5 Tdo 461/2012
Nejvyšší soud · 27. 3. 2013
5 Tdo 461/2012-241
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2013 o dovolání obviněného Ing. I. D., obviněného M. H., obviněného JUDr. P. J., a obviněného R. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2005, o dovolání obviněného Ing. J. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 6 To 67/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2005, a o dovolání obviněného R. L., a obviněného M. M. (dříve I. L.), proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. I. D., M. H., JUDr. P. J., R. L., Ing. J. L. a M. M. (dříve I. L.) o d m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, byl v případě obviněných R. L. a J. L. podle § 37a trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) zrušen z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, výrok o vině pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 k § 255 odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997, pod bodem I./B), celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a nově bylo rozhodnuto tak, že obvinění R. L., JUDr. P. J., I. L. (nyní M. M. ), Ing. I. D., M. H., Ing. J. L. byli uznáni vinnými, a to obviněný R. L. v bodě 1. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 91/1994 Sb., v bodech 3., 4. a), b), c) trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., v bodech 5., 6. a), b) trestným činem zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb., v bodě 7. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., v bodech 8., 9., 11. pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 19/1997 Sb., v bodě 10. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., v bodě 12. pomocí k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., v bodech 13., 14. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., obviněný JUDr. P. J. v bodě 1. pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 91/1994 Sb., v bodě 8. pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 19/1997 Sb., obviněný I. L. (nyní M. M.) v bodě 14. pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, 3 tr. zák., obviněný Ing. I. D. v bodě 7. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., v bodech 8., 9., 11. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 19/1997 Sb., obviněný M. H. v bodě 7. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., v bodech 8., 9. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 19/1997 Sb., obviněný Ing. J. L. v bodě 4. b), c) pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, ve znění zák. č. 152/1995 Sb., v bodě 6. a), b) pomocí k trestnému činu zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 125 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni, a to obviněný R. L. za tuto trestnou činnost a za sbíhající se pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 8 odst. 1 k § 128 odst. 2, 4 tr. zák., kterým byl pod bodem I./A) uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, a sbíhající se trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, podle § 128 odst. 4 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 700.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, dále mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu ohledně obviněného R. L. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, a dále z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný JUDr. P. J. byl podle § 255 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 91/1994 Sb., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 4 roků.
Obviněný I. L. (nyní M. M.) byl odsouzen podle § 255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
Obvinění Ing. I. D. a M. H., oba obvinění, každý jednotlivě podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl oběma obviněným uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 roků. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému Ing. I. D. uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Obviněný Ing. J. L. byl za tuto trestnou činnost a za sbíhající se pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 8 odst. 1 k § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák., kterým byl pod bodem I./A) uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, odsouzen podle § 128 odst. 4 tr. zák. za použití § 37a a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 6 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu ohledně obviněného Ing. J. L. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění zavázáni povinností zaplatit poškozeným na náhradě škody obviněný R. L. poškozenému Pivovar ZUBR, a. s., Přerov, Komenského 35, IČ 47676906, škodu ve výši 16.200.000,- Kč, obviněný R. L. poškozenému ICOM, a. s., v konkurzu, se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65, IČ 49454676, k rukám správce konkurzní podstaty Mgr. Milana Chytila, AK Brno, Česká 12, škodu ve výši 64.905.504,30 Kč, obvinění R. L. a I. L. (nyní M. M.) společně a nerozdílně poškozenému ICOM, a. s., v konkurzu, se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65, IČ 49454676, k rukám správce konkurzní podstaty Mgr. Milana Chytila, AK Brno, Česká 12, škodu ve výši 390.482.604,- Kč, obvinění R. L., Ing. I. D. a M. H. společně a nerozdílně poškozenému ČETRANS, a. s., se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 13, IČ 48268089, škodu ve výši 1.234.000.000,- Kč, obvinění R. L., Ing. I. D., M. H. a JUDr. P. J. společně a nerozdílně poškozenému ČETRANS, a. s., se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 13, IČ 48268089, škodu ve výši 37.700.000,- Kč, obvinění R. L. a Ing. I. D. společně a nerozdílně poškozenému ČETRANS, a. s., se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 13, IČ 48268089, škodu ve výši 5.000.000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Českomoravské sladovny, a. s., a Československá obchodní banka, a. s., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená ČETRANS, a. s., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrok napadeného rozsudku obsahuje kromě odsuzující i zprošťující část ohledně jednotlivých obviněných.
