5 Tdo 1158/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1158/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:5 Tdo 1158/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.1158.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry Dotčené předpisy:§ 252 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1158/2025-1549 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný Antoni Ejsmont proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 61 To 98/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 12/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 14 T 12/2020, byl obviněný Antoni Ejsmont odsouzen za zvlášť závažný zločin neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a podle § 252 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále soud obviněnému uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 350 denních sazeb po 10 000 Kč, tedy celkem ve výši 3 500 000 Kč. 2. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 61 To 98/2025, tak, že částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. Městský soud v Praze při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil podle § 252 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 3. Skutek zjištěný soudem prvního stupně je velmi podrobně popsán ve výroku o vině jeho rozsudku a je procesním stranám dobře znám. Ve stručnosti spočívá v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti DP&K-CZQ, s. r. o., IČ: 04194454, se sídlem v Opavě, Oblouková 1328, se záměrem provozovat, organizovat a zprostředkovávat loterii nebo podobnou sázkovou hru bez příslušného povolení Ministerstva financí České republiky, v období nejméně od 1. 11. 2015 do 29. 3. 2017 uzavíral smlouvy o umístění technického zařízení definovaného v § 1 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2016, a od 1. 1. 2017 zařízení popsaného v § 3 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů, a to celkem v 217 případech na různých místech území České republiky, přičemž provozem těchto zařízení bylo ve prospěch označené obchodní společnosti dosaženo výnosu převyšujícího celkovou částku 28 milionů Kč. Konkrétní skutkové okolnosti jsou popsány v jednotlivých bodech výroku o vině, které Nejvyšší soud nepovažuje za nutné reprodukovat, a to nejen pro jejich rozsáhlost, ale především s ohledem na způsob rozhodnutí v dovolacím řízení. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný Antoni Ejsmont podal proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu i jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně dovolání a učinil tak prostřednictvím svého obhájce. Jde o velmi stručné podání, v jehož úvodu obviněný označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve všech zákonem definovaných alternativách, které citoval, aniž by současně výslovně určil tu, jež má být naplněna. V další části dovolání obviněný rovněž nerozlišil své námitky tak, aby je přiřadil k některému z obou označených dovolacích důvodů. Přestože obviněný v úvodní části svého podání avizoval doplnění dovolání, žádnou další písemnost do skončení zákonné dvouměsíční lhůty, ani do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nezaslal, i přesto, že byl k takovému úkonu soudem prvního stupně vyzván. 5. Obviněný nejprve obecně vyslovil své přesvědčení o tom, že v průběhu trestního řízení nebyly vypořádány jeho procesní námitky, z nichž jmenoval jím učiněné prohlášení nesporných skutečností, které označil za „zcela nejednoznačné“ a v rozporu s výpovědí svědkyně Nikoly Kokyové. Dále obviněný poukázal na tu část své konstantní obhajoby, v níž zpochybňoval potřebu povolení k provozování zajištěných technických zařízení, jimiž podle jeho názoru nebyla provozována hazardní hra ve smyslu platné zákonné úpravy. V této souvislosti namítal nekompetentnost znaleckého ústavu ITC Zlín k posuzování povahy těchto zařízení, resp. vytýkal, že se nepodařilo prokázat skutečné oprávnění tohoto ústavu ke znalecké činnosti. Obviněný rovněž vytkl soudům obou stupňů, že se „nezaobíraly subjektivní stránkou trestného činu, tedy zda se jedná o nepřímý úmysl nebo vědomou nedbalost“. O vyloučení úmyslu totiž svědčí skutečnost, že si před začátkem podnikání ověřoval u kompetentního ministerstva financí, zda může konkrétní technické zařízení provozovat, nechal si vypracovat znalecké posudky, a to za využití osob poskytujících právní služby. V závěru svého dovolání obviněný napadl „samotný postup celního úřadu a následně policie při zajišťování technických zařízení“, který údajně nebyl v souladu s trestním řádem. 6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil rozsudky „obecných soudů a přikázal těmto soudům nové projednání věci a zároveň uložil závazné pokyny k doplnění dokazování“. III. Vyjádření k dovolání 7. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), přičemž úvodem podotkl, že i přes výzvu soudu prvního stupně k zaslání avizovaného doplnění dovolání, tak obviněný, resp. jeho obhájce neučinil. Dále státní zástupce charakterizoval podání obviněného jako velmi kusé, neodpovídající ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., neboť obviněný sice označil konkrétní dovolací důvody, ale své námitky nepřizpůsobil jejich obsahu, a to ani ve vztahu k jejich jednotlivým variantám. 8. Podle názoru státního zástupce nelze pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů podřadit blíže nerozvedené námitky napadající postup celního úřadu a policie při zajišťování technických zařízení. Stejně je třeba nahlížet na rovněž blíže nerozvedené výhrady o nejednoznačnosti prohlášení nesporných skutečností obviněným a nedostatečné zdůvodnění naplnění subjektivní stránky trestného činu. V další části svého vyjádření se státní zástupce věnoval zákonným podmínkám obou uplatněných důvodů dovolání a zdůraznil, že velmi kusá konstatování vad nemohou být považována za řádné uplatnění jednotlivých variant obou dovolacích důvodů včetně nedostatku zavinění. Navíc státní zástupce odkázal na příslušné části odůvodnění obou rozsudků, v nichž soudy vyložily svůj závěr o nepřímém úmyslu obviněného ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. 9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí v dovolacím řízení. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 10. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a poté posuzoval, zda konkrétní dovolací námitky naplnily obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že obviněný předložil výhrady, jejichž povaha neodpovídá vadám, k jejichž nápravě jsou oba tyto důvody určeny. 11. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb., a to především v reakci na rozhodovací praxi zejména Ústavního soudu došlo k rozšíření dovolacích důvodů vložením důvodu pod písm. g) spočívajícího v uv