Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 v řízení o dovolání, které podal obviněný T. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 67 To 382/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 41/2010, a o dovolání, které podal obviněný A. H., nar. XY v XY, okres XY, trv…
5 Tdo 1529/2019-8925
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 v řízení o dovolání, které podal obviněný T. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 67 To 382/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 41/2010, a o dovolání, které podal obviněný A. H., nar. XY v XY, okres XY, trvale XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 67 To 143/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 41/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. K. odmítá.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. H. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný T. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 3 T 41/2010, uznán vinným pod body I. až IV. výroku o vině čtyřnásobným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Týmž rozsudkem byl obviněný A. H. uznán vinným pod body I. až IV. výroku o vině čtyřnásobným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a dále pod bodem V. výroku o vině zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Těchto trestných činů se obvinění dopustili skutky popsanými pod body I. až V. ve výroku o vině v citovaném rozsudku (viz níže pod bodem 87. tohoto usnesení).
2. Za to byl uložen obviněnému T. K. podle § 255 odst. 3 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému A. H. byl za jeho trestnou činnost uložen podle § 255 odst. 3 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému A. H. uložena povinnost zaplatit jako náhradu škody poškozené obchodní společnosti Č., částku ve výši 1 456 529 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla dále oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Č., jako náhradu škody částku v celkové výši 260 445 180 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Č., odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 3 T 41/2010, podali odvolání oba obvinění a v jejich neprospěch státní zástupce a poškozená obchodní společnost Č., přičemž Městský soud v Praze jako odvolací soud svým usnesením ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 67 To 382/2018, rozhodl podle § 23 odst. 1 tr. řádu o vyloučení věci obviněného A. H. ze společného řízení k samostatnému projednání, a to z důvodu hospodárnosti řízení. Věc tohoto obviněného byla dále vedena u zmíněného odvolacího soudu pod sp. zn. 67 To 143/2019. O podaných odvoláních pak rozhodl Městský soud v Praze následovně. Z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené obchodní společnosti odvolací soud rozsudkem ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 67 To 382/2018, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve vztahu k obviněnému T. K. napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody uloženého tomuto obviněnému a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný T. K. se zařazuje pro výkon trestu odnětí svobody podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a to při nezměněném výroku o vině a trestu v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti Č., náhradu škody v celkové výši 260 445 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 11. 8. 2011 do zaplacení. Odvolání obviněného pak odvolací soud zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Ve vztahu k druhému z obviněných A. H. odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené obchodní společnosti rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 67 To 143/2019, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody uloženého tomuto obviněnému a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný A. H. se zařazuje pro výkon trestu odnětí svobody podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a to při nezměněném výroku o vině a trestu v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla dále obviněnému A. H. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s již odsouzeným T. K. poškozené obchodní společnosti Č., náhradu škody v celkové výši 260 445 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 11. 8. 2011 do zaplacení. Dále byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena obviněnému A. H. povinnost samostatně zaplatit jako náhradu škody poškozené obchodní společnosti Č., částku ve výši 1 456 529 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 11. 8. 2011 do zaplacení. Konečně odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného A. H. jako nedůvodné.
4. K tomu je třeba dodat, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl ve věci obviněných poprvé rozsudkem ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, jímž zprostil obviněné obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 VZV 4/2009, pro skutek popsaný pod body IV./1. až IV./7. této obžaloby. O dalších skutcích obsažených ve zmíněné obžalobě státního zástupce rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 3 T 41/2010, tak, že podle § 223 odst. 1 tr. řádu zastavil trestní stíhání obou obviněných z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, tj. že trestní stíhání obviněných je promlčeno. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně odvolání a proti usnesení o zastavení trestního stíhání stížnost. O těchto opravných prostředcích rozhodl Městský soud v Praze jednak usnesením ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 67 To 56/2014, tak, že podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání jako nedůvodné, a jednak usnesením z téhož dne sp. zn. 67 To 57/2014, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl podanou stížnost, neboť ji neshledal důvodnou. Proti citovaným usnesením Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných A. H. a T. K. dovolání, o nichž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1449/2014, tak, že zrušil citovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V návaznosti na to rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 3 T 41/2010, přičemž zprostil oba obviněné obžaloby pro skutky uvedené pod body I. až IV./1. až IV./7. obžaloby. O dalších skutcích obsažených ve zmíněné obžalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 3 T 41/2010, tak, že podle § 223 odst. 1 tr. řádu zastavil trestní stíhání obou obviněných z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, tj. že trestní stíhání obviněných je promlčeno. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně odvolání a proti usnesení o zastavení trestního stíhání stížnost. O odvolání státního zástupce rozhodl poté Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 67 To 111/2016, tak, že zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Shodně rozhodl rovněž o stížnosti státního zástupce usnesením ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 67 To 112/2016. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl poté o vině a trestu obou obviněných shodně jako ve svých předchozích rozhodnutích, a to rozsudkem ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 3 T 41/2010, a usnesením ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 3 T 41/2010. Následně v odvolacím řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 67 To 28/2017, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle § 262 tr. řádu nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Stejně tak zrušil usnesení soudu prvního stupně, a to usnesením ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 67 To 29/2017. Naposledy rozhodl v trestní věci obviněných Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně a Městský soud v Praze jako so