5 Tdo 165/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 165/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 5. 2013 Spisová značka:5 Tdo 165/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.165.2013.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Subjektivní stránka Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 3 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 165/2013-66 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2013 o dovoláních, která podali obvinění P. W., L. F., K. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 3 To 89/2012, a obviněný J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 3 To 123/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci společné ohledně všech obviněných vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 2/2011, t a k t o : Na podkladě dovolání obviněného K. O. se podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 3 To 89/2012, a to ve výroku, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného K. O. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u j e , aby věc obviněného K. O. znovu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. W., L. F. a J. K. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2012, sp. zn. 40 T 2/2011, byli odsouzeni obvinění J. K., P. W., L. F., V. L. a K. O.. Obvinění J. K. a P. W. byli uznáni vinnými dílem dokonaným dílem nedokonaným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“). Obvinění L. F., V. L. a K. O. byl uznáni vinnými pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obvinění se trestné činnosti dopustili jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku. Za to byli všichni obvinění odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a to obviněný J. K. k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon jej soud zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, obviněný P. W. k trestu odnětí svobody v trvání 9 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, obviněný L. F. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou. Obviněnému K. O. soud uložil trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž všem těmto obviněným soud uložil rovněž trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, konkrétně věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu. V. L. soud uložil trest odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 soud ukládal obviněným J. K., P. W. a K. O. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstvech a výkonu prokury v trvání 10 roků. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění a také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně odvolání. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl nejprve o odvoláních obviněných P. W., L. F., V. L., K. O. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně rozsudkem ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 3 To 89/2012. Z podnětu odvolání obviněného P. W. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného a sám rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. Jedinou změnou nového výroku o trestu u obviněného P. W. však bylo neuložení trestu zákazu činnosti, jinak odvolací soud rozhodl ohledně trestu odnětí svobody, způsobu jeho výkonu a trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty naprosto shodně jako soud prvního stupně. Odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně a obviněných L. F., V. L. a K. O. zamítl Vrchní soud v Olomouci jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. Trestní věc obviněného J. K. vrchní soud nejprve vyloučil ze společného řízení a poté rozhodl usnesením ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 3 To 123/2012, tak, že jeho odvolání rovněž zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Proti citovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci podali dovolání obvinění J. K., P. W., L. F. a K. O., všichni prostřednictvím svých obhájců. Shodně poukázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný K. O. své dovolání podal i z důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a obviněný P. W. odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Aniž by posledně jmenovaný dovolatel specifikoval, který z alternativně vymezených důvodů v tomto ustanovení byl podle jeho přesvědčení naplněn, je evidentní, že měl na mysli variantu, jež dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g). Nejvyšší státní zástupce se ke všem podaným dovoláním vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V zájmu stručnosti písemného odůvodnění dovolacího rozhodnutí Nejvyšší soud bude interpretovat základní stanovisko státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k jednotlivým dovolacím argumentům všech dovolatelů. U obviněného J. K. shledala státní zástupkyně jedinou výhradu, kterou lze podřadit uplatněnému dovolacímu důvodu, a to jeho názor o formě zavinění. Odmítl totiž, že by bylo možné uvažovat o úmyslu, což ale vyžaduje daňový delikt, jímž byl uznán vinným. Předložil svou úvahu o možné změně právní kvalifikace na trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 trestního zákoníku. Podle státní zástupkyně již soud prvního stupně přiléhavě vysvětlil subjektivní stránku trestného činu, jímž byli všichni obvinění uznáni vinnými. Ze způsobu jednání jednotlivých osob jasně vyplývá jejich společný úmysl nepodávat přiznání ke spotřební dani ani k dani z přidané hodnoty v souladu se zákonnými předpisy. V dané věci nedošlo pouze k ohrožení řádného a včasného vyměření daně v důsledku nevedení účetnictví, ale již k samotnému neodvedení daně, proto státní zástupkyně odmítla možnost změny právního posouzení, jak je navrhl obviněný J. K.. Obviněný P. W. uplatnil právní argument ohledně části jednání, které nepovažoval za protiprávní z důvodu, že k jeho stíhání došlo ještě před splatností daně z přidané hodnoty za druhé a třetí čtvrtletí roku 2008 a spotřební daně za měsíce červen a červenec 2008. Státní zástupkyně poukázala na zdůvodnění nalézacím soudem, které podle jejího přesvědčení správně vychází z výsledků dokazování, jež jednoznačně svědčí o přítomnosti úmyslu obviněných včetně J. K. neodvádět spotřební daň po dovozu zboží a neplnit ani povinnost k dani z přidané hodnoty. Právní posouzení části jednání, u níž ještě nenastala doba splatnosti daňových povinností, pak správně soud posoudil jako pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Právní námitka obviněného P. W. je proto zjevně neopodstatněná. Dovolání obviněného L. F. obsahuje podle státní zástupkyně výhrady týkající se nesprávného hodnocení provedených důkazů, v jehož důsledku soudy dospěly k nesprávnému zjištění skutkového stavu. Proto jeho dovolání nespadá pod žádný z dovolacích důvodů. Obviněný K. O. podle státní zástupkyně neoznačil žádné hmotně právní vady, které by byly podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se stejně jako L. F. omezil na polemiku se skutkovým stavem, k němuž soudy dospěly. Neshledala důvodnými ani námitky spadající pod druhý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť Vrchní soud v Olomouci konal veřejné zasedání v nepřítomno