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání státního zástupce a obviněných R. L., JUDr. P. J., I. L., Ing. J. L., Ing. I. D., M. H. a poškozených ČETRANS, a. s., ICOM, a. s., Pivovar ZUBR, a. s., a Českomoravské sladovny, a. s., proti uvedenému rozsudku, rozhodl rozsudkem ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, z podnětu odvolání obviněného R. L., státního zástupce a poškozených společností ICOM, a. s., v konkurzu, ČETRANS, a. s., a Pivovar ZUBR, a. s., částečně zrušil ohledně jmenovaného obviněného, a to ve výroku o vině trestným činem zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb. [body 5., 6. a), b)], trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (bod 7.), ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (bod 10.) a ve výroku o vině trestným činem porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. (bod 14.), v celém výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozené ČETRANS, a. s. (body 7., 8., 9., 11.), poškozeného Pivovar ZUBR, a. s. (bod 10.), poškozené ICOM, a. s., v konkurzu (bod 13., 14.), podle § 229 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozené společnosti Českomoravské sladovny, a. s. (bod 5.) a podle § 229 odst. 2 tr. ř. ohledně poškozené ČETRANS, a. s. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného I. L. (nyní M. M.), státního zástupce a poškozené společnosti ICOM, a. s., v konkurzu, částečně zrušen ohledně jmenovaného obviněného, a to ve výroku o vině pomocí k trestnému činu porušování povinností při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, 3 tr. zák. (bod 14.), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozené ICOM, a. s., v konkurzu. Podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného Ing. I. D. a poškozené společnosti ČETRANS, a. s., částečně zrušen ohledně jmenovaného, a to ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (bod 7.), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozené ČETRANS, a. s. (body 7., 8., 9., 11.), a ve výroku podle § 229 odst. 2 tr. ř. ohledně poškozené ČETRANS, a. s. Podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného M. H. a poškozené společnosti ČETRANS, a. s., částečně zrušen ohledně jmenovaného obviněného, a to ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (bod 7.), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené ČETRANS, a. s. (body 7., 8., 9.), a ve výroku podle § 229 odst. 2 tr. ř. ohledně poškozené ČETRANS, a. s. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného JUDr. P. J. a poškozené společnosti ČETRANS, a. s., částečně zrušen ohledně jmenovaného, a to ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozené ČETRANS, a. s. (bod 8.). Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného Ing. J. L. a státního zástupce částečně zrušen, a to ohledně jmenovaného ve výroku o vině pomocí k trestnému činu zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 125 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb. [bod 6. a), b)] a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že pod bodem 5. a 6. a), b) obviněného R. L. uznal vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), pod bodem 6. a), b) obviněného Ing. J. L. uznal vinným pomocí k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 254 odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 7. obviněné R. L., Ing. I. D., M. H. uznal vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Za to byli odsouzeni obviněný R. L. za tento zločin a přečin a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 91/1994 Sb. (bod 1.), trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. [body 3., 4. a), b), c)], pomoc k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 19/1997 Sb. (body 8., 9., 11.), pomoc k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod 12.), a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák. (bod 13.), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a za sbíhající se pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 8 odst. 1 k § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák., kterým byl pod bodem I./A) uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, a sbíhající se trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 1 To 85/2003, podle § 128 odst. 4 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 a ½ (devíti a půl) roku. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 700.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, na dobu 10 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu ohledně obviněného R. L. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, a dále z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 1 To 85/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Ing. I. D. byl za tento zločin a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, ve znění zák. č. 19/1997 Sb., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn (body 8., 9., 11.), podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, na dobu 8 (osmi) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč, což představuje 100 denních sazeb po 5.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Obviněný M. H. byl za tento zločin a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, ve znění zák. č. 19/1997 Sb., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn (body 8., 9.), podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, na dobu 8 roků. Obviněný Ing. J. L. byl za tuto pomoc k přečinu a pokus trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, ve znění zák. č. 152/1995 Sb., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn [bod 4. b), c)], a dále za sbíhající se pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 8 odst. 1 k § 128 odst. 2, 4 tr. zákona, kterým byl pod bodem I./A) uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, odsouzen podle § 128 odst. 4 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 a ½ (pěti a půl) roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, na dobu 6 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu ohledně obviněného Ing. J. L. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému JUDr. P. J. byl při nezměněném výroku o vině uložen podle § 255 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 a ½ (dva a půl) roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 4 roků.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody takto: obviněný R. L. poškozené ICOM, a. s., v konkurzu, se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65, IČ 49454676, k rukám správce konkurzní podstaty Mgr. Milana Chytila, AK Brno, Česká 12, částku ve výši 64.905.504,30 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení ode dne 5. 3. 2008 do zaplacení z částky 64.905.504,30 Kč ve výši 10,5 % p. a. od 5. 3. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % p. a. od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % p. a. od 1. 1. 2009 do 9. 4. 2009 a od 9. 4. 2009 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (bod 13.), obvinění R. L. a Ing. I. D. společně a nerozdílně poškozené ČETRANS, a. s., se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 13, IČ 48268089, škodu ve výši 1.239.000.000,- Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení ode dne 5. 