5 Tdo 1406/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1406/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 3. 2015 Spisová značka:5 Tdo 1406/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1406.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. zákoník § 12 odst. 2 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 6. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 2.7.2015I.ÚS 1968/15JUDr. David Uhlířodmítnuto26.10.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1406/2014-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2015 o dovolání obviněného Bc. P. J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 13 To 191/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 14 T 48/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 14 T 48/2013, byl obviněný Bc. P. J. B. uznán vinným přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců. Vedle toho byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zastupování osob ve správních řízeních na dobu 5 let. Přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku se obviněný podle zestručněných skutkových zjištění popsaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a rozvedených v jeho odůvodnění dopustil tím, že nejméně v době ode dne 5. 11. 2009 do dne 16. 7. 2012 jako statutární orgán obchodní společnosti B., s. r. o., v P. i na jiných místech České republiky soustavně poskytoval na plnou moc za úplatu právní služby spočívající v zastupování osob ve správních řízeních týkajících se projednání přestupků v silniční dopravě, přestože se jedná o úkony, ke kterým nebyl podle § 2 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), oprávněn, a touto činností docílil při zohlednění nákladů spojených se zastupováním zisku ve výši nejméně 142 276 Kč. Popis skutku pak obsahuje celkem 72 konkrétních případů, ve kterých obviněný bez oprávnění poskytl právní služby účastníkům správních řízení, a to s uvedením osoby, kterou na plnou moc zastupoval, se specifikací konkrétní kauzy označením správního orgánu a spisovou značkou a s uvedením finanční odměny za zastupování. Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 7. 2014 zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému Bc. P. J. B. podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Výkon tohoto trestu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Kamila Fotra dovolání, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, kterým lze namítat, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, obviněný spatřoval v tom, že výrok o vině neposkytuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění znaků skutkové podstaty přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétně obviněný Bc. P. J. B. namítl, že soud prvního stupně v jednotlivých případech nekonkretizoval úkony, kterým bylo zastoupení realizováno. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, obviněný Bc. P. J. B. podřadil námitky vůči tomu, že nedostatečná specifikace jednotlivých útoků způsobila, že nelze spolehlivě posoudit, zda v tom kterém případě skutečně šlo o neoprávněné poskytnutí právních služeb při zastupování osob ve správním řízení nebo šlo jen o úkony učiněné v souvislosti se správním řízením, případně o úkony právní pomoci, ke kterým měl obviněný, resp. obchodní společnost B., s. r. o., živnostenské oprávnění. Podle obviněného Bc. P. J. B. obstarání podkladů pro řízení, nahlížení do spisu, pořizování kopií listin apod. rozhodně nelze vnímat jako zastupování účastníka ve správním řízení, protože jde o prostou realizaci práv účastníka správního řízení podle § 38 odst. 1 ve spojení s § 69 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších novel (dále jen „správní řád“). Také podání podnětu k přezkumnému řízení nebo podání podnětu k prohlášení nicotnosti nelze podle obviněného s ohledem na § 78 odst. 1 a § 94 správního řádu posuzovat jako zastupování ve správním řízení, protože se nejedná o návrhy na zahájení takového řízení. Stejně tak podle obviněného není právním zastupováním pouhé přijímání písemností za účastníka řízení podle § 20 odst. 2 správního řádu. O zastoupení ve správním řízení lze totiž hovořit jen tehdy, pokud je právní pomoc poskytována účastníkům správního řízení poté, co došlo k jeho zahájení podle § 44 respektive § 46 správního řádu. Podle obviněného soudy obou stupňů pochybily také v tom, že se nezabývaly otázkou, zda některé z úkonů právní pomoci kladených mu za vinu neučinil v souvislosti s výkonem podnikatelských aktivit obchodní společnosti B., s. r. o., na základě jiných právních předpisů, jmenovitě podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Obviněný Bc. P. J. B. uplatnil také námitku porušení zásady subsidiarity trestní represe zakotvené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Poukázal na to, že v jeho případě postačilo uplatnit odpovědnost podle jiného právního předpisu, protože šlo o jednání v podstatě společensky prospěšné, které směřovalo k odstranění nezákonného stavu nastoleného orgány veřejné moci a se kterým jeho mandanti souhlasili. Podle obviněného soudy s ohledem na chybějící škodlivost činu také vadně aplikovaly ustanovení § 38 tr. zákoníku při ukládání trestu. Odvolací soud měl nejprve zvážit, zda je skutečně nezbytné přistoupit k trestně právnímu postihu za situace, kdy povaha a závažnost skutku v podstatě vylučuje jeho škodlivost. Obviněný zopakoval svou obhajobu, že pomáhal realizovat práva občanů na kontrolu veřejné správy, nejednal se zištným motivem, nikoho nepoškodil a veškerá přijatá plnění řádně zaúčtoval a zdanil. Současně obviněný zpochybnil soudy tvrzenou úplatnost svého jednání s poukazem na to, že poskytnuté finanční prostředky byly určeny jen k úhradě nákladů spojených se zastupováním a nikoli jako odměna za poskytnuté služby. Na podporu své argumentace obviněný připomněl, že soud prvního stupně ve svém prvním rozsudku v této věci dospěl ke zprošťujícímu výroku. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení obviněný dále spatřoval v tom, že odvolací soud odhlédnul od supremace (převahy) svobodného člověka nad státem, která je vyjádřena v čl. 2 odst 3 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil ústavní pravidlo, že jednání, které není výslovně zakázáno, je dovoleno, a v návaznosti na to konstatoval, že znění § 31 a § 33 a násl. správního řádu nezakazuje opakované zastoupení zmocněncem. Ve zbylé části dovolání obviněný polemizoval se skutkovými zjištěními popsanými ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Vyjmenoval některé z osob, kterým měl neoprávněně poskytovat právní služby ve správním řízení, a poukázal na to, že při podání vysvětlení výslovně popřely, že by je ve správním řízení zastupoval, nebo alespoň popřely zaplacení odměny za poskytnuté služby, případně vypověděly, že odměnu poskytly za jiné úkony obviněného nesouvisející se zastupováním ve správním řízení. Dále obviněný Bc. P. J. B. poukázal na to, že v celkem jedenácti případech nebyli jeho údajní klienti vůbec vyslechnuti v postavení svědků, a protože absentují jiné objektivní důkazy o tom, že právě je měl zastupovat ve správním řízení, nemohou ani v těchto útocích skutková zjištění obou soudů obstát. V závěru dovolání obviněný odkázal na podporu svých dovolacích argumentů na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 5 Tdo 209/2011, řešící otázku neoprávněného podnikání a subsidiarity trestní represe při poskytování právních služeb. Nejvyšší