5 Tdo 1469/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1469/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:15. 12. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1469/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1469.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 256c odst. 2, 4 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1469/2010-38 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2010 o dovolání, které podal obviněný PhDr. M. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 7 To 463/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 124/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný PhDr. M. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 8. 2009, sp. zn. 21 T 124/2004, uznán vinným trestným činem předlužení podle § 256c odst. 2, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustil se spoluobviněným Ing. M. S. tím, že v době od 30. 6. 2000 nejméně do 31. 8. 2000 v P., R., jako člen statutárního orgánu politické strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa uzavřel jménem této politické strany jako zaměstnavatele nejméně 55 smluv pracovněprávního charakteru s jednotlivými osobami označenými ve výroku rozsudku, čímž vznikly jmenované politické straně nové závazky, jejichž výše činila do konce roku 2000 nejméně 7 888 566,- Kč a které byly následně přednostně uspokojeny jako pracovní nároky v průběhu konkursního řízení vedeného na majetek zmíněné politické strany jako úpadce, přičemž tyto závazky několikanásobně převýšily stávající mzdové závazky téže politické strany. Popsaného jednání se obviněný dopustil, ačkoli věděl, že jmenovaná politická strana nemá dostatek finančních prostředků na krytí závazků vzniklých do té doby v celkové výši nejméně 40 000 000,- Kč, jejichž splatnost nastala již v roce 1998 a které se týkaly dodávek služeb a zboží, nájmu nebytových prostor, smluv o půjčce, závazků vůči příslušným finančním úřadům, zdravotním pojišťovnám a správě sociálního zabezpečení a závazků ze směnek, takže obviněný věděl, že zmíněná politická strana je v úpadku ve smyslu § 1 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy účinném znění. Za uvedený trestný čin byl obviněný PhDr. M. S. odsouzen podle § 256c odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Dále byl obviněnému uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 300 000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu právnické osoby na dobu 3 roků. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného Ing. M. S. K odvolání obviněných PhDr. M. S. a Ing. M. S. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 7 To 463/2009, podle § 258 odst. 1 písm. d) a e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně jen ve výrocích o uložených peněžitých trestech a trestech zákazu činnosti. Obviněný PhDr. M. S. podal dne 3. 5. 2010 prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nesprávně posoudily naplnění subjektivní stránky trestného činu předlužení podle § 256c odst. 2, 4 tr. zák., protože není zřejmé, zda obviněný věděl o úpadkovém stavu politické strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (dále jen „politická strana“) v době uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jak dále obviněný zdůraznil, v posuzované věci existují pochybnosti též o tom, zda se politická strana vůbec nacházela ve stavu úpadku ve formě předlužení ve smyslu § 1 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. V této souvislosti obviněný odkázal na auditorskou zprávu svědka Ing. Karla Černoška, podle které politická strana nebyla ve stavu předlužení. Obviněný byl podle svého přesvědčení v době uzavírání předmětných dohod v dobré víře, že politická strana není předlužena, a očekával i další příjmy do jejího majetku. Obviněný pak nesouhlasí se závěry znaleckého posudku zpracovaného obchodní společností VOX CONSULT, s. r. o., které považuje za jednostranné. Závěrem svého dovolání obviněný PhDr. M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 7 To 463/2009, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 8. 2009, sp. zn. 21 T 124/2004, aniž by navrhl další postup ve věci. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného PhDr. M. S. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru byla hospodářská situace politické strany nepříznivá již v roce 2000, o čemž svědčí i její vykázaný záporný kapitál. I kdyby politická strana obdržela očekávané peněžní prostředky, musely by být použity za účelem úhrady daňových nedoplatků zjištěných v souvislosti s prováděnou kontrolou finančního úřadu a stav předlužení by trval i nadále. Pokud za této situace obviněný jednal způsobem popsaným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, svědčí takové jeho jednání o existenci zavinění v formě vědomé nedbalosti. Uvedený závěr lze přitom dovodit i z postavení obviněného v politické straně, neboť rozhodoval také o jejích finančních otázkách a zásadním způsobem se podílel na rozhodovacím procesu při vzniku předmětných závazků. Státní zástupkyně proto závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný PhDr. M. S. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný PhDr. M. S. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný PhDr. M. S. však v podstatné části své argumentace nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, zejména pokud poukazuje na zprávu auditora a polemizuje se závěry znaleckého posudku. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uve