5 Tdo 329/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 329/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 6. 2022 Spisová značka:5 Tdo 329/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.329.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 329/2022-8053 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. R., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2021, sp. zn. 3 To 88/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 5/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 46 T 5/2019, byl obviněný P. R. pod bodem I. výroku o vině uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“) ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev [správně jen obchodních korporací v souladu s § 1 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)] na dobu 6 let. Současně soud tímto rozsudkem rozhodl o vině a trestu spoluobviněného P. P. a obviněných obchodních společností J., IČ: XY, se sídlem XY (dále též jen „J.“), L., IČ: XY, se sídlem XY (dále též jen „L.“), H., IČ: XY, se sídlem XY (dále též jen „H.“), a M., IČ: XY, se sídlem ve Spojených státech amerických (dále též jen „M.“), dále soud rozhodl o zabrání finanční hotovosti podle § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (peněžní prostředky uložené na bankovním účtu a zajištěné v rámci domovních prohlídek původně obviněného J. K., který zemřel). Obviněného M. Š. soud zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze skutku, v němž byl spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 2. Zločinu podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se obviněný P. R. dopustil ve stručnosti tím, že jako jediný jednatel, společník a současně zaměstnanec obchodní společnosti J., společně s obviněným P. P., jediným jednatelem obchodních společností L., a H., a se zesnulým J. K., který na základě generální plné moci jednal za J., a vykonával rozhodující vliv na činnost obchodních společností L., H., a M., vytvořili systém propojených společností, které, vyjma J., dovážely motorová vozidla ze států Evropské unie, v některých případech si je mezi sebou formálně přeprodaly a nakonec je za cenu nižší, než byla nákupní cena, prodali jako poslednímu článku řetězce obchodní společnosti J., která vozidla prodávala koncovým zákazníkům v České republice, a to se záměrem v období od ledna roku 2016 do dubna roku 2017 zkrátit daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) neoprávněným nárokováním odpočtu na dani a tím získat finanční prospěch pro J., a také ekonomickou výhodu proti obchodní konkurenci snížením prodejní ceny pod pořizovací hodnotu vozidel, přičemž tuto ztrátu vykompenzovali tím, že během uvedeného období v měsíčních přiznáních k dani z přidané hodnoty obchodních společností L., H., a M. neoprávněně vykazovali a uplatňovali u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, nárok na odpočet daně ze zdanitelných plnění v hodnotě do 10 000 Kč včetně DPH, přijatých od plátců DPH, aniž by k poskytnutí plnění došlo, tato fiktivní plnění zohledňovali při výpočtu daně na ř. 63 a 64 předmětných přiznání k dani z přidané hodnoty za jednotlivá měsíční zdaňovací období od ledna roku 2016 do dubna 2017 včetně, čímž při prodeji motorových vozidel zkrátili daň z přidané hodnoty v celkové výši 30 857 156 Kč ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu. Obviněný P. R. se podílel na trestné činnosti tím, že jménem J., vyjednával s potenciálními zákazníky dovoz a odběr motorových vozidel, v souvislosti s obchodováním s vozidly úkoloval obviněného P. P., jehož činnost také kontroloval, společně se zesnulým J. K. zajišťovali pořízení vozidel v zahraničí a určovali jejich prodejní ceny v tuzemsku, od zesnulého J. K. dostával přehledy o nákupech a prodejích vozidel včetně vlastního finančního prospěchu v rámci tzv. „vyúčtování“, dále obviněný sám zajišťoval mezinárodní přepravu zakoupených vozidel a vozidla přebíral jménem obchodních společností L., H., a M. 3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podali odvolání obvinění P. R., P. P. a obviněné obchodní společnosti J., L., H., a M., o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2021, sp. zn. 3 To 88/2020, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný P. R. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) zákona č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen jako „tr. ř.“). Nejvyšší soud podotýká, že obviněný podával své dovolání před účinností změny trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb., která od 1. 1. 2022 zařadila do ustanovení § 265b odst. 1 nový dovolací důvod pod písm. g), který je možné podat, jestliže rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z pohledu nového znění tedy obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., avšak v tomto usnesení bude zachováno označení dovolacích důvodů podle dřívější právní úpravy, za jejíž účinnosti obviněný podal dovolání. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g), který byl naplněn tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nesprávné právní posouzení obviněný spatřoval zejména v nedostatečném naplnění subjektivní stránky trestného činu, současně obviněný odkazem na judikaturu především Ústavního soudu namítl extrémní nesoulad mezi právním posouzením skutku na straně jedné a skutkovými zjištěními, hodnocením důkazů a provedeným dokazováním na straně druhé. 6. První námitku obviněného tvoří jeho nesouhlas s postupem odvolacího soudu, který ve veřejném zasedání dne 15. 5. 2021 odmítl podle § 206c odst. 5 tr. ř. přijmout prohlášení viny, ačkoli obviněný výslovně uvedl, že bez výhrad a v rozsahu podané obžaloby prohlašuje vinu. Před soudem prvního stupně obviněný neměl možnost prohlásit vinu, protože tento institut byl do trestního řádu začleněn zákonem č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020. K dotazu předsedkyně senátu odvolacího soudu obviněný vysvětlil, že k prohlášení viny ho vedla skutečnost, že jako jednatel selhal při výkonu kontroly činnosti J. K., vzápětí zopakoval, že přijímá to, co je uvedeno v obžalobě. Přestože intervenující státní zástupce neměl výhrady proti takovému postupu, soud prohlášení obviněného považoval za účelové, vedené snahou o zmírnění trestu. Obviněný vyslovil své přesvědčení, že jde o nesprávný postup, soud mu neměl klást k tíži možnost využít prohlášení viny k uložení mírnějšího trestu, pokud svou vinu upravoval odkazem na jednání J. K., šlo z jeho strany o přípustnou modifikaci, neboť i soudy učinily závěr o podílu tohoto původně spoluobviněného na trestné činnosti. Odvolací soud tedy postupoval v rozporu s ustanovením § 206c odst. 5 tr. ř., neboť v jeho případě nebyly naplněny důvody pro odmítn