5 Tdo 488/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 488/2025-507 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. I. S. a 2. V. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 8 To 3/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 42/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných I. S. a V. T. odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 2 T 42/2024, byli obvinění I. S. a V. T. uznáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustili ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Oba byli za tento zločin odsouzeni podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byli zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. 2. Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 8 To 3/2025 tak, že je zamítl jako nedůvodná podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“). 3. Skutek, který se stal podkladem výroku o vině je všem procesním stranám dobře znám, proto Nejvyšší soud jen ve stručnosti shrne, že k němu došlo dne 21. 2. 2024 kolem jedné hodiny v noci na XY náměstí v Praze, kde obvinění fyzicky napadli poškozeného Y. H. se záměrem mu sebrat cennosti či finanční hotovost tak, že mu zkroutili ruce, opakovaně jej udeřili pěstmi do hrudníku a vláčeli jej k přistavenému vozidlu, čemuž se poškozený ubránil, z levé ruky mu stáhli náramkové hodinky v hodnotě nejméně 300 Kč, poté oba nasedli do vozidla a z místa odjeli. II. Dovolání obviněných a vyjádření státního zástupce 4. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podali oba obvinění dovolání a učinili tak prostřednictvím svých obhájkyň. Oba shodně označili dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněný I. S. také důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 5. Obviněný I. S. ve svém dovolání poměrně podrobně reprodukoval důkazy, o něž soudy opřely svůj závěr o vině, a připomněl, že od počátku trestního stíhání on i spoluobviněný popírali zištný motiv útoku na poškozeného a odcizení jeho hodinek. Nesouhlasil s vyhodnocením výpovědi poškozeného, již soudy označily za nevěrohodnou a rozpornou s kamerovými záznamy z místa činu i výpovědí svědka Y. S., řidiče vozidla, v němž spoluobvinění přijeli na místo činu a rovněž odjeli. Poškozený totiž vypověděl, že se s obviněnými nejprve hádal, sám incident neoznámil na policii, nepamatoval si, že by v rozhodnou dobu měl na ruce hodinky, resp. výslovně popřel, že by mu měly být odcizeny. Přestože se svědek při své výpovědi jevil být indisponován, mohlo to být podle dovolatele zapříčiněno jeho špatnou znalostí českého jazyka, tudíž odpovědi na jemu kladené otázky si svědek delší dobu rozmýšlel. 6. V další části svého dovolání obviněný I. S. poukázal na to, že svědek Y. S. byl řádně vyslechnut pouze v přípravném řízení a přes výslovný nesouhlas obou spoluobviněných byla jeho výpověď u hlavního líčení přečtena podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle názoru obviněného nebyly pro takový postup splněny zákonné podmínky, nebylo ani postaveno najisto, zda platila domněnka vyslovená odvolacím soudem o možném pobytu tohoto svědka v kterémkoli jiném státě Evropské unie s ohledem na jeho ukrajinské občanství a probíhající válečný konflikt. Obviněný rovněž odmítl argument soudu o nutnosti rychlejšího konání trestního řízení s ohledem na probíhající vazbu spoluobviněného. Obviněný je proto přesvědčen, že soudy opřely svá rozhodnutí o procesně nepoužitelný důkaz, který je navíc jediným, z něhož soudy vyvodily zištný motiv pro napadení poškozeného, ačkoli svědek o něm jen slyšel, ale sám neviděl žádné hodinky. Stejně tak kamerový záznam poskytl jen informaci, podle níž poškozený měl nejprve na ruce hodinky a po útoku nikoli, aniž by bylo zachyceno, že by se jich zmocnil některý ze spoluobviněných. Nelze proto vyloučit, že mu prostě spadly, k ohledání místa činu došlo až několik dní po incidentu, tudíž je mohl kdokoli sebrat. 