5 Tdo 363/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 363/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 4. 2014 Spisová značka:5 Tdo 363/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.363.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 6. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 363/2014-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný Bc. D. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 4 To 377/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 137/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. D. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 2 T 137/2013, byl obviněný Bc. D. P. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši padesáti denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 1.000,- Kč, tedy celkem 50.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Obviněnému byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání, členství ve statutárním orgánu a zaměstnání ve společnostech a družstvech, jejichž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1. a 3. zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále je „živnostenský zákon“), a to na dobu pěti roků. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 4 To 377/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a členství ve statutárních orgánech ve společnostech a družstvech, jejichž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona na dobu pěti roků. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Bc. D. P. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. K. , a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný vytkl soudům jejich závěr, že úmyslně jako osoba odpovědná jednat na základě generální plné moci za společnost NUKEM s.r.o., nepodal za IV. čtvrtletí roku 2010 přiznání k dani z přidané hodnoty ani po výzvě Finančního úřadu Brno I, přičemž odpovědnost obviněného soudy dovodily z titulu „Generální plné moci“ ze dne 22. 8. 2008, na jejímž základě měl být obviněný povinen za společnost NUKEM s.r.o. daňové přiznání podat. Existenci této generální plné moci však podle obviněného soudy pro rozhodné období od 21. 1. 2011 nesprávně posoudily podle platného hmotného práva, neboť vycházely z toho, že obviněný tuto plnou moc vypověděl až dne 1. 8. 2011. Přitom však ustanovení § 33b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013, nezohlednily v souvislosti s ustanovením § 43a a násl. tohoto zákona, výpověď plné moci totiž musí být učiněna inter partes. Dále obviněný zdůraznil, že právním důvodem jeho oprávnění zastupovat společnost NUKEM s.r.o. nebyla tato plná moc sama o sobě, ale „Mandátní smlouva“ ze dne 22. 8. 2010, z níž pro obviněného vyplývala další práva a povinnosti vůči společnosti NUKEM s.r.o. O této mandátní smlouvě nemusel Finanční úřad Brno I vůbec vědět, neboť „byla inter partes“. Závěr finančního úřadu, že pokud ten o smlouvě nevěděl, tak neexistovala, označil obviněný za příliš zjednodušující a jeho odsouzení bylo učiněno v rozporu se zásadou in dubio pro reo. V další části svého dovolání obviněný znovu zopakoval, že soudy nesprávně právně posoudily právní režim mandátní smlouvy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obchodní zákoník“), neboť mandátní smlouva sama o sobě není právním titulem, na jehož základě je „mandant oprávněn jednat jménem mandatáře“ (správně jedná mandatář jménem mandanta), k tomu je nezbytné udělení plné moci, v souladu s § 568 odst. 3 obchodního zákoníku. Nemělo proto žádný právní význam předkládat příslušnou mandátní smlouvu Finančnímu úřadu Brno I. Obviněný mandátní smlouvu vypověděl a tak „plná moc zanikla v souladu s § 33b uplynutím 30 dní od doručení, tedy ke dni 23. 12. 2010“, proto při jednání s finančním úřadem tvrdil, že plná moc zanikla „ke dni převodu společnosti“. V závěrečné části svého dovolání obviněný vytkl odvolacímu soudu neprovedení jím navrhovaného důkazu - přehrání zvukového záznamu hlavního líčení konaného dne 3. 10. 2013. Způsob vyhodnocení důkazů nalézacím soudem označil za jednosměrný a účelový, zejména nesouhlasil s tím, jak soud zhodnotil výslech svědkyně L. L. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obviněný se zprošťuje obžaloby v plném rozsahu. K dovolání obviněného Bc. D. P. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové. I přesto, že dovolacími námitkami poukazoval obviněný na údajně nesprávné hmotně právní posouzení generální plné moci, zhodnotila je jako výlučně skutkové. Připomněla, že dokazováním byla obhajoba obviněného vyvrácena, neboť jednoznačně vyplynulo, že za společnost NUKEM s.r.o. jednal na základě generální plné moci, kterou vypověděl až ke dni 1. 8. 2011. Existence mandátní smlouvy, na níž založil obviněný svou obhajobu, nebyla dokazováním prokázána, neboť soudy správně zhodnotily, že se jednalo pouze o dodatečně vytvořené důkazy s účelem vyvinit obviněného. Poukázala na to, že u dalších dvou osob, které byly ve funkci jednatele po obviněném, tedy u L. L. a P. P. , šlo zjevně o tzv. „bílé koně“, kdy se obviněný chtěl jejich „instalací“ do pozice statutárního orgánu takto zbavit své případné trestní odpovědnosti za zatajení zdanitelného plnění a následné neodvedení daně z přidané hodnoty. Obviněný podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nenaplnil uplatněný dovolací důvod právně relevantními námitkami, navrhla tak, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b). Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obviněný Bc. D. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn, nebo vadu jiného hmotně právního posouzení. V rámci dovolacích námitek proto nelze mít výhrady proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ale pouze k jejich právnímu posouzení. To znamená, že dovolatel může tvrdit, že skutek není tím trestným činem, za který jej soudy označily, nýbrž je nutné jej právně posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, event. na jinou skutkovou okolnost aplikovat jiný hmotně právní předpis, a dále může namítat, že skutek nenaplňuje znaky žádného z trestných činů. V této souvislosti je nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů. Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný prostředek - odvolání. Těžiště dokazování je soustředěno v řízení před soudem prvního stupně a právě již z důvodu omezené možnosti provádět či opakovat důkazy podle zásad ústnosti a bezprostřednosti (srov. § 267r odst. 7 tr. ř.) nemá Nejvyšší soud možnost bez dalšího přehodnocovat důkazy provedené před soudy nižších stupňů, a je vázán skutkovým zjištěním, k ně