3. 2008 do zaplacení z částky ve výši 1.239.000.000,- Kč ve výši 10,5 % p. a. od 5. 3. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % p. a. od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % p. a. od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % p. a. od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % p. a. od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % p. a. od 10. 9. 2010 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (body 7., 9., 11.), obvinění R. L., Ing. I. D. a JUDr. P. J. společně a nerozdílně poškozené ČETRANS, a. s., se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 13, IČ 48268089, škodu ve výši 37.700.000,- Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení ode dne 5. 3. 2008 do zaplacení z částky ve výši 37.700.000,- Kč ve výši 10,5 % p. a. od 5. 3. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % p. a. od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % p. a. od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % p. a. od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % p. a. od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % p. a. od 10. 9. 2010 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (bod 8.). Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená ČETRANS, a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená ČETRANS, a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody ve vztahu k obviněnému M. H. (body 7., 8., 9.) na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Českomoravské sladovny, a. s., se sídlem Jihlava, Brněnská č. 65, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc obviněného R. L. ve zrušené části ohledně trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (bod 10.) vrácena soudu I. stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc obviněných R. L. a I. L. ve zrušené části ohledně trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. a pomoci k trestnému činu porušování povinností při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, 3 tr. zák. (bod 14.) vrácena soudu I. stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněných JUDr. P. J. (bod 9.), R. L. (bod 13.), a správce konkurzní podstaty úpadce Českomoravské sladovny, a. s., se sídlem Zábřeh, Havlíčkova 23, jako nedůvodná zamítnuta.
Vrchní soud v Olomouci projednal rovněž odvolání Ing. J. L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, a rozhodl samostatným rozsudkem ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 6 To 67/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, z podnětu odvolání obviněného Ing. J. L. částečně zrušil, a to ohledně jmenovaného ve výroku o vině pomocí k trestnému činu zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 125 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 152/1995 Sb. [bod 6. a), b)], a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. J. L. uznal vinným v bodě 6. a), b) pomocí k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 254 odst. 2 tr. zákoníku. Za tuto pomoc k přečinu a pokus trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 152/1995 Sb., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn [bod 4. b), c)], a dále za sbíhající se pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 8 odst. 1 k § 128 odst. 2, 4 tr. zák., kterým byl pod bodem I./A) uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, byl Ing. J. L. odsouzen podle § 128 odst. 4 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 a ½ (pěti a půl) roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 6 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu ohledně obviněného Ing. J. L. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Brně jako soud nalézací v téže věci rozhodl dalším rozsudkem ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 52 T 3/2005, tak, že v případě obviněného R. L. byl podle § 37a tr. zák. zrušen z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, výrok o vině trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. pod bodem 13., celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a nově rozhodl tak, že obviněného R. L. uznal vinným pod body 13. a 14. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., a obviněného M. M. (dříve I. L.) pod bodem 14. pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, 3 tr. zák.
Obviněný R. L. byl za tuto trestnou činnost a za
- sbíhající se pokus trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 8 odst. 1 k § 128 odst. 2, 4 tr. zák., kterým byl pod bodem I./A) uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, a
- sbíhající se trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001,
- sbíhající se trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 91/1994 Sb. (bod 1.), ve znění zákona č. 152/1995 Sb. [bod 3., 4. a), b), c)], přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku [bod 5., 6. a), b)], zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (bod 7.), pomoc k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 19/1997 Sb. (bod 8., 9., 11.), pomoc k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod 12.), kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, odsouzen podle § 128 odst. 4 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků a 6 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 700.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu ohledně obviněného R. L. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 46 T 8/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 6 To 31/2008, dále z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 52 T 6/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 1 To 85/2003, a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný M. M. (dříve I. L.) byl podle § 255 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným stanovena povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody takto: obviněný R. L. poškozenému ICOM, a. s., v konkurzu, se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65, IČ 49454676, k rukám správce konkurzní podstaty Mgr. Milana Chytila, AK Brno, Česká 12, škodu ve výši 64.905.504,30 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení ode dne 5. 3. 2008 do zaplacení z částky 64.905.504,30 Kč ve výši 10,5 % p. a. od 5. 3. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % p. a. od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % p. a. od 1. 1. 2009 do 9. 4. 2009 a od 9. 4. 2009 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (bod 13.), obvinění R. L. a M. M. (dříve I. L.) společně a nerozdílně poškozenému ICOM, a. s., v konkurzu, se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65, IČ 49454676, k rukám správce konkurzní podstaty Mgr. Milana Chytila, AK Brno, Česká 12, škodu ve výši 390.482.604,- Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení ode dne 5. 3. 2008 do zaplacení z částky 390.482.604,- Kč ve výši 10,5 % p. a. od 5. 3. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % p. a. od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % p. a. od 1. 1. 2009 do 9. 4. 2009 a od 9. 4. 2009 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (bod 14.).
