5 Tdo 1121/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1121/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 10. 2013 Spisová značka:5 Tdo 1121/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.1121.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daň Subjektivní stránka Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.1.2014II.ÚS 343/14JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto16.9.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1121/2013-66 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 10. 2013 o dovolání, které podal obviněný V. J. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 4 To 32/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 9/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 50 T 9/2009, byl obviněný V. J. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit tím, že dne 22. 1. 2004 ve V. n. M. , na ulici T. , u Finančního úřadu ve Veselí nad Moravou jako jednatel obchodní společnosti VELPA plus s.r.o., se sídlem Praha 1 (nyní Mutěnice, Pelcova 765), IČ: 25527355, podal jménem této společnosti daňové přiznání ke spotřební dani z lihu za zdaňovací období prosinec 2003, ve kterém uvedl jako základ daně množství pouze 27.968,77 litrů lihu a daňovou povinnost ve výši 6.533.075,- Kč, přičemž v úmyslu zkrátit spotřební daň z lihu vědomě nezahrnul do tohoto základu daně dalších 300.192 litrů lihu, u něhož předstíral, že byl dne 1. 12. 2003 řádně denaturován takovým způsobem, aby mohla obchodní společnost VELPA plus s.r.o., k tomuto lihu uplatňovat osvobození od daně z důvodu uvedeného v § 29 odst. 1 písm. e) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném v předmětném období, (dále jen „zákon o spotřební dani“), předstíral, že z předmětných 300.192 litrů tohoto údajně denaturovaného lihu byla vyrobena nemrznoucí směs do ostřikovačů a že tuto směs vyskladnil a prodal pod obchodním názvem Nemrazol P, Nemrazol 1 a Nemrazol 5, a to dne 12. 12. 2003 na základě daňového dokladu č. ...... odběrateli, kterým byl on sám jako fyzická osoba, V. J. , dne 15. 12. 2003 na základě daňového dokladu č. ..... stejnému odběrateli – V. J. , a dne 18. 12. 2003 na základě daňového dokladu č. .... odběrateli společnosti M.P.J. s.r.o., IČ: 26145901, když předstíral, že ve dnech těchto prodejů došlo k vyskladnění 473 040 litrů této údajně vyrobené směsi Nemrazol, přičemž ve skutečnosti vznikla společnosti VELPA plus s.r.o., povinnost ke spotřební dani z lihu podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o spotřební dani, kterou obviněný V. J. zatajil, a tímto svým jednáním způsobil České republice, zastoupené Finančním úřadem Veselí nad Moravou, škodu na spotřební dani z lihu ve výši 70.244.928,- Kč. Za to byl obviněný V. J. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy ve všech obchodních společnostech a družstvech na dobu šesti let. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 4 To 32/2012, tak, že je zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Toto usnesení odvolacího soudu napadl obviněný V. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Nejtka. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že v napadených rozhodnutích nejsou dostatečně vyjádřeny všechny okolnosti rozhodné pro naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Upozornil na skutečnost, že tvrzené naplnění objektivní stránky musí být podloženo odpovídajícími skutkovými závěry, tedy jakou výši příslušné daně měl plátce daně přiznat a zaplatit a zda a jakou výši této daně skutečně přiznal a zaplatil, jakým mechanizmem došlo ke zkrácení daně a jak dospěly orgány činné v trestním řízení k výši způsobené škody (od 1. 1. 2010 k rozsahu zkrácení daně). Na základě soudy popsaného skutkového stavu ale nemohla být podle obviněného skutková podstata zločinu zkrácení daně, poplatku a povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku naplněna. Pokud totiž bylo soudy zjištěno, že obviněný do daňového přiznání nezahrnul 300 192 litrů lihu, který nebyl denaturován, nebyla z něj vyrobena směs do ostřikovačů a tuto směs ani neprodal, nemohla společnosti daňová povinnost ke spotřební dani v tomto rozsahu vzniknout, tudíž nemohlo dojít ani k jejímu zatajení. Poukázal na ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o spotřební dani ve znění účinném do 31. 12. 2003, podle jehož znění vznikla daňová povinnost subjektu až „ dnem vyskladnění vybraných výrobků od výrobce“, přičemž obviněný citoval příslušnou část zákona, v níž je obsažen výklad pojmu vyskladnění. Poukázal však na to, že v daném případě k vyskladnění lihu od výrobce v objemu „ dalších 300 192 litrů lihu“ nedošlo a tedy užití § 5 odst. 1 písm. a) zákona o spotřební dani představuje podle jeho názoru nesprávnou aplikaci hmotného práva. Nakonec i soudy konstatovaly, že denaturace neproběhla, aniž by však současně učinily závěr, že „zatajený líh“ byl skutečně vyskladněn. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu obviněný zdůraznil, že závěry o naplnění subjektivní i objektivní stránky musí mít spolehlivý podklad v provedených důkazech a též musí být náležitě odůvodněny. V dané věci však dovolatel shledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů a to především v otázce subjektivní stránky. Obviněný odmítl právní závěr soudů, že by se protiprávního jednání dopustil v přímém úmyslu. Z žádného z provedených důkazů nebylo možné dovodit volní ani vědomostní složku úmyslu. Důvodem pro zproštění obžaloby byl též podle obviněného rozdíl v popisu skutku mezi obžalobou a výrokem o vině. Závěrem svého dovolání obviněný poukázal na délku trestního řízení, z níž dovodil, že nebylo respektováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a bylo tím narušeno právo na spravedlivý proces zakotvené ve čl. 36 ve spojení s čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a aby jej zprostil obžaloby. Současně obviněný požadoval, aby předsedkyně senátu soudu prvního stupně předložila trestní spis Nejvyššímu soudu s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí a pokud tak neučiní, dožadoval se postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř., tj. aby Nejvyšší soud sám odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí. Za tímto účelem přiložil k dovolání odborné stanovisko Doc. MUDr. Miloše Táborského, CSc., FESC, MBA, ke svému zdravotnímu stavu ve vztahu k případnému výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného V. J. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michala Basíka. Ten nejprve rozvedl okolnosti, za nichž je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) naplněn a uvedl, že část dovolacích námitek zvolenému dovolacímu důvodu odpovídá. Za relevantní tak označil argumentaci obviněného, kterou rozporoval naplnění základního znaku skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a povinné platby tvrzením, že k vyskladnění lihu v uvedeném množství nedošlo, tudíž nemohla nastat povinnost platit spotřební daň. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však současně takovou námitku obviněného odmítl. Připomněl, že nakládání s lihem podléhá velmi přísné veřejnoprávní regulaci /zákon o spotřební dani, zákon č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lihu“) / a průběžně dozorován je i celý výrobní proces včetně skladování. Ze skutkových zjištění podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství lze dovodit, že obviněný fiktivně denaturovaný líh použil nezjištěným způsobem, ač konk