5 Tdo 1600/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1600/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 3. 2016 Spisová značka:5 Tdo 1600/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1600.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podjatost Trest zákazu činnosti Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 tr. zákoníku § 268 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 6. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1600/2015-75 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovoláních, která podali obvinění T. T. N. , T. L. N. , H. V. V. , a A. L. Q. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 8 To 100/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 35/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 3 T 35/2014, byli obvinění T. T. N. [pod body 1., 2. a), b) výroku o vině] a T. L. N. [pod body 1., 2. a), b), c) výroku o vině] uznáni vinnými přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný H. V. V. [pod body 3. a), b) výroku o vině] přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a obviněná A. L. Q. [pod body 3. a), b) výroku o vině] přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měli obvinění dopustit ve stručnosti tím, že v různý čas (mezi 18. 5. až 2. 12. 2012) a na různých místech v České republice, ať už sami či společně s ostatními spoluobviněnými, si opatřovali, převáželi a skladovali za účelem dalšího prodeje textil, obuv, oděvní doplňky a sportovní potřeby neoprávněně označené vyjmenovanými ochrannými známkami, k nimž přísluší výhradní právo jinému, a to v celkovém množství více jak 14 000 kusů. Za danou trestnou činnost jim byly uloženy tresty odnětí svobody, a to obviněnému T. T. N. podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu byl odložen podle § 81 odst. a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání čtyř let, obviněné T. L. N. za posuzovanou trestnou činnost a za sbíhající se přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 3 T 51/2013, souhrnný trest odnětí svobody podle § 268 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku v trvání jednoho roku, jehož výkon byl odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněnému H. V. V. uložil soud podle § 268 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou a obviněná A. L. Q. byla odsouzena podle § 268 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, podmíněně odloženému podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu pěti let. Obviněným byl současně uložen peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku se stanovením náhradního trestu odnětí svobody podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanové lhůtě vykonán. Konkrétně obviněným T. T. N. a T. L. N. ve výměře 250 denních sazeb po 800 Kč, celkem tedy 200 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, obviněnému H. V. V. ve výměře 250 denních sazeb po 4 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře dvou let, obviněné A. L. Q. ve výměře 250 denních sazeb po 8 000 Kč, celkem tedy 2 000 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Dále byl obviněným uložen trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu obchodní činnosti spojené s nákupem, skladováním, dopravou, prodejem a jakoukoli další činností ve vztahu k textilnímu zboží, obuvi, doplňkům a oblečení, a to obviněným T. T. N. a T. L. N. na dobu čtyř let, obviněnému H. V. V. na dobu sedmi let a obviněné A. L. Q. na dobu pěti let. Obviněné T. L. N. byl zároveň uložen trest propadnutí věcí podle § 70 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a to zboží vyjmenovaného ve výroku o trestu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud dále zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 3 T 51/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvou obviněných T. N. T. T. a P. V. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství, a to v neprospěch obviněných H. V. V. a A. L. Q. , a též všech šest obviněných. Krajský soud v Brně rozhodl o všech odvoláních rozsudkem ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 8 To 100/2015, tak, že výrokem pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání H. V. V. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku, kterým byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku tento obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Z podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu soud nově rozhodl tak, že podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se obviněný H. V. V. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s dozorem. Dalším výrokem (bod II.) krajský soud podle § 256 tr. řádu odmítl odvolání státní zástupkyně a obviněných T. T. N. , T. L. N. , T. N. T. T. , A. L. Q. a P. V. jako nedůvodná. Obvinění T. T. N. a T. L. N. prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Sedláka, a obvinění H. V. V. a A. L. Q. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Běly Sedláčkové napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláními. Obvinění T. T. N. a T. L. N. opřeli svůj mimořádný opravný prostředek o důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. b), h), k) a l) tr. řádu. K naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu mělo dojít tím, že ve věci rozhodovala samosoudkyně soudu prvního stupně JUDr. Kateřina Kafková, ačkoli byla z projednávání věci vyloučena. Tuto námitku přitom obvinění uplatnili již v odvolacím řízení, když upozornili, že jmenovaná soudkyně v rámci hlavního líčení posuzovala zákonnost příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž některé z těchto příkazů dokonce sama vydala. V této skutečnosti obvinění spatřují důvody k pochybnostem o nestrannosti soudkyně, kterou potvrdila i ve způsobu, jakým se v rozsudku soudu prvního stupně vypořádala s argumentací obhajoby. Na předložené výhrady, že nebyly splněny zákonné podmínky pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 2 tr. řádu, soud reagoval nedostatečně, prostým odkazem na tzv. Pařížskou úmluvu bez označení jejího příslušného ustanovení. Daná situace podle obviněných odpovídá podmínkám pro vyloučení soudce ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Odvolací soud podle dovolatelů nedostál své povinnosti přezkoumat námitku podjatosti soudkyně JUDr. Kateřiny Kafkové a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Bez odkazu na některý z uplatněných důvodů dovolání obvinění dále namítli nezákonnost a nepřípustnost příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu v projednávané věci. Mají za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání těchto příkazů ve smyslu § 88 odst. 1 tr. řádu, přičemž zdůraznili, že trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 tr. zákoníku není trestným činem, k jehož stíhání zavazuje Českou republiku mezinárodní smlouva. Pokud soudy odůvodnily zákonnost daných příkazů odkazem na tzv. Pařížskou úmluvu, považují dovolatelé takové zdůvodnění za nepřezkoumatelné. Navíc podle mínění obviněných Pařížská úmluva neobsahuje žádný závazek ke stíhání trestného činu podle § 268 tr. zákoníku. Dále obvinění ve své argumentaci polemizují s právní úpravou odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsaženou v § 88 odst. 1 tr. řádu a odkazují