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněných R. L. a M. M. (dříve I. L.), rozhodl rozsudkem ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 52 T 3/2005, částečně zrušen, a to v celém výroku o trestu ohledně obviněného M. M. a ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. ohledně obou obviněných ve vztahu k poškozenému ICOM, a. s., v konkursu se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému M . M. (dříve I. L.) byl za pomoc k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 255 odst. 1, 3 tr. zák. (bod 14.), ohledně níž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, uložen podle § 255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený ICOM, a. s., v konkursu, se sídlem Jihlava, Brněnská 2661/65, IČ: 49454676, zastoupený správcem konkursní podstaty Mgr. Milanem Chytilem, AK Brno, Česká 12, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, podali dovolání obviněný Ing. I. D. a M. H. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Aleny Kasalové, JUDr. P. J. prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Ševčíka a R. L. prostřednictvím obhájce Mgr. Lukáše Wimětala.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 6 To 67/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 52 T 3/2005, si podal dovolání obviněný Ing. J. L. prostřednictvím obhájce Mgr. Lukáše Wimětala.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 52 T 3/2005, si podali dovolání obviněný R. L. a M. M. (dříve I. L.) prostřednictvím obhájce Mgr. Lukáše Wimětala.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněných doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k nim do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud prvně rozhodl usnesením ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 462/2012, ve věci dovolání obviněného Ing. J. L., tak, že podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam spojil ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012 a 5 Tdo 462/2012 s tím, že obě věci budou vedeny pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012. V odůvodnění Nejvyšší soud uvedl, že oba rozsudky Vrchního soudu v Olomouci (tj. jak rozsudek ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, tak i rozsudek ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 6 To 67/2011), jsou rozhodnutími o odvolání spoluobviněných a směřují proti stejnému rozsudku nalézacího soudu, který konal společné řízení proti všem obviněným. Je proto nesporné, že trestní věc obviněného Ing. J. L. úzce souvisí s trestní věcí dalších čtyř obviněných, navíc trestné činnosti se zčásti měl dopustit v součinnosti s obviněným R. L. Z tohoto důvodu byl dán zájem na vedení společného řízení o dovoláních všech obviněných, neboť napadené rozsudky odvolacího soudu navazují na jediný rozsudek soudu prvního stupně a existuje obsahová spojitost ve spisových podkladech ohledně všech jmenovaných obviněných. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam o spojení obou věcí ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012.
Poté Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 463/2012, v řízení o dovoláních, která podali obvinění R. L. a M. M. (dříve I. L.), tak, že podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam spojil ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012 a sp. zn. 5 Tdo 463/2012, s tím, že tyto věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 Tdo 461/2011. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že rozsudky Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 68/2011, a ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, proti nimž směřují dovolání jak obviněných R. L. a M. M., tak i obviněných Ing. I. D., M. H., JUDr. P. J. a R. L., jsou rozhodnutími o odvoláních spoluobviněných podaných proti rozsudkům soudu prvního stupně vydaným v téže trestní věci ve společném řízení proti všem obviněným. Je proto nesporné, že trestní věc obviněných R. L. a M. M. souvisí s trestní věcí dalších obviněných, resp. původně šlo u soudu prvního stupně o stejnou trestní věc (a to včetně obviněného Ing. J. L., který podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 6 To 67/2011, a jehož věc týkající se jeho dovolání byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 5 Tdo 462/2012, rovněž spojena s věcí vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012). Za uvedeného stavu tak byl i v této věci důvodný zájem na vedení společného řízení o dovoláních všech obviněných včetně dovolání obviněných R. L. a M. M., neboť rozsudky odvolacího soudu napadené dovoláními obviněných navazují na rozsudky soudu prvního stupně vydané ve stejné trestní věci a existuje zde i obsahová spojitost ve spisových podkladech ohledně všech jmenovaných obviněných. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam o spojení obou věcí týkajících se dovolání všech obviněných ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že tyto věci budou v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu nadále vedeny pod sp. zn. 5 Tdo 461/2012.
