5 Tdo 1198/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1198/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1e 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:3. 11. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1198/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1198.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 tr. zák. § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. § 4 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1198/2010-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 11. 2010 o dovolání obviněného Ing. L. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 4 To 226/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 82/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. K. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 20 T 82/2008, byli uznání vinnými obviněný Ing. L. K. organizátorstvím trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněný R. B. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustili tím, že dne 6. 2. 2003 ve F. p. R., okres N. J., na základě žádosti Ing. L. K. vznesené vůči R. B., motivované snahou Ing. L. K. získat předmětnou pohledávku pro něj výhodně a bez odpovídající úplaty, s vědomím obou jmenovaných, že to bude v rozporu s povinností R. B. počínat si s vynaložením odborné péče o zájmy společnosti CZECH FORFAITING AND FACTORING COMPANY, s. r. o., ve smyslu ustanovení § 66 odst. 2 a § 657 obchodního zákoníku, R. B., sám motivován příslibem Ing. L. K., že mu pomůže se zánikem členství ve statutárních orgánech dalších společností, ve kterých R. B. působil jako tzv. „bílý kůň“, R. B. jako jednatel společnosti CZECH FORFAITING AND FACTORING COMPANY, s. r. o., se sídlem v Praze 1, ulice V Jámě 669/1 (dále jen „CFFC“), uzavřel za tuto společnost s Ing. L. K. jako podnikatelem pro společnost CFFC smlouvu o postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 a následujících občanského zákoníku, podle které CFFC postoupila Ing. L. K. pohledávku v nominální výši 9.021.091,70 Kč za dlužníkem společnosti KOVOHUTĚ BŘIDLIČNÁ, a. s., v konkurzu, se sídlem v Praze 2, za sjednanou úplatu 902.100,- Kč, která podle článku 1.3 smlouvy o postoupení pohledávky měla být Ing. L. K. uhrazena při podpisu smlouvy, přičemž jak R. B., tak i Ing. L. K. jednali srozuměni s tím, že Ing. L. K. dohodnutou úplatu za pohledávku ve výši 902.100,- Kč společnosti CFFC nezaplatí, a skutečně ji při podpisu smlouvy o postoupení pohledávky ani později nezaplatil, a dále pravděpodobně dne 29. 9. 2003 přiměl Ing. L. K. R. B., aby za společnost CFFC podal Krajskému soudu v Ostravě návrh na změnu účastníka řízení namísto dosavadního konkurzního věřitele, na základě něhož Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 8 K 63/99, rozhodl, že se připouští, aby do konkurzního řízení na místo dosavadního věřitele společnosti CFFC vstoupil konkurzní věřitel Ing. L. K., který následně s pohledávkou nakládal a převedl ji na další osobu, čímž společnosti CFFC způsobil škodu ve výši 902.100,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. L. K. odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 60.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 3 (tři) měsíce. Obviněný R. B. byl odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) let. Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. L. K. proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 20 T 82/2008, rozhodl usnesením ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 4 To 226/2009, tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 4 To 226/2009, podal obviněný Ing. L. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Němečka dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že soud v napadeném rozhodnutí vychází z tvrzení obviněného R. B., že mu Ing. K. nebyla uhrazena částka 902.100,- Kč za převod pohledávky podle smlouvy datované 6. 2. 2003. Toto jeho tvrzení však nebylo žádnými důkazy prokázáno, a to ani výpovědí svědka O., ani výpovědí svědka V. Svědek O. totiž jen tlumočil to, co mu řekl obviněný B. a svědek V. vypovídal o tom, co mu následně řekl svědek O. Soud ani nehodnotil výpověď svědka P. Soudy se dále řádně nevypořádaly s problémem zjištění přesného data podpisu smlouvy. Soud má za to, že smlouva byla podepsána skutečně dne 6. 2. 2003, ačkoliv je zde svědectví svědka P. o podpisu smlouvy dne 6. 1. 2003, svědectví svědka O. a konečně také legalizace smlouvy notářkou v N. J. dne 14. 2. 2003, kdy obviněný B. uznal podpis za vlastní, z čehož obviněný Ing. K. dovozuje, že smlouva byla podepsána dříve a jinde než u notáře. Obviněný také trvá na tom, že soud se nedostatečně vypořádal s věrohodností svědka O. Dovolatel se velmi obšírně zabýval tím, že v řízení nebyla zcela jednoznačně a bez pochybností prokázána výše údajně způsobené škody. Hodnota, o kterou by se majetek poškozené společnosti reálně zmenšil, je reprezentována částkou, která objektivně byla za danou pohledávku v dané době utržitelná, nikoliv sjednanou cenou mezi převodcem a nabyvatelem (902.100,- Kč). Soud měl postupovat podle principu „in dubio pro reo“, kdy obviněnému Ing. K. mohl přičíst k zavinění pouze způsobení škody ze znalcem vymezeného rozsahu (93.000,- Kč až 3.426.000,- Kč) v částce nižší (93.000,- Kč), tj. odpovídající škodě větší. Podle obviněného také nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, za nějž byl odsouzen. Vzhledem k postavení obviněného jako účastníka na trestném činu porušování povinností při správě cizího majetku bylo zásadní prokázání úmyslu u spoluobviněného R. B., neboť účastenství je trestné jen ve vztahu k úmyslným trestným činům. Závěr o zavinění R. B. ve formě úmyslu však ani v napadeném rozhodnutí, ani v rozsudku soudu prvního stupně není jakkoliv zdůvodněn, ani nejsou uvedeny skutečnosti, z nichž soud při tomto svém závěru vycházel. Zvážen měl být v tomto smyslu i princip akcesority účastenství. Nebyl-li úmysl R. B. dostatečně a beze vší pochybnosti prokázán, je nutno uvažovat o případném zavinění pouze ve formě nedbalosti. Pak by připadalo v úvahu překvalifikování šetřeného jednání na trestný čin podle § 255a odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že R. B. nelze uznat vinným úmyslným trestným činem podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., nelze uvažovat ani o organizátorství Ing. L. K. Poslední dovolatelova námitka spočívala v tvrzení, že byla porušena jeho procesní práva, především právo na spravedlivý proces. Soud se v napadeném rozhodnutí dovolává jako stěžejního důkazu výpovědi obviněného R. B. ze dne 28. 1. 2008, avšak obviněnému Ing. L. K., ani jeho obhájci nebylo umožněno tohoto výslechu se zúčastnit a obviněnému B. klást otázky. Policejní orgán totiž ani obviněného, ani obhájce na konání tohoto výslechu včas neupozornil, učinil tak telefonicky až při zahájení výslechu týž den. Obviněný Ing. K. má tak za to, že výslech obviněného B. byl dne 28. 1. 2008 proveden v rozporu s trestním řádem. Takto provedený výslech nemohl být v řízení před soudem bez výslovného souhlasu obviněného Ing. K. čten a použit jako důkaz. K této výpovědi tedy soudy neměly jakkoliv přihlížet a opírat o ni svá rozhodnutí. V závěru dovolání obviněný Ing. L. K. zdůraznil, že nelze hovořit o tom, že vina obviněných (především Ing. K.) byla prokáz