5 Tdo 296/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 296/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:5 Tdo 296/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.296.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Poškození finančních zájmů Evropské unie Škoda Úmysl Úmysl přímý Zavinění Dotčené předpisy:§ 260 odst. 1 tr. zákoníku § 260 odst. 3 tr. zákoníku § 212 odst. 1 tr. zákoníku § 212 odst. 4 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 15 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 10. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.11.2024I.ÚS 3029/24 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 296/2024-5382 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. F. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 4 To 55/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 5/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 97 T 5/2021, byl obviněný J. F. uznán vinným jednak pokusem přečinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1, § 212 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), jednak pokusem přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1, § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za než mu byl podle § 212 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v celkové výměře 60 000 Kč (vyměřený v 30 denních sazbách po 2 000 Kč). Tímto rozsudkem soud prvního stupně uznal vinnými ještě dalších 15 osob uvedených ve výroku tohoto rozsudku. 2. Uvedeného trestného činu se obviněný J. F. podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že společně s již odsouzeným R. Š. a odsouzenou právnickou osobou Florian tepelná technika, s. r. o. (dále ve zkratce jen „Florian“), předložili poskytovateli dotace na výměnu zastaralých zdrojů tepla na pevná paliva (kotlíková dotace) Ústeckému kraji závěrečnou zprávu a nepravdivý účetní doklad ze dne 11. 5. 2016 o úhradě celého povinného dílu obviněným J. F. jako žadatelem o dotaci a jejím příjemcem. Obviněný tento nepravdivý účetní doklad předložil a v závěrečné zprávě potvrdil správnost všech údajů uvedených v této zprávě a jejich přílohách, přestože věděl, že celý v dokladech uvedený povinný díl neuhradil, neboť zaplatil pouze jeho část ve výši 19 900 Kč namísto deklarovaných 45 000 Kč, k jejichž úhradě byl povinen podle smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené s Ústeckým krajem. Úhradu zbývající části povinného dílu ve výši 25 070 Kč předstíral formou dohody o započtení pohledávek vzniklých ze smlouvy o zprostředkování a ze smlouvy o dílo. Dohoda o započtení pohledávek a smlouva o zprostředkování však byly vytvořeny zcela účelově (pro účely poskytnutí dotace v maximální výši), reálně k žádnému zprostředkování nedošlo, nevznikl tak ani žádný reálný nárok a nemohlo tak dojít ani k započtení pohledávek. Tímto se společně pokusili vylákat od Ústeckého kraje částku ve výši 105 000 Kč, která však nakonec nebyla vyplacena. 3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. F. (společně s 6 dalšími obviněnými) odvolání, o němž rozhodl ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 4 To 55/2022, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl (rozhodnuto bylo i odvoláních ostatních obviněných). II. Dovolání obviněného 4. Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. F. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v řízení učiněná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Obviněný svým dovoláním předně namítal rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Podle něj odvolací soud dospěl k závěru, že k započtení vzájemných pohledávek došlo mezi obviněným a obchodní společností Dimfeja Holding, a. s. (dále jen „Dimfeja Holding“), přitom však z provedených důkazů vyplynulo, že k započtení pohledávek došlo mezi ním a obchodní společností Florian. Stejně tak nesouhlasil se závěrem, že předložením účetního dokladu tvrdil provedení hotovostní platby na svůj povinný díl a tímto uvedl nepravdivý údaj. Na účetním dokladu totiž bylo zřetelně vyznačeno, že jde o zápočet, nikoli o předání peněz v hotovosti. Obchodní společnosti Florian vznikla vůči obviněnému pohledávka z titulu provedení díla (dodávka a montáž kotle) a obviněnému vůči obchodní společnosti Florian vznikl nárok na provizi ze zprostředkovatelské smlouvy za zprostředkování uzavření smlouvy. Nemohlo tak jít o nepravdivý účetní doklad, ale o doklad odpovídající skutečnosti. V této souvislosti pak upozornil, že podle smlouvy o poskytnutí dotace nemusel být povinný díl příjemce dotace uhrazen pouze hotovostní nebo bezhotovostní platbou, ale mohl být uhrazen i jinými způsoby, např. zápočtem. Svůj povinný díl tak zcela uhradil, částečně zaplacením částky 19 900 Kč, částečně zápočtem pohledávek ve výši 25 070 Kč. 6. Obviněný dále namítal nesprávné vymezení skutku. Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že nepravdivost údaje byla odvozována z fiktivního zápočtu pohledávek mezi ním a obchodní společností Dimfeja Holding, avšak k započtení pohledávek došlo mezi ním a obchodní společností Florian. Odvolací soud tedy pochybil, pokud se zcela ztotožnil s popisem skutkového děje tak, jak jej učinil soud prvního stupně. Dále nesouhlasil s tím, že v popisu skutku mu soudy nižších stupňů vytkly pouhé předložení závěrečné zprávy. Až v odůvodnění odvolacího soudu pak bylo uvedeno, v čem spočíval nepravdivý údaj uvedený v této závěrečné zprávě. Pokud však byl uznán vinným za uvedení nepravdivých údajů v žádosti o poskytnutí dotace, pak by specifikace těchto nepravdivých údajů měla být obsažena již v popisu skutku a měla být zkoumána v hlavním líčení. 7. Podle obviněného nedošlo ani k naplnění subjektivní stránky trestných činů, za něž byl uznán vinným. Z provedených důkazů totiž nevyplývá jeho nepřímý úmysl vylákat dotaci ve výši, na kterou by neměl nárok. Předmětný zápočet považoval v souladu s právními předpisy a s podmínkami poskytnutí dotace, neboť zaměstnanci krajského úřadu smlouvu o dílo přijali bez jakýchkoli výhrad. Proti závěru o jeho úmyslném jednání svědčí i skutečnost, že se o soulad s podmínkami dotace aktivně zajímal, veškeré dokumenty četl a v případě, že jejich obsahu neporozuměl nebo v nich objevil nesoulad, požadoval vysvětlení a případnou nápravu. Soudy nižších stupňů tak mohly dospět nanejvýš k závěru, že jednal nedbalostně. 8. Dalšími námitkami obviněný zpochybňoval právní posouzení skutku jako trestných činů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Uvedl, že skutková podstata trestného činu dotačního podvodu vyžaduje, aby pachatel uvedl v žádosti nepravdivý údaj. Zákonodárce tak zjevně rozlišuje mezi uvedením nepravdivého údaje v žádosti a předložením nepravdivého dokladu. I kdyby připustil, že žádostí se rozumí i údaje v závěrečné zprávě, pak ani v ní nebyl uveden žádný nepravdivý údaj, proto jeho jednání nelze posoudit jako trestný čin podle § 212 tr. zákoníku. 9. Dovolatel svým dovoláním zpochybnil i výši způsobené škody. Podle něj nelze za škodu považovat celou částku požadované dotace, neboť i kdyby na povinný díl zaplatil pouze 19 900 Kč bylo by možné dotaci získat ve výši až 46 000 Kč. Tato částka (46 000 Kč) tak nemohla být posouzena jako škoda a měla být odečtena od jím požadované dotace ve výši 105 000 Kč. Mohl tak způsobit škodu nanejvýš 59 000 Kč, která již nepředstavuje větší škodu stanovenou v § 212 odst. 4 tr. zákoníku. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 1 Afs 291/2017, podle kterého je