Obvinění Ing. I. D. a M. H., kteří si podali dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, prostřednictvím svého obhájce v podrobnostech k bodu 7. výroku rozsudku odvolacího soudu uvedli, že poté, co rozhodl nalézací soud, nabyl účinnosti trestní zákoník, upravující v ustanovení § 30 odst. 1, 2 jako okolnost vylučující protiprávnost, svolení poškozeného. Na skutečnost, že s činy obviněných vyslovilo souhlas představenstvo obchodní společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., obvinění upozornili odvolací soud v dodatku k odvolání ze dne 23. 6. 2010, v němž dále poukázali na zápis o zasedání představenstva dne 20. 3. 1999 a požádali odvolací soud, aby k důkazu opatřil další zápisy o jednání představenstva, čemuž však odvolací soud nevyhověl a svůj postup odůvodnil na str. 66-67 svého rozsudku. Dovolatelé považují postup odvolacího soudu za opomenutí neopomenutelného důkazu a projev libovůle soudu při hodnocení důkazů (srov. ÚS 733/01, III. ÚS 376/03 a III. ÚS 177/04). Souhlas vyslovený statutárním orgánem společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., je podle dovolatelů nepochybně svolením ve smyslu § 30 tr. zákoníku vylučujícím protiprávnost spáchaného činu, a to nezávisle na tom, jak bude soud hodnotit jeho platnost a účinnost.
Soudy obou stupňů také podle dovolatelů pochybily při posuzování, zda jednání obviněných vykazuje další znaky skutkové podstaty trestného činu. Ze skutkové věty výroku odvolacího soudu je zřejmé, že peněžní částka uvedená na pokladních dokladech nebyla společností ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., přijata ani vyplacena. Způsobem vzniku škody na majetku společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., tedy logicky nebyla výplata peněz z majetku této společnosti. Skutková věta neobsahuje žádný konkrétní údaj vypovídající o úmyslu dovolatelů majetek společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., takovým způsobem poškodit. Akcie emitované obchodní společností, resp. práva spojená s vlastnictvím těchto akcií jsou podle § 6 odst. 1 obchodního zákoníku majetkem akcionářů, nikoliv emitenta akcií. To platí i pro zatímní listy, v nichž je inkorporováno právo vyplývající z akcií, které zatímní list nahrazuje. Předáním zatímních listů vydaných akciovou společností nedochází k žádné změně na majetku akciové společnosti. Je tedy vyloučeno, aby předáním zatímního listu vystaveného akciovou společností vznikla na majetku této společnosti škoda. Je současně vyloučeno, aby byl převzetím zatímního listu upisovatelem akcií tento upisovatel neoprávněně obohacen ke škodě akciové společnosti, jejíž akcie upsal a úpisem převzal závazek zaplatit emisní kurs akcií. Z upsání akcií vznikne akciové společnosti pohledávka vůči upisovateli jejích akcií. Ta je součástí jejího majetku. Akciová společnost může být poškozena nezaplacením této pohledávky, nikoliv jejím založením upsáním akcií či vystavením zatímního listu. Takovou škodu by pak bylo možno přičítat jednak omisivnímu jednání majitele zatímního listu, jednak omisivnímu jednání osoby povinné jménem emitenta akcií vymáhat vklad. Pan P. V. není za způsobení škody svým omisivním jednáním trestně stíhán a dovolatelé nebyli obžalováni a soudem uznáni vinnými z účasti na takovém jednání P. V., ani pro vlastní omisivní jednání spočívající v nevymáhání závazku P. V. Ve skutkové větě chybí konkrétní údaje o jejich úmyslu takovým způsobem poškodit obchodní společnost ČETRANS Ústí nad Labem, a. s. Skutková podstata trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku je charakterizována omylem v kauzálním vztahu s obohacením a škodou. Jestliže měla být poškozenou právnickou osobou obchodní společnost ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., má podstatný význam zjištění, která fyzická osoba jednající v rámci činnosti této právnické osoby a v jakém postavení by musela být uvedena v omyl nebo jednat v omylu, aby byl trestný čin podvodu spáchán s využitím omylu právnické osoby. Ve skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu chybí údaje o tom, zda dovolatelé vystavili pokladní doklady s vědomím, že jsou v nich uvedeny nepravdivé údaje. Jestliže by dovolatelé jednali jménem poškozené ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., pokud se nemýlili, nemýlila se ani společnost, jejímž jménem jednali navenek. Pokud učinili dovolatelé úkony, ke kterým byli zásadně oprávněni, potom ani za situace, že poškozená společnost nezískala do svého majetku peníze uvedené na příjmovém pokladním dokladu a utrpěla tím škodu, nemůže se jednat o podvod ve vztahu k akciové společnosti, jejímž jménem by obvinění jednali. Z tohoto hlediska není rozhodující, zda vystavením pokladních dokladů uváděli v omyl jiné zaměstnance