5 Tdo 454/2024 – Nejvyšší soud

5 Tdo 454/2024-6479 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. R., v době rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 1 To 82/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2016, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 1 To 82/2022, a to pouze ve výrocích pod body IV. a V. ohledně obviněného J. R. Ve zbývajícím rozsahu zůstává napadený rozsudek nezměněn. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 1 T 8/2016, pod bodem 1) jeho výrokové části byl obviněný J. R. (dále jen „obviněný“ – nebude-li výslovně uvedeno jinak, případně též „dovolatel“), uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a to včetně zákona č. 333/2020 Sb. (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 2 000 Kč, celkově tedy ve výši 500 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve sdruženích a spolcích po dobu trvání 8 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla též uložena povinnost zaplatit poškozené České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1 (dále též ve zkratce jen „MŠMT“), na náhradu škody částku ve výši 7 555 745,71 Kč, se zbytkem svého nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uznal vinnými též spoluobviněné P. Č., A. V. a J. B. a zprostil obžaloby T. S., dále rozhodl podle § 102 a § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku o ochranném opatření ve formě zabrání náhradní hodnoty. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněný J. R., jako předseda představenstva občanského sdružení XY, později jako předseda výboru spolku XY (dále ve zkratce jen „XY“), podal dne 20. 5. 2011 Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR žádost o finanční podporu z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost na projekt „XY“. Na jejím základě bylo dne 20. 12. 2011 vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace XY s nepřímými náklady v celkové maximální výši 34 211 554,40 Kč, z toho maximálně 29 079 821,24 Kč z prostředků Evropského sociálního fondu a maximálně 5 131 733,16 Kč z prostředků státního rozpočtu České republiky. Dotace měla být použita též na úhradu nákladů klíčové aktivity označené jako „stáže v inovačních podnicích včetně mentoringu“. Základem měly být stáže pro studenty vysokých škol u českých a zahraničních obchodních společností. Obviněný však v úmyslu vylákat dotační prostředky předložením nepravdivých dokladů nechal zpracovat a poskytovateli dotace doručit průběžnou monitorovací zprávu, mimořádné monitorovací zprávy a závěrečnou monitorovací zprávu, jejichž součástí byla vždy příslušná žádost o platbu dotačních prostředků. K nim připojil doklady, z nichž vyplývalo, že probíhaly stáže konkrétních studentů u obchodních společností uvedených ve výroku rozsudku, že jednotlivým studentům bylo propláceno cestovné, stravné a ubytování za dobu vykonávání stáže a že XY hradilo náklady stáží a mentoringu obchodním společnostem i studentům. Obviněný však věděl, že ve skutečnosti uvedené stáže neprobíhaly, XY jím uváděné náklady nevznikaly a poskytnuté dotační prostředky byly používány na jiné než určené účely. Zfalšované či fiktivní doklady o stážích studentů a o nákladech na cestovné, ubytování a stravu vytvářeli nebo nechávali vytvářet na různých místech v České republice na základě pokynů obviněného J. R., další spoluobvinění P. Č., J. B. a A. V., případně další přesně nezjištěné osoby. Na podkladě uvedených monitorovacích zpráv, žádostí o platbu a připojených nepravdivých dokladů byly všechny tyto údajné náklady XY proplaceny. Obviněný J. R., tak způsobil České republice zastoupené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy škodu v celkové výši 7 555 745,71 Kč, z čehož 85 % (6 422 383,85 Kč) pocházelo z Evropského sociálního fondu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce, obvinění J. R., a A. V. a zúčastněné osoby Kistler Eastern Europe, s. r. o., ANAFRA, s. r. o., a TOBOS, s. r. o., odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 1 To 82/2022, následovně. Odvolací soud jednak (pod bodem I.) podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a zúčastněných osob Kistler Eastern Europe, s. r. o., ANAFRA, s. r. o., a TOBOS, s. r. o., napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému P. Č. a ve výroku o zabrání náhradní hodnoty ve vztahu ke všem zúčastněným osobám, jednak (pod bodem II.) podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu uložil obviněnému P. Č. trest, jednak (pod bodem III.) uložil ochranná opatření zabrání náhradní hodnoty zúčastněným osobám, jednak (pod bodem IV.) podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných J. R., a A. V., jednak (pod bodem V.) konstatoval, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný J. R., prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry. Dále soudu druhého stupně vytkl, že nebyly provedeny obviněným navrhované důkazy. 5. Obviněný ve svém obsáhlém dovolání (doplněném o přílohy) nejprve zrekapituloval průběh dosavadního trestního řízení, dále v něm (pod bodem III.) poněkud zmatečně uvedl, že dovolání směřuje proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, nicméně z hlavičky i z jiných pasáží (včetně návrhu na zrušení obou rozsudků soudů nižších stupňů) vyplývá, že dovoláním skutečně napadl rozsudek odvolacího soudu (a nikoli soudu prvního stupně). Své námitky rozdělil do tří oblastí, jednak napadal nedůvodné neprovedení navrhovaných důkazů (bod IV., zároveň má jít o část A.), jednak nesprávnost skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu (bod V., zároveň má jít o část B.), což vše podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak nesprávnost právního posouzení skutku (bod V., zároveň má jít o bod C.), což podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomu poněkud zmatečně doplňoval shrnutí námitek k bodu A., resp. poté k bodu B+C. K uvedenému pak připojil ještě další námitky (aniž by je však výslovně podřadil pod konkrétní dovolací důvod), které se týkaly náhrady škody v bodě VI. dovolání a tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces v bodě VII. dovolání, v němž ale zpochybňoval vlastně jen správnost výměry trestu, prokázání zavinění, nesprávnou aplikaci polehčujících a přitěžujících okolností (tj. opět otázku výběru druhu trestu a jeho výměry) a další související aspekty (opět týkající se trestání). Jednotlivé části dovolání pak bohatě vnitřně členil do podbodů a jednotlivé dílčí námitky uplatňoval též opakovaně ve více částech, své podání pak prokládal shrnutími námitek, v nichž argumentaci opakoval, nadto dovolání doplnil řadou příloh, které ještě dalším podáním doplnil. 6. Námitky obviněného tak lze shrnout následovně. Podle obviněného odvolací soud především pochybil, pokud neprovedl obviněným navrhované podstatné důkazy, zejména opětovný výslech svědků V. T. a O. Š., jakož ani znalecký posudek ke zjištění výše škody a toho, kdo podepisoval nepravdivé doklady ke studentským stážím. Soud prvního stupně dokonce výpovědi těchto svědků dezinterpretoval tak, že z jejich svědectví vůbec nevyplývá, že by spoluobviněný T. S. řídil tyto aktivity nebo s nimi měl něco společného. Významnou byla svědecká výpověď V. T. ze dne 8. 9. 2020, ze které vyplývala aktivní role spoluobviněného T. S. a jeho spolupráce s P. Č. při řízení projektu s