5 Tdo 1138/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1138/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:5 Tdo 1138/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.1138.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Časová působnost Pokus trestného činu Poškození věřitele Promlčení trestní odpovědnosti Promlčení trestního stíhání Zánik trestní odpovědnosti Zánik trestnosti Dotčené předpisy:§ 2 tr. zákoníku § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 34 odst. 2 tr. zákoníku § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 222 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1766/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1138/2022-1791 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. Ř., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. 8 To 30/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 52/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ř. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 2 T 52/2020, byl obviněný J. Ř. uznán vinným pokusem zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. c), d), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), který byl spatřován v jednání popsaném v bodech 1) a 2) skutkové věty rozsudku. Za to mu byl podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození se svými nároky na náhradu škody odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. 8 To 30/2022, následovně. Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o trestu a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) znovu rozhodl tak, že za A) obviněnému J. Ř. podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let, a za B) obviněného J. Ř. zprostil obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, sp. zn. 2 ZT 324/2017, pro skutek podrobně popsaný a původně uvedený pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, právně kvalifikovaný jako pokus zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. c), d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, zároveň poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škodu na řízení občanskoprávní. Výslovně též uvedl, že ve zbývajících výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen. 3. Obviněný J. Ř. se pokusu trestného činu poškození věřitele původně popsaného pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, pro který byl nakonec odsouzen, dopustil podle soudů nižších stupňů následovně. Obviněný, vědom si svého rozsáhlého zadlužení a s tím spojeného rizika postižení nemovitého majetku ve společném jmění manželů v exekučních řízeních nebo v řízení insolvenčním, v úmyslu zabránit svým věřitelům, aby se domohli byť i jen částečného uspokojení svých splatných, respektive vykonatelných, pohledávek za obviněným v minimální výši 125 milionů Kč, činil kroky spočívající v předstírání neexistujícího závazku a v zatížení věci, jež je předmětem závazku, jak bude rozvedeno níže. Konkrétně dlužil těmto subjektům nejméně uvedené částky: obchodní společnosti MEVA Schalungs-Systeme GmbH, IČ: HRB 340133, celkem 110 524 917 Kč, obchodní společnosti RESVO Praha spol. s r. o., IČ: 15272575, celkem 13 587 511 Kč, Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 2, IČ: 72080043, celkem 607 201 Kč a Československé obchodní bance, a. s., IČ: 00001350, celkem 267 090 Kč. Obviněný J. Ř. po předchozí domluvě se svým dobrým známým z Ruské federace A. N. S. předstíral závazek vůči tomuto svědkovi, který v jeho prospěch nechá zajistit zástavním právem na část nemovitostí, jež měl ve společném jmění manželů, aby této spřízněné osobě bez právního důvodu a na úkor ostatních oprávněných věřitelů, tudíž nedovoleně, vytvořil postavení zajištěného věřitele, jemuž by byla po zpeněžení majetku v rámci insolvenčního řízení vyplacena cena získaná jejich nuceným prodejem. Proto podepsal dne 21. 11. 2009 v advokátní kanceláři JUDr. Vladimíra Jablonského v Praze 1 listinu označenou jako zástavní smlouva, v níž zřídil ve prospěch A. N. S. k zajištění jeho údajné pohledávky ve výši 75 milionů rublů (tj. více než 44,5 milionu Kč), vzniklé dne 16. 11. 2009 z titulu nesplacené půjčky, zástavní právo k nemovitostem v katastrálním území XY a XY (specifikovaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), jejichž obvyklá hodnota byla ve výši 12 537 700 Kč (XY) a 4 620 000 Kč (XY). Prostřednictvím advokáta JUDr. Pavla Valouška nechal tuto listinu společně s návrhem na zahájení řízení o povolení zápisu vkladu zástavního práva doručit dne 18. 2. 2010 Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj a Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, které provedly vklady zástavního práva k předmětným pozemkům s právními účinky ke dni 18. 2. 2010. Na to v popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně navazují souhrnná zjištění týkající se bodů 1) i 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž tím obviněný J. Ř. nedovoleně zatížil veškerý svůj hodnotný majetek v celkové hodnotě více než 20,5 milionu Kč ve společném jmění manželů s manželkou H. Ř., jenž byl Městským soudem v Praze v insolvenčním řízení, vedeném pod sp. zn. MSPH 91 INS 1628/2010, zcela zahrnut do majetkové podstaty, a tím obviněný usiloval o zmaření uspokojení věřitelů minimálně ve výši 18 574 225 Kč, přičemž účinek na majetkových právech oprávněných věřitelů se dosud neprojevil, neboť v rámci insolvenčního řízení dosud nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty a rozvrhu výtěžku. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu, a to konkrétně proti jeho části A) ve spojení s výrokem o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, jednak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Nesprávné právní posouzení shledal dovolatel v nesprávném posouzení otázky zániku trestnosti jednání vymezeného pod bodem 2) obžaloby, v nesprávném posouzení jednání jako pokusu trestného činu podle ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Toto nesprávné posouzení otázky zániku trestnosti podle obviněného spočívá na vadném zjištění skutkového stavu, jenž je založen na vadných důkazech a bez opory v provedených důkazech. Dále vyjádřil dovolatel své přesvědčení, že z hlediska časové působnosti mělo být použito ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, a proto měl být aplikován zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009 (dále v zkratce také jen „tr. zák.“). V neposlední řadě pak dovolatel uvedl, že nesprávné právní posouzení věci tkví rovněž v extrémním nesouladu výroku o vině ve skutku popsaném v bodě 2) obžaloby s provedeným dokazováním, neboť výrok o vině není vůbec založen na skutkovém stavu zjištěném provedeným dokazováním v řízení před soudem. 6. Dovolatel nesouhlasil s argumentací soudů nižších stupňů týkající se jejich posouzení časové působnosti trestních zákonů. Trval na tom, že on sám jednal toliko v roce 2009, jeho čin byl posouzen jako pokus, tudíž i soudy nižších stupňů uznaly, že nenastal účinek, proto doba spáchání jeho činu se musí odvíjet od doby jednání, k němuž došlo ještě za účinnosti předchozího trestního zákona, který tak na jeho případ měl být aplikován. Pak by ovšem trestnost činu zanikla v roce 2017, tj. ještě před zahájením trestního stíhání obviněného, neboť celý skutek by byl promlčen. Soudy nižších stupňů podle dovolatel