5 Tdo 1208/2017 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1208/2017-88 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 To 73/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 231/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. D. odmítá. Odůvodnění I. Dosavadní průběh trestního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 18 T 231/2011, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“ nebo též „trestní zákon“). Za tento trestný čin byl podle § 256c odst. 1 a § 53 odst. 2, písm. a), odst. 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 130 000 Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 20 týdnů. 2. Skutek, pro který byl obviněný uznán vinným, spočíval v tom, že: „dne 12. 11. 2009 v T., Slovenská republika, obviněný, coby vlastník nemovitostí, vedených na Správě katastru v L., Slovenská republika, na listu vlastnictví, pro katastrální území T., okres L., Slovenská republika, a sice - obchodní budovy na parcele, - parcely - zastavěné plochy a nádvoří - o výměře 541 m2, - parcely - zastavěné plochy a nádvoří - o výměře 26 m2, zatížených zástavním právem ve prospěch společnosti Majetkový Holding, a. s., IČ: 35823364, se sídlem Bratislava, Prievozská 2/A, a současně jako jednatel společnosti REALITY - X39 CZ s. r. o., IČ: 27722783, se sídlem Uherský Brod, Náměstí 1. máje 1605, s cílem dosáhnout předlužení společnosti REALITY - X39 CZ s. r. o. a zabránit výkonu zástavního práva dražbou zastavených nemovitostí ve prospěch společnosti Majetkový Holding, a. s., prodal shora rozvedené, ve prospěch společnosti Majetkový Holding, a. s., zastavené nemovitosti společnosti REALITY - X39 CZ s. r. o. jakožto kupující straně za celkovou sumu 995 395 EUR, tj. 25 327 825 Kč (podle kurzovního lístku ČNB ke dni 18. 11. 2009), popř. 29 987 269 Sk (při konverzním kurzu 30,126 Sk/1EUR), když splatnost kupní ceny k tíži kupující REALITY - X39 CZ s. r. o. stanovil „kúpnou zmluvou“ do dne 28. 2. 2010, a dodatkem č. 1 ke „kúpnej zmluve“ ze dne 15. 11. 2009 zkrátil splatnost uvedené kupní ceny do dne 15. 12. 2009, přičemž jím nastavená kupní cena byla několikanásobně navýšena oproti ceně, za niž byla stejná nemovitost opakovaně obchodována v letech 2005 až 2008 (v rozmezí od 1 000 000 Sk do 1 111 900 Sk, tj. od 33 196,91 EUR do 36 908,31 EUR), a zároveň proti všeobecné hodnotě, na kterou byly předmětné nemovitosti znalecky ohodnoceny (na částku 134 000 EUR podle znaleckého posudku Ing. Michala Maliny ze dne 24. 5. 2010 a na částku 86 304,19 EUR podle znaleckého posudku Ing. Štefana Pastieroviče ze dne 27. 10. 2008), a od počátku bylo zřejmé, že kupující společnost REALITY - X39 CZ s. r. o. není a nebude schopna kupní cenu řádně a včas uhradit, neboť nedisponovala hotovostními finančními prostředky na úhradu této kupní ceny ani majetkem, z něhož by mohla být kupní cena zaplacena, neboť celkový stav aktiv společnosti REALITY - X39 CZ s. r. o. byl ke dni 31. 12. 2007 pouze 201 000 Kč, ke dni 31. 12. 2008 podle účetní závěrky 142 000 Kč, ke dni 31. 12. 2009 podle účetní závěrky 25 338 000 Kč, a ke dni 25. 3. 2010 stav majetku společnosti vykazoval hodnotu 260 833 EUR, tj. 7 857 854,90 Sk při konverzním kurzu 30,126 Sk/1 EUR, když zahrnoval i předmětné, stále neuhrazené nemovitosti, aniž financování jejich kupní ceny bylo zajištěno cizími zdroji a kupní cena byla kupující společností ve sjednané lhůtě splatnosti, případně později skutečně uhrazena, přičemž dne 26. 3. 2010 podal u Krajského soudu v Brně za dlužníka - společnost REALITY - X39 CZ s. r. o. insolvenční návrh z důvodu neschopnosti společnosti mj. uhradit závazek ve výši 995 395 EUR vůči obžalovanému, plynoucí z kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2009 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 15. 11. 2009, když společnost jakožto dlužník byla v prodlení s platbou kupní ceny o více než 30 dnů, a evidovala další závazek vůči věřiteli REALITY – SPRÁVCOVSKÁ SK s. r. o., IČ: 36688967, se sídlem Trenčín, Vajanského 6, zastoupenému obžalovaným coby jednatelem, ve výši 5 545 EUR, u kterého byl dlužník v prodlení rovněž o více než 30 dnů, přičemž Krajský soud v Brně dne 26. 3. 2010 vyhláškou pod č. j. KSBR 31 INS 3141/2010 zahájil insolvenční řízení dlužníka REALITY - X39 CZ s. r. o. a usnesením ze dne 17. 5. 2010 pod č. j. KSBR 31 INS 3141/2010-A-15 zjistil úpadek dlužníka REALITY - X39 CZ s. r. o. a na jeho majetek prohlásil konkurs.“ 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný M. D. odvolání, o němž nejprve ve veřejném zasedání rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně svým rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 6 To 73/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl, že se obviněný M. D. podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby pro shora popsaný skutek obžalobou kvalifikovaný jako trestný čin předlužení podle § 256c tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 4. Rozsudek odvolacího soudu následně napadl v zákonné lhůtě dovoláním nejvyšší státní zástupce, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 770/2016, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 6 To 73/2015, současně podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně zároveň podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně potom rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 To 73/2015, znovu rozhodl tak, že k odvolání obviněného M. D. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu. Současně za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. řádu obviněnému uložil podle § 256c odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč a zároveň podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 16 týdnů. II. Dovolání obviněného a) Dovolání obviněného ze dne 22. 6. 20176. Proti posledně uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně podal obviněný M. D. prostřednictvím svých obhájců dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. 7. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Především měl za to, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) nebo j) tr. řádu [podle obsahu dovolání má jít ve skutečnosti o důvody zastavení podle § 11 odst. 1 písm. b) nebo m) tr. řádu v nyní účinném znění, tj. po novelizaci provedené zákony č. 55 a 183/2017 Sb.], popř. podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu. 8. Předně obviněný namítl, že jeho trestní stíhání bylo podle výkladu uvedeného v dovolání promlčeno ke dni 21. 3. 2017, neboť posledním úkonem, který přerušil běh promlčecí doby, bylo vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně dne 20. 3. 2014. Po tomto datu až do uplynutí tříleté promlčecí doby již nebyl učiněn žádný úkon, s nímž by podle § 34 odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“ nebo „trestní zákoník“), bylo spojeno přerušení běhu promlčecí doby. Jeho jednání proto mělo být posouzeno jako přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, neboť v tomto ohledu byla pro něj nová úprava příznivější ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák., resp. § 2 odst. 1 tr. zákoníku, protože při takovém posouzení by nemohl být odsouzen, trestní stíhání by naopak muselo být zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání. Obviněný současně nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož od právní moci původního zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 6 To 73/2015, až do jeho zrušení dovolacím soudem usnesením ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 770/2016, neběžela promlčecí doba pro zákonnou překážku věci rozsouzené, pro kterou nebylo možno obviněného postavit před soud pro týž skutek, a to s odkazem na § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák., resp. § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný totiž měl za to, že takovou překážku vytváří jedině odsuzující rozsudek, nikoli i rozsudek zprošťující. Odkázal přitom na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn