5 Tdo 281/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 281/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:13. 4. 2011 Spisová značka:5 Tdo 281/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.281.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 152 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1581/11JUDr. Jiří Muchaodmítnuto08.11.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 281/2011-52 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 o dovolání, které podal obviněný J. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2010, sp. zn. 6 To 452/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 131/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Karlových Varech uznal obviněného J. Š. vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. rozsudkem ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 3 T 131/2009. Za tyto trestné činy mu uložil úhrnný trest odnětí svobody podle § 185 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. v trvání deseti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Soud obviněnému uložil podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. další trest a to propadnutí věci týkající se věcí vyjmenovaných ve výroku citovaného rozsudku. Dále soud rozhodl o náhradě škody a to jednak podle § 228 odst. 1 tr. ř. a jednak podle § 229 odst. 1 tr. ř. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. Š. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. 11. 2010, sp. zn. 6 To 452/2010, tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. v celém rozsahu. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. krajský soud rozhodl znovu sám tak, že uznal obviněného J. Š. vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců podle § 152 odst. 1 tr. zák., jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. Dále Krajský soud v Plzni zprostil obviněného obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. soud odkázal poškozené společnosti vyjmenované ve výroku napadeného rozsudku na řízení ve věcech občanskoprávních. Skutek kvalifikovaný jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. krajský soud postoupil podle § 222 odst. 2 tr. ř. k projednání a rozhodnutí jako přestupek Magistrátu města Karlovy Vary. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rozsah dovolání omezil obviněný na odsuzující výrok rozsudku krajského soudu, jímž byl uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., a směřoval jej i proti výroku o trestu. Úvodem svých námitek obviněný vytkl napadenému výroku o vině odsuzujcího výroku „nesrozumitelný popis skutku“ a to části týkající se způsobu nabízení „určitého zboží“, kdy jsou podle jeho názoru kumulovány možnosti, jež obsahově nedávají smysl. Soud pochybil zejména ve svém závěru o tom, že se skutek stal. Lze se domnívat, že své přesvědčení o tom, že se skutek nestal, dovodil obviněný ze svých výhrad proti použití důkazů získaných při domovní prohlídce v bydlišti obviněného. Vzhledem k tomu, že domovní prohlídka byla provedena ještě před zahájením trestního stíhání, muselo by se jednat o neodkladný či neopakovatelný úkon a jako takový by musel být odůvodněn v příkazu o provedení domovní prohlídky, což se v daném případě nestalo. Soudy tak nemohly svůj závěr o vině opřít o důkazy, opatřené v průběhu tohoto procesního úkonu. Pokud odvolací soud na shodnou námitku, již obviněný uplatnil ve svém odvolání, reagoval, učinil tak způsobem pro obviněného zcela nedostatečným, resp. nezákonným. Přitom obviněný odkázal na soudní judikaturu i rozhodnutí Ústavního soudu k podobným otázkám. Nesprávné hmotně právní posouzení spatřoval obviněný i ve skutečnosti, že do popisu skutku bylo zahrnuto odeslání nelegálního programu „zástupci poškozené společnosti“ na jeho vlastní žádost. Jednalo se totiž podle jeho přesvědčení o případ svolení poškozeného s jinak protiprávním jednáním, které vylučuje trestnost. V souvislosti s tvrzením o nepoužitelnosti důkazů opatřených v rámci nezákonné domovní prohlídky, tj. i obsahu zajištěného počítače, obviněný zdůraznil, že není možné přiznat jakoukoli váhu doznání obviněného, pokud není podpořeno dalšími věrohodnými důkazy. Za ty pak nebylo možné považovat ani výpovědi svědků, kteří nakoupili od obviněného nabízený počítačový program, neboť oni sami byli podle jeho vyjádření pachateli téhož trestného činu. Další výhrady obviněný vznesl proti vyjádření soudu o způsobení škody společnosti Sony Czech, s. r. o., neboť v trestním spise nelze nalézt jakékoli podklady pro tvrzení o vzniku škody. Dovolatel se dožadoval použití nové právní úpravy trestního práva hmotného, o níž se domníval, že je pro jeho trestní věc příznivější. Důvodem je definice skutkové podstaty srovnatelného trestného činu v ustanovení § 270 odst. 1 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.), která mj. obsahuje i podmínku neoprávněného zásahu do autorských práv „nikoli nepatrně“. Obviněný byl přesvědčen, že v jeho případě s ohledem na počet nabízených programů, nebyl tento znak skutkové podstaty naplněn, zásah do zájmu chráněného trestním právem nelze považovat za natolik výrazný, aby překročil uvedenou hranici tzv. nepatrnosti. Pokud by bylo postupováno podle nové právní úpravy, musely by soudy rovněž přihlédnout k nově zakotvené zásadě subsidiarity trestní represe, s níž se odvolací soud nijak nevypořádal. V rámci argumentace, jíž se obviněný snažil vyvrátit potřebu trestně postihnout předmětné jednání, poukázal na postup soudu týkající se držení střeliva zajištěného rovněž v rámci domovní prohlídky v jeho bydlišti (byť nepřesně v úvodu konstatoval, že odvolací soud jej zprostil této části obžaloby) a dožadoval se stejného hodnocení skutkových okolností, jež by vedly k postoupení věci k projednání jako přestupku. Nakonec však v petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „vydal“ rozsudek, jímž zruší napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a obviněného J. Š. zprostí obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyšší státního zastupitelství. Převážná část dovolacích námitek je procesního charakteru, proto jimi nemohl být naplněn dovolací důvod. Tyto námitky totiž nesměřovaly proti hmotně právnímu posouzení skutku, nýbrž soudům vytýkaly způsob provedení důkazů a jejich následné hodnocení. Přesto státní zástupkyně vyvrátila argumenty obviněného k jednotlivým procesním vadám a označila je za nedůvodné. Domovní prohlídka podle jejího přesvědčení proběhla v souladu se zákonem, poškozené společnosti vznikla tzv. jiná škoda ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř., nemohlo jít o případ „svolení poškozeného“, když úmysl nakoupit nelegální software nesměřoval k jeho dalšímu použití v rozporu s autorským právem, nýbrž pouze k potvrzení podezření o protiprávním jednání. Ani námitka týkající se použití trestního zákona není podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství důvodná, neboť je především nutné porovnat v úvahu přicházející právní normy v jejich celku a poté zvážit, zda nový zákon bude pro obviněného příznivější ve smyslu zásady stanovené v § 12 odst. 2 trestního zákoníku. S ohledem na materiální podmínku trestnosti činu podle trestního zákona účinného v době spáchání činu (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kdy tzv. stupeň nebezpečnosti činu musel být vyšší