či funkcionáře akciové společnosti, neboť v dané věci nejednali jménem společnosti, ani v jejím zastoupení, a tudíž nemohli činit a ani nečinili v omylu žádnou majetkovou dispozici. Členové představenstva měli povinnost vykonávat své funkce s náležitou péčí. Z jejich postavení lze dovodit jejich povinnost činit úkony potřebné ke splacení vkladu P. V. a povinnost upozornit představenstvo na skutečnost, že P. V. svůj závazek splatit vklad nesplnil. Dovolatelé nejednali s vědomím, že P. V. svůj závazek nesplnil. Neinformování představenstva o nesplacení vkladu P. V. by nebylo možno kvalifikovat jako trestný čin podvodu ani v případě, že by o hrozící škodě a její příčině dovolatelé věděli, když v době jejich činu skutková podstata trestného činu podvodu neobsahovala znak „zamlčí podstatné skutečnosti“. Vzhledem k ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku nelze ustanovení § 209 tr. zákoníku na skutek dovolatelů aplikovat. Úkon pachatele spočívající ve vyhotovení dokladu obsahujícího nepravdivou informaci o určité skutečnosti k uvedení jiného v omyl ohledně této skutečnosti nepostačuje. Skutková věta nevypovídá nic o tom, co členové představenstva věděli o povinnosti P. V. zaplatit vklad, o tom, zda tuto povinnost splnil, z jakých pramenů tyto poznatky získali, především zda na základě dokladů, které měli vystavit dovolatelé. Nelze tak učinit spolehlivý závěr o tom, zda byl naplněn znak „uvede někoho v omyl“.
K bodu 8. výroku rozsudku nalézacího soudu dovolatelé namítli, že pokud ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., nabyla do svého majetku akcie za cenu 37.700.000,- Kč, které následně prodala za 47.700.000,- Kč, nelze dovodit, že by tím utrpěla ztrátu. Konečný efekt transakce ve formě zisku 10.000.000,- Kč pro ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., svědčí o tom, že uzavřenou smlouvou měl obviněný v úmyslu zajistit této společnosti zisk. Jednání popsané pod bodem 8 rozsudku nalézacího soudu nevykazuje znaky trestného činu podle § 255 tr. zák., jimiž jsou škoda na majetku jiného a úmysl takovou škodu způsobit.
K bodu 9. výroku rozsudku nalézacího soudu dovolatelé namítali, že vklad provedený do majetku společnosti ICOM holding, s. r. o., nebyl peněžní operací provedenou bez vědomí a proti vůli subjektu, jehož majetek byl vkládán. O vkladu rozhodlo představenstvo společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., kdy vkladem tato společnost získala práva tichého společníka, nedošlo tedy k nakládání s penězi v rozporu s účelem, pro který měly být užity. Poškozená společnost tak získala právo tichého společníka, o které se rozšířil její majetek, při hlavním líčení nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že majetková hodnota práva tichého společníka nebyla adekvátní výši vkladu, čímž je zpochybněn znak způsobení škody na majetku jiného. Nadto nebylo provedeno porovnání výše vkladu s hodnotou práv za něj nabytých se zjištěním ztráty na majetku společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s. Soud dovozuje, že motivem, jímž byl obviněný veden při uzavírání smlouvy o tichém společenství, byl prospěch obviněného z nabytí akcií emitovaných společností ČETRANS Ústí nad Labem, a. s. Z takové motivace nevyplývá, že to, co prospívá obviněnému, nemůže prospívat společnosti, jejímž jménem při uzavírání smlouvy jedná. Z výsledků důkazního řízení je zřejmé, že nesoulad mezi zájmem obviněných a obchodní společnosti a vědomí obviněných o jeho existenci nebyly prokázány.
K bodu 11. výroku rozsudku nalézacího soudu obviněný Ing. I. D. uvedl, že smlouvu ze dne 5. 9. 1997 uzavřel jako osoba oprávněná k jejímu uzavření. Poskytnutí peněžní zálohy odpovídá běžné hospodářské praxi a nelze je kvalifikovat jako užití peněz v rozporu s účelem podnikání. Nesplnění závazku ze smlouvy obstaravatelem nelze přičítat obviněnému. Půjčku 5 mil. Kč poskytla obviněnému společnost ICOM holding, s. r. o., nikoliv společnost ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., a proto přijetím této půjčky nemohl obviněný způsobit škodu na majetku společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., jak tvrdí soud. Ten navíc zjistil, že obviněný půjčené peníze vrátil. Nelze akcentovat, že uzavřením smlouvy ze dne 5. 9. 1997 společnost ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., ze svého majetku vyplatila 5 mil. Kč a opomíjet skutečnost, že stejnou smlouvou do svého majetku získala pohledávku za společností ICOM holding, s. r. o. K prokázání škody na majetku společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., by bylo nutno doložit, že pohledávka této společnosti založená touto smlouvou měla hodnotu nižší nežli 5 mil. Kč. Výsledky hlavního líčení tento předpoklad vzniku škody neprokazují.
