5 Tdo 1635/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1635/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a tr.ř. § 265b odst.1 písm. g tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2012 Spisová značka:5 Tdo 1635/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1635.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu Zneužití informace a postavení v obchodním styku Dotčené předpisy:§ 255 odst. 2 tr. zákoníku § 17 odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 5. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1635/2011-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného P. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 190/2010, t a k t o : Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch obviněného P. M. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný P. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 3 T 190/2010, uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustil skutky konkretizovanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v tomto rozsudku. Za uvedený přečin byl obviněný P. M. odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému uložil povinnost, aby v době výkonu trestu obecně prospěšných prací podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., škodu způsobenou trestným činem. Z podnětu odvolání obviněného P. M. rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl a uznal obviněného vinným přečinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Za tento přečin byl obviněnému uložen podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud uložil obviněnému i povinnost, aby v době výkonu trestu obecně prospěšných prací podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., škodu způsobenou trestným činem. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dne 10. 10. 2011 ve prospěch i v neprospěch obviněného P. M. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu spatřuje nejvyšší státní zástupce v tom, že vzhledem k užitému právnímu posouzení skutku rozhodl Krajský soud v Praze ve druhém stupni jako soud věcně nepříslušný, protože nerespektoval ustanovení § 17 odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle kterého o trestném činu zneužití informace a postavení v obchodním styku koná řízení v prvním stupni krajský soud. Proto podle názoru nejvyššího státního zástupce Krajský soud v Praze nemohl v odvolacím řízení pravomocně meritorně ukončit věc vlastním rozhodnutím o odvolání obviněného, nýbrž po zrušení rozsudku soudu prvního stupně měl postupovat podle § 257 odst. 1 písm. a) tr. řádu a předložit věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o příslušnosti. Tímto vadným procesním postupem krajského soudu mělo dojít nejen k omezení práva obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces, nýbrž i k odnětí obviněného zákonnému soudci v řízení v prvním stupni. Podle nejvyššího státního zástupce bylo obviněnému též odňato právo na to, aby o jeho řádném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí o vině a trestu rozhodoval vrchní soud jako soud ze zákona příslušný k rozhodování o odvolání ve věci vedené o přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněný se nijak neúčastnil na podnikání svědka R. K., neboť v době činu neměl takové postavení či zákonem předpokládaný právní vztah k zúčastněným podnikajícím subjektům, které jsou znakem skutkové podstaty přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, takže nebyl naplněn znak subjektu tohoto přečinu, což vylučuje trestní odpovědnost obviněného za jeho spáchání. Podle názoru nejvyššího státního zástupce posuzovaný skutek spáchaný obviněným by za určitých podmínek mohl být právně kvalifikován jako přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže ve smyslu § 248 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdyby oba spáchané útoky naplnily znaky pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Za tohoto stavu by však Krajský soud v Praze jako soud odvolací nemohl učinit ve věci meritorní rozhodnutí o podaném odvolání, neboť i k projednání uvedeného přečinu je ve smyslu § 17 odst. 1 písm. c) tr. řádu v prvním stupni příslušný krajský soud. Proto závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 a 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo jeho zrušením, pozbydou podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný P. M. se k dovolání nejvyššího státního zástupce do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], učinil tak včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupce opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu, tedy že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná následující. Tento dovolací důvod je určen k nápravě procesních pochybení, k nimž došlo v důsledku porušení ustanovení § 16 a § 17 tr. řádu, resp. § 25, § 29 a § 33 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Jde tedy zejména o případy, když v prvním stupni rozhodl namísto krajského soudu okresní soud nebo namísto senátu samosoudce, anebo v druhém stupni rozhodl namísto vrchního soudu krajský soud. Nejvyšší soud se nejdříve zabýval námitkou nejvyššího státního zástupce, v níž s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu vytkl porušení ustanovení § 17 odst. 1 písm. c) tr. řádu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že – jak vyplývá z jeho dosavadní judikatury (viz rozhodnutí uveřejněn