5 Tdo 370/2024 – Nejvyšší soud

5 Tdo 370/2024-1300 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 To 54/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 6/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 51 T 6/2021, byl obviněný R. H. uznán vinným pomocí k přečinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 212 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „tr. zákoník“), které se dopustil v jednočinném souběhu s pomocí k přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 212 odst. 4, § 43 odst. 1, § 67 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 a § 68 odst. 1, 2, 3, 4 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 10 denních sazeb po 10 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Dále soud uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost společně a nerozdílně s již pravomocně odsouzenou MUDr. Hanou Pojtingerovou zaplatit poškozené České republice zastoupené Úřadem práce České republiky, IČ 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, na náhradu škody částku 274 920 Kč. 2. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 To 54/2023, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Současně odvolací soud rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného uznal vinným přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 212 odst. 4, § 43 odst. 1, § 67 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 10 000 Kč, tj. v celkové výši 200 000 Kč. V adhezním řízení odvolací soud rozhodl shodně jako soud prvního stupně. Odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Přečinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku se obviněný R. H. dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze, který je procesním stranám dobře znám, proto na něj lze v podrobnostech odkázat. Nejvyšší soud jen stručně připomene podstatu skutkových zjištění. Obviněný uzavřel dne 10. 10. 2017 s Úřadem práce České republiky, zastoupeným ředitelem krajské pobočky Úřadu práce ČR v Ústí nad Labem, Dohodu o účasti v projektu Iniciativa podpory zaměstnanosti mládeže pro region NUTS 2 Severozápad v Ústeckém kraji, jejíž podmínky ho zavazovaly k povinnosti neprodleně oznámit důvody bránící naplnit smluvenou činnost, a to včetně povinnosti do 8 dnů oznámit vznik služebního nebo pracovního poměru. Za těchto okolností následně matka obviněného, již pravomocně odsouzená MUDr. Hana Pojtingerová, z pozice zaměstnavatele podala na Úřad práce České republiky, krajskou pobočku v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Děčín (dále též jen jako „pobočka ÚP v Děčíně“) ve dnech 11. 10. 2017 a 2. 11. 2017 celkem 3 žádosti o příspěvek z uvedeného projektu, na jejichž podkladě došlo k uzavření 3 dohod. Jedna se týkala příspěvku na realizaci aktivity práce na zkoušku, kterou měl vykonávat obviněný po dobu jednoho měsíce v listopadu roku 2017, druhá příspěvku na sjednání pracovního poměru zaměstnance, a to obviněného, který měl sjednaný pracovní poměr u zaměstnavatelky již pravomocně odsouzené MUDr. Hany Pojtingerové od 1. 12. 2017 do 30. 11. 2018, a třetí dohoda se týkala poskytnutí příspěvku na úhradu mzdových nákladů mentora, resp. mentorky, kterou měla vykonávat zaměstnankyně jmenované MUDr. Hany Pojtingerové a která měla zapracovat a zaškolit účastníka odborné praxe – obviněného R. H. U první dohody byly porušeny sjednané podmínky, neboť obviněný R. H. společně s MUDr. Hanou Pojtingerovou, svou matkou, pobývali až do 10. 11. 2017 v zahraničí, o čemž předem věděli, a přesto tuto skutečnost neoznámili pobočce ÚP v Děčíně. Stejně tak nebyl respektován obsah druhé a třetí dohody, protože ve stejné době, na niž obviněný sjednal pracovní poměr v zubní ordinaci své matky, resp. kdy měl být na stejném místě zaučován mentorkou, nastoupil do služebního poměru u Úřadu vlády České republiky na pozici vrchního rady v Oddělení sekretariátu Rady vlády ČR pro lidská práva se služebním působištěm v Praze. Tyto podstatné důvody, pro které nebylo možné očekávat naplnění uzavřených dohod, obviněný nejenže neoznámil pobočce ÚP v Děčíně při svém nástupu, ale zároveň uzavřel dvě pracovní smlouvy se svou matkou MUDr. Hanou Pojtingerovou a nepravdivě vyplnil a podepsal průběžná hodnocení odborné praxe, která se kromě dalších dokladů stala podkladem pro vyplacení příspěvků v celkové výši 274 920 Kč. Z toho 252 623,99 Kč bylo vyplaceno ke škodě Evropské unie a 22 296,01 Kč ke škodě České republiky. 4. Nejvyšší soud připomíná, že soudy obou stupňů v této trestní věci rozhodovaly již dvakrát. Krajský soud v Ústí nad Labem nejprve rozsudkem ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 51 T 6/2021, obviněného R. H. podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Tímto ve věci prvním rozsudkem byla odsouzena i MUDr. Hana Pojtingerová za stejnou trestnou činnost, kterou obžaloba kladla za vinu dovolateli, a soud jí uložil povinnost k náhradě škody poškozené. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podaném v neprospěch obou obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 5 To 72/2022, částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně jednak ohledně obviněného a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ohledně MUDr. Hany Pojtingerové soud zrušil výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a sám poté rozhodl tak, že jí znovu uložil peněžitý trest a též trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Poté v opakovaném hlavním líčení Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl ohledně dovolatele rozsudkem, jak je uvedeno shora pod bodem 1. tohoto usnesení. II. Dovolání obviněného 5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 To 54/2023, obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první alternativa). Druhý dovolací důvod obviněný uplatnil proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a poslední z citovaných důvodů spatřuje doslova v tom, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání odsouzeného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.“. Slovní vyjádření třetího dovolacího důvodu zjevně neodpovídá jeho formální citaci, protože s odkazem na dovolací důvod uvedený pod písmenem l) citovaného ustanovení je možné namítat chybějící nebo neúplný výrok napadeného rozhodnutí. Vzhledem k obsahu dovolací argumentace i slovnímu vyjádření lze předpokládat, že obviněný chtěl uplatnit dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. 6. Obviněný poté, co zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, nejprve avizoval, že v dovolání opakuje stejné námitky, které již uplatnil před soudy obou stupňů. Podle jeho názoru se s nimi soudy dostatečně nevypořádaly, případně je zcela opomenuly. Následně předložil konkrétní argumentaci. Popřel většinu skutkových zjištění soudů a s odkazem na zásadu in dubio pro reo prosazoval vlastní průběh skutku. Podrobně se vyjádřil ke smluvním podmínkám, přičemž zdůraznil, že splnil požadovaný rozsah práce pro zaměstnavatelku MUDr. Hanu Pojtingerovou, ať šlo o pracovní poměr na dobu jednoho roku nebo o práci na zkoušku po dobu jednoho měsíce. Přitom poukázal na spoluzavinění poškozené České republiky zastoupené Úřadem práce, který „si měl vše již na počátku pohlídat“. Byl také přesvědčen o možnosti pracovat na dálku v režimu tzv. homeoffice, čehož reálně využíval. Vyslovil názor, že právě MUDr. Hana Pojtingerová jako jediná by