5 Tdo 1174/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1174/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 10. 2016 Spisová značka:5 Tdo 1174/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1174.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Porušování povinnosti při správě cizího majetku Dotčené předpisy:§ 234 odst. 3 tr. zákoníku § 220 odst. 1 tr. zákoníku § 220 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1174/2016-44 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný R. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 7 To 158/2016, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 8/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 7 To 158/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 5 T 8/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 5 T 8/2016, byl obviněný R. Š. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 40 měsíců, přičemž podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, v rámci kterého by byl povinen spravovat cizí majetek, na dobu 40 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost UniCredit Bank Czech republic and Slovakia, a. s., IČ: 64948242, se sídlem Praha 4, Želetavská 1525 (dále jen „UCB“, „banka“ anebo „poškozená“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutek spočíval (zjednodušeně uvedeno) v tom, že obviněný jako zaměstnanec poškozené porušil své povinnosti poskytovat služby banky s náležitou odbornou péčí, aby nedošlo ke ztrátě na majetku klienta banky, jak pro něj vyplývaly jednak z ustanovení § 301 odst. 1 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), jednak z interních předpisů banky, které byly ve výroku rozsudku specifikovány, a za klienta banky M. D. (dále jen klient) bez jeho ověřeného svolení a bez jeho vědomí na základě pokynů udělených prostřednictvím běžného e-mailu z e-mailového účtu uvedeného klienta, avšak bez jeho ověřeného podpisu a bez jakéhokoliv následného ověření pravosti pokynu, neoprávněně vyplnil čtyři zahraniční platební příkazy k převodu peněz z jeho účtu. Tyto příkazy opatřil falešným podpisem klienta, připojil vlastní doložku, že „podpis souhlasí“, vše stvrdil svým podpisem a příkazy jako pravé zadal ke zpracování. Ve dvou případech navíc k zajištění finančního krytí opět na základě prostých e-mailů bez dalšího ověření jejich pravosti, tedy i bez vědomí klienta banky, zfalšoval podpisy na pokynu k odkupu cenných papírů a provedl za něj odkup podílových jednotek z účtu cenných papírů zpět na jeho dolarový účet, jak přesně bylo ve výroku rozsudku uvedeno. Tímto svým jednáním způsobil poškozené, která veškeré vyvedené prostředky klientovi banky nahradila, celkovou škodu ve výši 2 474 038,68 Kč. 3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný R. Š. odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze tak, že rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 7 To 158/2016, napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu pouze ve výroku o náhradě škody a při nezměněných výrocích o vině a trestu obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil nahradit poškozené obchodní společnosti UCB škodu ve výši 2 295 448,91 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný R. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, a to v omezeném rozsahu pouze proti výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu zaměstnání, v jehož rámci by byl povinen spravovat cizí majetek, a proti výroku o náhradě škody. 5. Obviněný nejprve shrnul rozhodnutí soudů nižších stupňů. Výslovně uvedl, že si je vědom svých pochybení, jak se k tomu ostatně doznával i v průběhu celého trestního řízení, a proto ani nepopíral svou trestní odpovědnost. Měl však za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a že výrok o náhradě škody spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Pokud jde o trest zákazu činnosti, nesouhlasil obviněný s tím, v čem tento trest má spočívat, jaká je vlastně šíře trestu uloženého soudy nižších stupňů. Obviněný připomněl, že podle § 73 tr. zákoníku může být pachateli trestného činu uložen trest zákazu činnosti, pokud se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností. V jeho případě je ovšem otázkou, co vše lze zahrnout pod zákaz výkonu zaměstnání, v jehož rámci by byl povinen spravovat cizí majetek. Obviněný přitom odkázal na ustanovení § 1400 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle něhož každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného, je správcem cizího majetku. Z toho obviněný dovodil, že za správu cizího majetku by bylo možno považovat jakékoliv zaměstnání, v jehož rámci by byl povinen vykonávat určitou činnost s prostředky jiné osoby včetně svého zaměstnavatele. Není též zřejmé, zda správa cizího majetku zahrnuje i poskytování pouhého investičního poradenství bez přímého hospodaření s majetkem jiné osoby. Sám považoval uvedený výklad za extenzivní a jdoucí proti smyslu a účelu uloženého trestu. Formulace trestu zákazu činnosti však vzbuzuje pochybnosti o tom, co je vlastně obviněnému zakázáno, výrok je tak neurčitý a přinejmenším potenciálně nepřiměřeně široký. Dále obviněný poukázal na dostupnou literaturu a judikaturu k trestu zákazu činnosti, především pak na názory, že trestem zákazu činnosti není možno zakázat jakékoliv povolání a určit jediné, přikázat vlastně určité pracoviště, nařídit změnu zaměstnání, zakázat výkon jakékoliv činnosti v určitém odvětví nebo výkon všech druhů podnikání, v případě živnosti je možno zakázat jen ty druhy živnosti, jejichž výkon měl přímou souvislost se spáchaným trestným činem. Podobně je nepřípustný trest zákazu činnosti, kterým by bylo zakázáno jakékoliv povolání, v němž by pachatel přišel do styku se svěřenými penězi nebo majetkovými hodnotami. Trest zákazu činnosti by neměl bezdůvodně omezovat pracovní, společenské a jiné uplatnění pachatele a jeho resocializaci. Dále obviněný rozvedl svou současnou životní situaci, rodinné a výdělkové poměry. Jeho manželka je nyní na mateřské dovolené, on je bez zaměstnání, které obtížně shání a které je záhy po nástupu do práce z důvodu odsouzení v této trestní věci ukončováno. Obviněný si plně uvědomoval svá pochybení, která však nevyplývala z jeho zlé vůle, nechtěl sebe či jiného obohatit, chtěl jen splnit přání klienta poškozené. Závěrem považoval uložený trest zákazu činnosti za neúměrně široký, vztahující se na veškerá zaměstnání s povinností správy cizího majetku, což následně může mít vliv i na vykonávací řízení, neboť je třeba zajistit náležitou kontrolu výkonu trestu. Trest musí být také formulován tak, aby měl úzkou spojitost s činností pachatele, při níž došlo ke spáchání trestného činu, neměl by se vztahovat i na jednání nesouvisející s protiprávní činností. 7. V případě výroku o náhradě škody namítal obviněný skutečnost, že soud druhého stupně při svém rozhodování vůbec nezohlednil, že se obviněný trestných činů, které byly