5 Tdo 17/2026 — Nejvyšší soud

5 Tdo 17/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 2. 2026 Spisová značka:5 Tdo 17/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.17.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1288/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 17/2026-454 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. 13 To 196/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 39/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 2 T 39/2025, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále též jen „tr. zákoník“), a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce „statutárního zástupce“ a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. V adhezním řízení soud rozhodl podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále též jen „tr. ř.“), o povinnosti obviněného zaplatit poškozenému Společenství vlastníků domu XY se sídlem XY částku 749 249 Kč na náhradu škody. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. 13 To 196/2025, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Skutek, který se stal podkladem odsuzujícího výroku o vině, je procesním stranám dobře znám, proto jej Nejvyšší soud jen ve stručnosti shrne. Obviněný v pozici předsedy Společenství vlastníků domu XY a XY, (dále též jen „společenství“), a současně jediného jednatele obchodní společnosti A. p., s. r. o., (dále též jen „A. p.“), využil důvěry dalších dvou členů výboru společenství a předložil jim k podpisu celkem 31 faktur za různé údržbářské práce, které však nebyly provedeny, a jako jediný disponent s bankovním účtem společenství nechal faktury proplatit, přičemž získané finanční prostředky využil pro svou potřebu a ve prospěch obchodní společnosti A. p., s. r. o., čímž způsobil společenství škodu ve výši 918 689 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě, a dále z důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Podle obviněného vykazují rozhodnutí soudů obou stupňů „extrémní logický rozpor“ v tom, že na jedné straně konstatovaly vyplacení pojistného plnění za škodu způsobenou na pozemku společenství v celkové výši 751 387 Kč, avšak současně dospěly k závěru, že obviněný nevykonal žádnou „práci související s opravou tohoto pozemku“. Pokud by skutečně obviněný nevykonal žádnou úpravu na pozemku, musel by zůstat poškozen v míře odpovídající vyplacenému pojistnému plnění. Zjištění soudů jsou nejen v rozporu se skutečným stavem pozemku, ale též s výpovědí svědka P. S., který připustil provedení alespoň částečných oprav. Obviněný rovněž nepovažuje za úplné a dostatečné tvrzení svědků, kteří vypovídali o provedení úprav pozemku vlastními silami členů společenství, avšak nijak je blíže nespecifikovali. K vadě spočívající v „extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním soudů“ obviněný poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2645/24, ze dne 7. 5. 2025, v němž je vysloven názor, že takové pochybení představuje porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Opomenutým důkazem je podle přesvědčení obviněného znalecký posudek, který by mohl na základě odborného posouzení druhu oprav na dotčeném pozemku a jejich ocenění přispět k vyvrácení úmyslu obviněného obohatit sebe či obchodní společnost A. p. Vytýkané vady ve skutkovém zjištění soudů vedly k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K této výhradě obviněný nejprve citoval některé obecné podmínky pro vyvození trestní odpovědnosti pachatele trestného činu podvodu, přičemž dále zpochybnil naplnění jeho subjektivní stránky. Znovu poukázal na evidentně vykonané práce na úpravě travnaté plochy, přičemž tato skutečnost podle názoru obviněného vyvrací jeho úmysl uvést v omyl společenství a vznik škody na jejím majetku. Uvedené tvrzení je podle obviněného podporováno rovněž zjištěním soudů o tom, že sporné faktury předkládal členům výboru ke schválení, přičemž znovu popřel, že by došlo k jeho obohacení. Podle přesvědčení obviněného by soudy nemohly považovat za prokázané naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, pokud by respektovaly zásadu in dubio pro reo. Z účetní dokumentace obchodní společnosti A. p. vyplývá, jaké finanční prostředky byly použity na úhradu „mzdy či odměny“ obviněného i provozních nákladů, přesto odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož obviněný využil peníze obchodní společnosti jako zdroj svých vlastních příjmů. Dále poněkud nekonzistentně s vlastní obranou obviněný reagoval na poznámku v odůvodnění usnesení odvolacího soudu o jeho možnosti vrátit poškozené finanční prostředky v případě, že je má k dispozici, jak obviněný v průběhu trestního řízení tvrdil. V této souvislosti totiž poukázal na rozdílnost majetku obchodní společnosti s ručením omezeným a vlastníka obchodního podílu, kterým je on sám, s důrazem na to, že každý výdaj z majetku obchodní společnosti pro „třetí osobu“ je třeba vždy doložit odpovídajícím dokladem. Současně vyslovil údiv nad tím, že pokud by platby od poškozené měly být posouzeny jako nezákonné, mělo dojít k zahájení trestního stíhání právnické osoby – obchodní společnosti A. p., což se nestalo. 6. V další části dovolání obviněný poněkud nelogicky kritizoval to, že soudy přiznaly velký význam podpisu obviněného na listině, kterou uznal svůj dluh vůči společenství včetně zajišťovací směnky, ačkoli je orgánům činným v trestním řízení předložil on sám, aby projevil snahu „situaci řešit, a nikoliv se obohatit“. Naproti tomu soudy bagatelizovaly podpisy členů výboru společenství na jednotlivých fakturách, což opět vyloučilo podvodný úmysl obviněného se obohatit. Právě pro tento chybějící znak skutkové podstaty trestného činu podvodu vyslovil obviněný úvahu o eventuálním posouzením skutku jako přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. 7. Ze všech uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu a aby přikázal věc Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí jako soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce a replika k němu 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem shrnul dosavadní průběh trestního řízení a podstatu dovolací argumentace obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Dále státní zástupce ve stručnosti připomněl podstatu obou dovolacích důvodů a výklad podmínek pro jejich úspěšné uplatnění. 9. Podle názoru státního zástupce soudy obou stupňů učinily spolehlivé skutkové zjištění a s nadstandardní pečlivostí odůvodnily svá rozhodnutí, v nichž reagovaly na obhajobu obviněného, resp. jeho odvolací námitky. V tomto ohledu státní zástupce odkázal na konkrétní body rozsudku soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu a zdůraznil, že veškerá zjištění soudů vychází z obsahu podrobného dokazování v hlavním líčení. Státní zástupce také odmítl srovnání mezi vyplaceným pojistným a částkami obsaženými v obviněným vystavených fakturách, a to nejen s ohledem na jednoznačné zjištění o tom, že vyúčtované