7. Hodnocení provedených důkazů proto podle přesvědčení obviněného nese známky libovůle a skutkový závěr soudů o zištném motivu napadení poškozeného je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, u jednoho z nich navíc nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho provedení. Posuzovaný skutek tak mohl být maximálně právně posouzen jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, resp. s ohledem na okolnosti případu by postačilo uplatnění odpovědnosti za přestupek pro krátkodobé fyzické napadení poškozeného. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a aby přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Učinil i alternativní návrh, aby Nejvyšší soud sám rozhodl rozsudkem tak, že obviněného uzná vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a uloží mu odpovídající trest. 8. Druhý obviněný V. T. uplatnil v zásadě shodné výhrady především proti procesnímu postupu soudu prvního stupně ohledně čtení výpovědi svědka Y. S. Také on vyslovil přesvědčení, že nebyly v tomto případě splněny zákonné podmínky vyžadované ustanovením § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný vytýkal tomuto soudu, že svědka opakovaně sám nepředvolával, ale pouze žádal policejní orgán o jeho předvedení, přičemž tento svědek jako cizinec musí být v České republice registrován, tudíž měl soud žádat o součinnost cizineckou policii. Podle názoru obviněného soudy obou stupňů neučinily všechny úkony potřebné k vypátrání pobytu svědka, ačkoli jeho výpověď představuje klíčový důkaz k řádnému posouzení skutku. Rovněž k vyhodnocení výpovědi poškozeného Y. H. soudy obou stupňů, který byl osobně slyšen až v odvolacím řízení, zaujal obviněný kritické stanovisko. Svědek totiž nepotvrdil, že by měl v době činu na ruce hodinky, po předestření kamerového záznamu pouze připustil, že je mohl ztratit. Navíc jde o osobu závislou na drogách a celou řešenou událost si nedokázal ani vybavit. Výpověď svědka Y. S. o tom, že se oba obvinění ve vozidle bavili o hodinkách není podpořena žádným jiným důkazem, naopak je v rozporu jak s tvrzením obou obviněných, tak i poškozeného, navíc samotné hodinky nebyly nalezeny. Jejich hodnota byla určena na 300 Kč, tudíž by nemohlo jít o zn. Rolex, o níž se zmiňoval svědek Y. S. 9. Dále obviněný zopakoval, že rozhodně nedošlo k odcizení hodinek, prokázáno bylo pouze fyzické napadení poškozeného, průběh incidentu nebyl řádně objasněn, ani popis skutku nevyjadřuje okolnosti nezbytné pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněných se společným podáním vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po rekapitulaci dovolacích námitek a odkazu na uplatněné dovolací důvody úvodem poznamenal, že soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o podané obžalobě. Rovněž vyhodnocení důkazů státní zástupce považoval za odpovídající zákonným pravidlům ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., proto nebylo třeba se námitkami obviněných podrobněji zabývat. 11. Státní zástupce poté stručně konstatoval, že obvinění nerozporují fyzický konflikt s poškozeným, ale popírají odcizení hodinek. Jde o opakování dosavadní obhajoby, která však byla soudy vyvrácena za použití jak kamerových záznamů, tak výpovědi svědka Y. S. Státní zástupce označil veškeré procesní kroky k zajištění účasti tohoto svědka u hlavního líčení ze strany soudů obou stupňů za standardní a ztotožnil se s vysvětlením zejména odvolacího soudu k nutnosti využít provedení tohoto důkazu postupem předvídaným ustanovením § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Přitom státní zástupce zdůraznil skutečnost, že tato výpověď byla pořízena v přípravném řízení a o jejím konání byly řádně vyrozuměny obhájkyně obou obviněných. Rozhodně odmítl, že by tento svědek mohl být podezřelý z účasti na posuzovaném protiprávním jednání, obžaloba kladla za vinu jeho spáchání výlučně oběma spoluobviněným. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 12. Nejvyšší soud nejprve ověřil, že u obou obviněných jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a dále posuzoval povahu vznesených námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že obsah obou dovolání je v zásadní argumen