V popisu skutků pod body 8., 9. a 11. chybí údaje odpovídající zákonné charakteristice porušení zákonem stanovené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat či spravovat cizí majetek. Právní větou užitou v bodech 8., 9. a 11. výroku rozsudku nalézacího soudu je dovolatelům kladeno za vinu, že porušili povinnosti uvedené v ustanoveních § 73 a § 74 tehdy platného zákoníku práce, ačkoliv tyto povinnosti neměli. Obvinění byli členy statutárního orgánu obchodní společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., ne však jeho zaměstnanci. Jako členové představenstva měli podle § 194 odst. 5 obchodního zákoníku účinného v době páchání stíhaných trestných činů nikoliv povinnost „vykonávat svoji působnost s péčí řádného hospodáře“, nýbrž byli „povinni vykonávat svou působnost s náležitou péčí“. Dispozice s majetkem popsané pod body 8., 9. a 11. výroku rozsudku vykonávali jako členové statutárního orgánu obchodní společnosti, nikoliv jako dispozice se svěřeným majetkem, nýbrž s cizím majetkem, který obhospodařovali (srov. rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1316/2006). Trestní zákon ve znění účinném do 31. 12. 1997 obsahoval pouze metodickou směrnici pro zjišťování výše škody, je-li předmětem útoku věc. Skutkem popsaným pod bodem 8. výroku rozsudku nalézacího soudu byly vyvedeny z majetku společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., cenné papíry, tedy nikoli věc. Ustanovení o věcech se vztahují i na cenné papíry až po novele trestního zákona provedené zákonem č. 253/1997 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1998. Z ustanovení trestního zákona účinného v době skutku uvedeného pod bodem 8. výroku rozsudku nelze dovodit jako měřítko pro kvantifikaci škody cenu, za kterou se v době a místě činu obvykle prodávaly, tedy jejich tržní cenu. Dosaženým výsledkem popsaných majetkových dispozic (rozdíl mezi cenou nákupní a prodejní) byl majetkový prospěch společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., nikoliv ekonomická ztráta. Obvinění tak jednáním popsaným pod bodem 8 rozsudku nemohli porušit povinnost náležité péče o obhospodařovaný majetek. Ceny sjednané při převodu akcií odpovídaly tržní hodnotě převáděného majetku, kterou před uzavřením smluv zjišťovali obvinění ze znaleckého posudku či odborného vyjádření. Ani majetková práva, která jsou součástí majetku obchodní společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s. (srov. § 6 obchodního zákoníku), a jež jsou předmětem skutku uvedeného pod bodem 9. rozsudku nalézacího soudu, nejsou věcí a nelze při posuzování škody postupovat podle § 89 odst. 15 tr. zák., ve znění účinném v době skutku. Pro absenci důkazů o hodnotě předmětných majetkových práv nelze vzít za prokázané bez důvodných pochybností, že následkem činu pod bodem 9 byla škoda na majetku společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s. Pohledávka v případě bodu 11. výroku rozsudku nalézacího soudu rovněž není věcí a při posuzování otázky, zda následkem činu byla škoda, nelze postupovat podle ustanovení § 89 odst. 15 tr. zák., ve znění účinném v době skutku. Pro absenci důkazů o hodnotě této pohledávky nelze vzít za prokázané bez důvodných pochybností, že následkem činu uvedeného pod bodem 11. výroku rozsudku byla škoda na majetku společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s. Nadto ve skutkové větě pod bodem 8 výroku rozsudku chybí údaj o tom, že nezaplacení kupní ceny akcií způsobili a zavinili obvinění, tedy že zavinění obviněných zahrnovalo i skutečnost, že PTD Invest, s. r. o., svůj závazek nesplní. Ve skutkové větě pod bodem 9. výroku rozsudku chybí údaje o tom, že převedení dlužnické společnosti ICOM holding, s. r. o., na zcela nekontaktní a nekompetentní osobu O. Z. provedli a zavinili obvinění, resp. že jejich zavinění zahrnovalo i skutečnost takového „převodu“. Ve skutkové větě pod bodem 11. výroku rozsudku chybí údaj o tom, že neprovedení služeb společností ICOM holding, s. r. o., a „převod“ této společnosti na O. Z. způsobil a zavinil obviněný Ing. I. D., resp. že zavinění tohoto obviněného zahrnovalo i skutečnost, že společnost ICOM holding, s. r. o., sjednané služby neposkytne a bude „převedena“ na O. Z. Skutková věta odvolacího soudu neobsahuje žádné konkrétní údaje, které by vypovídaly o tom, že dovolatelé vystavili doklady s vědomím, že jsou v nich uvedeny nepravdivé údaje, o okolnostech, z nichž by bylo možno dovodit závěr o naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu „uvede někoho v omyl“, o úmyslu dovolatelů uvést někoho v omyl a poškodit tak majetek společnosti ČETRANS Ústí nad Labem, a. s., či o okolnostech, z nichž by bylo možno dovodit, že úmysl těchto obviněných zahrnuje všechny skutečnosti, i subjektivní povahy, charakterizující čin těchto dalších osob jako trestný čin. Rozhodnutí soudu je neúplné a nepřezkoumatelné při popisu způsobu, kterým měli obvinění naplnit všechny znaky trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku.
Rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu o vině obviněných je nezákonné, stejně jako rozhodnutí odvolacího soudu o trestech uložených Ing. I. D. a M. H. a o povinnosti Ing. I. D. nahradit škodu, kterou měl způsobit trestnými činy. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, č. j. 52 T 3/2005-9836, ve výrocích o vině Ing. I. D. a M. H. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 19/1997 Sb. (body 8., 9. a 11.), a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, ve výrocích o vině Ing. I. D. a M. H. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, ve výrocích o trestech uložených Ing. I. D. a M. H. a ve výrocích o povinnosti Ing. I. D. nahradit poškozené ČETRANS, a. s., škodu, a další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc obviněných Ing. I. D. a M. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obvinění dále požádali, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. výkon rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, č. j. 52 T 3/2005-9836, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, v části týkající se Ing. I. D. a M. H. odložil.
Obviněný Ing. I. D. doplnil dne 15. 2. 2011 své dovolání o další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., což odůvodnil následovně. Trestní stíhání dovolatele bylo zahájeno sdělením obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 21. 7. 1998, dovolateli bylo doručeno téhož dne. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 To 76/2010, byl vyhlášen dne 15. 10. 2010. Trestní stíhání dovolatele trvalo po dobu delší než 12 let. Takto dlouhá doba není podle obviněného přípustná, zvláště za situace, kdy sám obviněný se na nepřiměřeně dlouhém trvání doby svého trestního stíhání svým jednáním nijak nepřičinil. Nejvyšší soud ve věcech sp. zn. 4 Tz 1/2002 a sp. zn. 7 Tz 316/2001 dospěl k právnímu názoru, že trvání trestního řízení po dobu delší šesti let zakládá rozpor s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolatel rovněž odkázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04. Se zvětšujícím se časovým odstupem od spáchání trestných činů se oslabuje jak prvek individuální, tak i generální prevence. To tím spíše, kdy v trestním řízení bylo osvědčeno, že posuzované jednání stěžovatele je v jeho životě jistým excesem. Účelu trestu, jak jej definuje § 23 tr. zák., nelze v daném případě po době delší 12 let od spáchání trestné činnosti cele dosáhnout uloženým trestem odnětí svobody, který je z hlediska účelu či funkce ve vztahu ke stěžovateli čirou represí. Podle názoru dovolatele postupoval odvolací soud povrchně a nesprávně. Dovolatel byl před zahájením trestního stíhání osobou zcela bezúhonnou, nikdy proti němu nebylo vedeno žádné trestní stíhání, nikdy nebyl soudně trestán. To samé platí ohledně případného jiného jednání i pro celou dobu trestního stíhání. Jak Ústavní soud, tak i Evropský soud pro lidská práva rozlišuje důvody průtahů řízení zapříčiněné postupem státu a postupem účastníků řízení (srov. rozhodnutí ve věcech Zimmermann a Steiner vs. Švýcarsko, Guincho vs. Portigalsko, Erkner a Hofauer vs. Rakousko), resp. za základní kritéria při posuzování porušení práva na přiměřenou délku řízení považuje objektivní složitost věci, chování účastníků řízení a jednání soudu, a to, co bylo pro stěžovatele v sázce (viz např. rozhodnutí ve věcech Frydlender vs. Francie, Becker vs. Německo, Bořánková vs. Česká republika aj.).
Na základě těchto skutečností dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010, sp. zn. 6 To 76/2010, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.