5 Tdo 120/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 120/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 3. 2014 Spisová značka:5 Tdo 120/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.120.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 120/2014-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2014 o dovolání, které podal obviněný T. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 9 To 185/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 25/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 3 T 25/2012, byl obviněný T. M. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvacetičtyř měsíců, a trestu propadnutí věci, osobního počítače označeného PC1 – stříbrné barvy. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit vyjmenovaným poškozeným způsobenou škodu. Další poškození byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný T. M. odvolání, o kterém rozhodl usnesením ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 9 To 185/2013, Krajský soud v Brně, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Živěly. Tento svůj mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnil dovolatel ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nejprve namítl nezákonnost získaných důkazů, v návaznosti na což měly soudy při svém rozhodování zasáhnout do „osobní a osobnostní sféry“ obviněného. Zpochybnil postavení České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (dále jen „ČNS IFPI“) a vyjádřil přesvědčení, že tento subjekt není oprávněn pověřovat nezávislou firmu opatřováním důkazů, tak jak vyplývá z trestního oznámení podaného ČNS IFPI. Podle obviněného nelze připustit, aby kdokoli jiný než orgány činné v trestním řízení sledovaly síť P2P, neboť by tím došlo k „průlomu“ ústavní ochrany základních práv a svobod jedince, jak jsou zakotveny v Ústavě, Listině základních práv a svobod, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. Podle obviněného je totiž „kyberprostor zapovězen ke vstupu neoprávněných firem“. Obviněný dále poukázal na absenci úmyslu, jehož přítomnost je nezbytná k naplnění skutkové podstaty daných trestných činů. Vyzdvihl, že předmětný počítač užívalo a přístup k němu, stejně jako k jeho IP adrese, mělo více osob než jen obviněný, soudy se navíc vůbec nevyrovnaly s jeho tvrzením, že daný počítač vlastnil otec obviněného. Dále napadl „odborné“ zapojení ČNS IFPI do řízení, neboť nemá žádné povolení od Ministerstva kultury České republiky ve vztahu ke kolektivní správě práv, čímž je zpochybněno vyjádření škody v penězích tímto subjektem, tímto úkolem měl být pověřen soudní znalec. Krajský soud v Brně nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který ve svém rozsudku taxativně neuvedl přesný obsah hudebních děl, což má za následek vágnost a nepřesnost skutkové věty, navíc odůvodnění usnesení krajského soudu označil obviněný za nepřípustně krátké. Posléze se obviněný obecně vyjádřil proti použití termínu „sdílení dat“ a povaze důkazů, navíc podle něho byly provedeny úkony přípravného řízení bez účasti jeho obhájce. Znovu popřel naplnění objektivní i subjektivní stránky daného trestného činu a závěrem poukázal na to, že ohledně náhrady škody nebyl ze strany poškozených kontaktován a nebylo tak postupováno v souladu s principem subsidiarity trestní represe. Závěrem proto vyjádřil přesvědčení, že provedené důkazy nepostačovaly k prokázání jeho viny a Nejvyšší soud by tak měl zrušit usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 9 To 185/2013, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 3 T 25/2012, a tomuto soudu věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného T. M. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michala Basíka. Nejprve konstatoval, že část námitek obviněného sice odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak nelze je považovat za opodstatněné. Objektivní stránka daného přečinu byla jednáním obviněného naplněna, jak vyplývá i ze skutkových zjištění. K bodu 1. rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že zpřístupněním souborů obsahujících hudební díla obviněný umožňoval vytváření rozmnoženin těchto hudebních děl a zároveň takto uvedená díla sděloval veřejnosti, aniž by k takové činnosti měl oprávnění od autorů těchto děl, čímž zasáhl do jejich autorských práv, resp. do autorských práv oprávněných subjektů. Výhrady obviněného k údajně nedostatečnému vymezení zpřístupněných děl v popisu skutku odmítl s tím, že vzhledem k jejich vysokému počtu není nutné specifikovat každý jednotlivý soubor obsahující hudební dílo. Popis skutku označil za akceptovatelný a poukázal na jedno z rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterém byl obdobný popis jednání obviněných akceptován. U bodu 2. rozsudku státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství podotkl, že nalézací soud správně poukázal, že rozmnoženiny počítačových programů obviněný používal na svém počítači neoprávněně a opět tak zasáhl do autorských práv uvedených subjektů. Obhajoba obviněného, podle které nebyl uživatelem daného počítače, byla podle státního zastupitele Nejvyššího státního zastupitelství taktéž vyvrácena. Jako právně irelevantní označil námitku ohledně používání termínu „sdílení“, neboť tento termín je v obecném jazyce zcela srozumitelný a vystihuje podstatu jednání obviněného. Dále vyjádřil svůj názor, že pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit tvrzenou nezákonnost opatřených důkazů, při jejichž získání mělo dojít k zásahu do práv obviněného. Obviněný tento argument uplatnil opakovaně a nespecifikoval přitom způsob, jakým mělo být narušeno jeho soukromí. Zdůraznil povahu tzv. P2P sítí, které jsou veřejné a určené ke vzájemnému sdílení části dat v počítačích jejich uživatelů, nelze proto namítat nelegálnost neoprávněného přístupu či monitorování tohoto prostoru jiným uživatelem. K námitce obviněného, že v řízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když nebyla jeho obhájci umožněna účast na některých úkonech, podotkl, že obviněný vůbec nespecifikoval, o jaké úkony by se mělo jednat, námitka je proto nekonkrétní a navíc ani neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Závěrem odmítl i další obecné výtky obviněného vůči příliš krátkému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Ani druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě nebyl podle státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství naplněn, navrhl proto, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný T. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., te