5 Tdo 488/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 488/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:12. 5. 2010 Spisová značka:5 Tdo 488/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.488.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 4 tr. zák. § 150 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 6. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 488/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2010 o dovolání obviněného Q. T. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 4 To 388/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 160/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Q. T. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 2 T 160/2008, byl obviněný Q. T. N. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 7. 12. 2007 kolem 15.00 hodin převážel na hraničním přechodu H., okr. Z., v osobním vozidle tov. zn. Škoda Favorit, věci (kabelky, peněženky a opasky) neoprávněně označené ochrannými známkami poškozených firem Guccio Gucci S. P. A. a Louis Vuitton Malletier, kdy následně bylo v jeho vozidle celními orgány zajištěno celkem 92 ks kabelek a peněženek označených zn. Louis Vuitton a 12 ks opasků označených zn. Gucci, přičemž toto zboží převážel na nedalekou tržnici firmy EPOPEJ, s. r. o., za účelem jeho další distribuce, ačkoliv mu bylo známo, že se nejedná o originální výrobky uvedených výrobců, když tak svým jednáním porušil zejména ustanovení § 8 zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (v platném znění). Za tento trestný čin byl obviněný Q. T. N. podle § 150 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v předmětu podnikání „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, na dobu 5 let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 62 ks kabelek neoprávněně označených zn. Louis Vuitton, 30 ks peněženek neoprávněně označených zn. Louis Vuitton a 12 ks opasků neoprávněně označených zn. Gucci. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti Louis Vuitton Malletier (Société Anonyme) se sídlem 2, rue du Pont – Neuf, Paříž, Francie, a Guccio Gucci S. P. A. se sídlem Via Tornabuoni 73/R, Firenze, 50123, Itálie, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený rozsudek Okresního soudu ve Znojmě napadl obviněný Q. T. N. odvoláním. Krajský soud v Brně, který projednal odvolání jako soud odvolací, o něm rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 4 To 388/2009, jímž podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 4 To 388/2009, podal obviněný Q. T. N. prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Sedláka dovolání ze dne 24. 3. 2010 z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli podle jeho názoru již v předchozím řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Rovněž i rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný Q. T. N. v podrobnostech ve svém doplnění dovolání uvedl, že uplatněná námitka nesprávného hmotněprávního posouzení skutku spočívá především v nedostatku subjektivní stránky trestného činu. K otázce subjektivní stránky ničeho soud ve vztahu k obhajobě obviněného nezjistil. Dovolatel především zpochybnil formulaci „obviněnému bylo známo, že se nejedná o originální výrobky uvedených výrobců“ uvedenou ve skutkové větě výroku o vině, když tento popis o úmyslu obviněného ničeho nevypovídá. Podle obviněného úmysl pachatele tohoto trestného činu nespočívá v povědomí, že se nejedná o originální zboží dané značky, nýbrž v povědomí, že takové zboží je takto neoprávněně označeno, resp. že toto musel obviněný poznat. Dovolatel dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1191/2007, v němž dovolací soud obdobně argumentuje, když uvádí, že „po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který se ovšem musí vztahovat i na pachatelovo vědomí, že jde o výrobky neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému nebo ochrannou známkou s ní zaměnitelnou“. Z výše uvedeného podle názoru obviněného vyplývá, že skutková věta neodpovídá skutkové podstatě trestného činu podle § 150 odst. 1 tr. zák. ve vazbě na požadavky ustanovení § 3 odst. 3 tr. zák. Soudy obou stupňů odmítly obhajobu obviněného bez relevantních důvodů, poněvadž závěry o existenci úmyslu obviněného opírají o závěry, že si musel být vědom, že v prostoru hraničního přechodu bývají namátkové kontroly, nebo dokonce, že se vydání zboží pracovníkům celní správy nijak nebránil a že od zboží neměl žádné doklady. Takové jednání obviněného spíše může svědčit o opaku, že netuší o povaze jím převáženého zboží, když se s tímto pohybuje v prostoru „častých namátkových kontrol“. Závěrem dovolání obviněný Q. T. N. požádal, aby Nejvyšší soud vydal usnesení, jímž se zrušuje rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 2 T 160/2008, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 4 To 388/2009, a jímž se také zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Q. T. N. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že namítanou formulaci části skutkové věty „obviněnému bylo známo, že se nejedná o originální výrobky uvedených výrobců“ není možno dezinterpretovat způsobem, jímž činí dovolatel, který se domáhá odchylného vyjádření subjektivní stránky v popisu skutku. Jestliže obviněný věděl, že má automobil naložený zbožím, o němž mu bylo spolehlivě známo, že nebylo vyrobeno autorizovaným výrobcem (což je zřejmé již s ohledem na ceny, za které je vietnamskými obchodníky prodáváno, tj. zhruba o řád nižšími než činí cena originálu), navzdory tomu je označeno světově proslulými módními značkami, potom si musel být vědom i skutečnosti, že jím převážené věci jsou příslušnými ochrannými známkami označeny protiprávně. Obviněný sotva může věrohodně tvrdit, že dostal zadarmo při vyklízení skladu ve vietnamské tržnici zboží, jehož cena v běžném prodeji by v případě originálů dosahovala stotisícových částek. Z těchto důvodů nelze námitky obviněného akceptovat a je třeba přisvědčit závěrům obou soudů. Výhrady obviněného proti způsobu hodnocení jeho činnosti soudy nelze zařadit pod námitky hmotně právní povahy a uplatněným dovolacím důvodům proto nevyhovují, a navíc jde o námitky proti odůvodnění rozhodnutí, jež jsou jako důvod dovolání nepřípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ jiného rozhodnutí vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýva