5 Tdo 1642/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1642/2016 citace  Název judikátu:Porušení povinnosti při správě cizího majetku neúčelným zadáním právních analýz Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:5 Tdo 1642/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1642.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku Porušení povinnosti při správě cizího majetku úmyslné Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1 tr. zákoníku § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 220 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.2.2019II.ÚS 698/19doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1642/2016-90 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný T. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 9 To 227/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 10/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 2 T 10/2016, byl obviněný T. Z. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento přečin mu byl podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy 100 000 Kč, a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost k náhradě škody, zaplatit poškozené České republice – Ministerstvu financí České republiky částku ve výši 1 464 399 Kč. 2. Podle rozsudku soudu prvního stupně se obviněný uvedeného trestného činu dopustil (zjednodušeně uvedeno) následujícím způsobem. V postavení náměstka ministra financí, tedy vedoucího zaměstnance Ministerstva financí České republiky (dále také jen jako „MF“ nebo „ministerstvo“), do jehož svěřené sekce spadala mimo jiné i oblast státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi, za kterou odpovídal ministrovi financí, v jejímž rámci rozhodoval o zásadních otázkách v okruhu působnosti této sekce a bezprostředně řídil ředitele jemu podřízených odborů, vedoucí samostatných oddělení a zaměstnance svého sekretariátu, dne 25. 4. 2013 nepostupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13, vyhlášeným dne 11. 4. 2013, rozeslaným dne 30. 4. 2013 v částce č. 50/2013 Sb. (Sbírky zákonů) a publikovaným pod č. 112/2013 Sb., posléze uveřejněným pod č. 49/2013 ve svazku č. 69 na str. 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále ve zkratce jen „Sb. n. a u.“) – dále ve zkratce též jen „nález“ (nebude-li výslovně uvedeno jinak). Tímto nálezem bylo dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušeno ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně byl uvedený právní předpis, jehož část byla rušena, nepřesně citován jako zákon o loteriích a jiných podobných hrách). S tímto nálezem se obviněný v rámci výkonu své funkce bezprostředně po jeho vyhlášení seznámil. Z nálezu jednoznačně vyplývala pro ministerstvo úřední povinnost přistoupit co nejdříve k zahájení správních řízení ve všech případech, v nichž byla povolení vydaná ministerstvem na provozování interaktivních videoloterijních terminálů v rozporu s obecně závaznými vyhláškami obcí. Ke stejnému závěru dospěl i Odbor 34 – státní dozor nad sázkovými hrami a loteriemi ve svém stanovisku a návrhu ze dne 15. 4. 2013 nazvaném „Informace pro náměstka“, v němž tento odbor analyzoval dopady citovaného nálezu, zejména pak navrhoval zahájit do 30 dnů od vyhlášení nálezu správní řízení ke zrušení všech vydaných povolení k provozování sázkových a loterijních her, které byly vydány v rozporu s obecně závaznými vyhláškami obcí. Obviněný i přesto zcela nadbytečně v referátníku č. j. MF-53639/2013/07, ze dne 23. 4. 2013, sám inicioval zadání veřejné zakázky malého rozsahu na právní analýzy týkající se postupu po vyhlášení předmětného nálezu a požádal finanční odbor ministerstva o finanční zajištění peněžních prostředků na tyto veřejné zakázky. Konkrétně šlo o veřejnou zakázku v ceně 381 500 Kč zadanou obecně prospěšné společnosti Institut kontroly o. p. s. (dále též ve zkratce jen „IK” nebo „Institut”), s níž následně obviněný za ministerstvo uzavřel smlouvu dne 26. 4. 2013 s termínem plnění do 29. 4. 2013. Předmětem této zakázky bylo zpracování právní analýzy alternativ postupu ministerstva po vydání zmíněného nálezu, jejímž cílem bylo posoudit, jaké alternativy postupu ministerstva přicházejí po vydání tohoto nálezu v úvahu s ohledem na platnou právní úpravu, jakož i rozpracovat argumentaci svědčící pro a proti uplatnění jednotlivých alternativ. Dále šlo o veřejnou zakázku v ceně 1 082 899,18 Kč obchodní společnosti WEIL, GOTSHAL & MANGES s. r. o. advokátní kancelář (dále též ve zkratce jen „Weil“), s níž následně obviněný za ministerstvo uzavřel smlouvu dne 26. 4. 2013 s termínem plnění do 31. 5. 2013. Jejím předmětem bylo analyzovat způsob zahájení případných správních řízení ministerstvem ve věci provozu interaktivních videoloterijních terminálů u provozovatelů a povolení, kterých se předmětný nález dotýkal, analyzovat lhůty pro zahájení uvedených správních řízení a pro vydání rozhodnutí podle příslušných právních předpisů a případných důsledků jejich nedodržení ze strany ministerstva, dále analyzovat možnosti zahraniční majetkové účasti provozovatelů uvedených terminálů a obecné možnosti případného postupu takových provozovatelů proti ministerstvu podle mezinárodních smluv o podpoře a ochraně investic ČR. Následně po vypracování obou právních analýz dal pokyn k úhradě vystavených faktur, a to faktury č. 1300002309 obecně prospěšné společnosti IK na částku 381 500 Kč a splatné dne 5. 7. 2013 a faktury č. 1300002392 advokátní kanceláře Weil na částku 1 082 899,18 Kč a splatné dne 11. 7. 2013, tedy zadal příkaz k úhradě celkové částky ve výši 1 464 399,18 Kč, peníze byly posléze ministerstvem v termínu splatnosti uhrazeny. Obviněný tak učinil, ačkoliv věděl, že uvedený nález byl pro ministerstvo závazný, právní výklad jednoznačný, další postup vyplýval ze zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce též jen „ZoL“ nebo „loterijní zákon“; ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně byl loterijní zákon nesprávně označován jako zákon č. 300/2011 Sb., který byl ovšem pouhou novelou loterijního zákona, jak již bylo shora uvedeno), a vyplýval i z předchozí judikatorní praxe Ústavního soudu, zejména z nálezu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 22/11, a nálezu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 56/10. S ohledem na závěry v této věci určujícího nálezu Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 6/13) a stanovisko prezentované Odborem 34 - státním dozorem nad sázkovými hrami a loteriemi musel obviněný vědět, že zadané analýzy nemohou změnit závaznost rozhodnutí Ústavního soudu ČR a nevnesou do uvedené problematiky žádné nové závěry, které by ministerstvu umožňovaly jiný než zmíněným nálezem Ústavního soudu presumovaný postup v podobě iniciace správních řízení, jejichž výsledkem bude zrušení všech vydaných povolení k provozování sázkových a loterijních her, které byly v rozporu s obecně závaznými vyhláškami obcí. Obviněný musel také vědět, že zpracování těchto analýz je neúčelné, nehospodárné a zcela nadbytečné, což se nakonec potvrdilo, neboť analýzy zpracované oběma subjekty pouze zrekapitulovaly a rozvedly závěry Ústavní soudu ČR. Navíc obviněný věděl, že Odbor 34 - státní dozor nad sázkovými hrami a loteriemi je schopen vypracovat obdobné analýzy vlastními silami, neboť i v té době na tomto odboru působilo dostatečné množství právn