vedlo by k mírnější právní kvalifikaci bez porušení důležité povinnosti. Ohledně výroku o vině ovšem dovolatel zjevně respektoval názor vyslovený odvolacím soudem, který ve svém dovolání citoval slovy „že takováto spoluvina nemá vliv na právní kvalifikaci“. 10. Státní zástupce po shrnutí dovolacích námitek obviněného se pokusil vyložit jeho námitky podle obsahu. Obviněný tak brojil pouze proti výroku o trestu, a to konkrétně pouze o trestu zákazu činnosti, který považoval za nepřiměřeně přísný. 11. Státní zástupce nejprve poukázal na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce se dále zmínil o přiměřenosti trestu a proporcionalitě trestních sankcí s tím, že v případě obviněného porušení těchto zásad nic nenasvědčovalo. 12. K trestní věci obviněného uvedl, že jeho námitky neměly opodstatnění, neboť soudy nižších s