5 Tdo 489/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 489/2025-750 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 7 To 6/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 71/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, sp. zn. 16 T 71/2024, byl obviněný M. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo též uloženo zaplatit poškozeným M. a J. K. na náhradu nemajetkové újmy částky uvedené v rozsudku, přičemž se zbytkem svých nároků byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, státní zástupce v neprospěch obviněného a poškození M. a J. K. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 7 To 6/2025, následovně. Odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. doplnil tak, že obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ústavní ochranné léčení protialkoholní, odvolání obviněného i poškozených zamítl podle § 256 tr. ř., jinak ponechal napadený rozsudek soudu prvního stupně beze změn. 3. Uvedeného trestného činu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tak, že dne 17. 1. 2024 v obci XY po předchozí konzumaci alkoholického nápoje a s úmyslem usmrtit svou manželku, poškozenou J. K., ji celkem čtyřikrát velkou silou bodl blíže nezjištěným hrotnatým nástrojem do krku a hrudníku. Tím jí způsobil bodnou ránu na pravé tváři s bodným kanálem probíhajícím šikmo dolů s průbodem pravé vnitřní hrdelní žíly, dále bodnou ránu na hrudníku vlevo s průbodem osrdečníku a vzestupné části hrudní srdečnice, bodnou ránu na hrudníku vpravo hlubokou asi 10 cm a bodnou ránu v dolní polovině pravého prsu. Tato zranění byla příčinou smrti poškozené, která nastala v důsledku vykrvácení zejména z poranění hrdelní žíly. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný nejprve stručně předestřel jádro svých dovolacích námitek (odst. 10. dovolání), které pak blíže rozvedl (v jednotlivých podkapitolách IV.1. až IV.7. svého dovolání). Obviněný vytýkal soudům nižších stupňů především nesprávnost skutkových zjištění, tedy rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, a to zejména pokud šlo o charakter a původ zranění, která utrpěla poškozená a která utrpěl on sám. V tomto směru nemají podle něj skutkové závěry soudů nižších stupňů dostatečnou oporu v důkazech, nebylo prokázáno s dostatečnou mírou jistoty, k čemu soudy na základě dokazování dospěly. Podle jeho názoru nebylo spolehlivě prokázáno, jakým způsobem, kým a jakým nástrojem byla uvedená zranění způsobena. Navíc se nepodařilo ani zjistit, co bylo vražednou zbraní. Nesouhlasil se zcela protichůdnými názory znalců ohledně průběhu skutkového děje, neboť závěry soudu prvního stupně ohledně manipulace s důkazy byly v rozporu se znaleckým posudkem. Dále vytýkal neprovedení navržených důkazů, respektive účelové využití a hodnocení důkazů v jeho neprospěch (podle něj šlo o tzv. Cherrypicking důkazů svědčících jen pro odsouzení). Podle jeho přesvědčení došlo k nelogicky vystavěné konstrukci událostí předmětného večera, které ve svém kontextu nedávají smysl. Dále se vyhradil proti dalším dílčím chybám, které se objevily v rozsudku odvolacího soudu. Obviněný mimo jiné nesouhlasil se závěry znalce MUDr. Jiřího Hladíka a jeho znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství a akcentoval význam znaleckých posudků z odvětví psychiatrie a psychologie, které mohly poskytnout relevantní informace ohledně možnosti sebepoškození ve vazbě na duševní stav. Měl za to, že rozhodná skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, byly ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména tedy se znaleckým zkoumáním znalce MUDr. Vlastimila Tichého a znalce PhDr. Jiřího Klose, Ph.D., neboť neexistoval důkaz, který by potvrdil, že si obviněný zranění způsobil sám. Nepodařilo se určit a zajistit zbraň, která byla použita k útoku na tělesnou integritu poškozené, zranění poškozené nemohla být způsobena dýkou a na kuchyňském noži, který byl zajištěn, nebyl nalezen DNA profil poškozené. S ohledem na jeho psychický a fyzický stav po incidentu obviněný nesouhlasil se závěrem, že zbraň ukryl. Ze strany soudu se jednalo o pouhé domněnky, které byly v přímém rozporu se zásadou materiální pravdy a současně se zásadou in dubio pro reo. 6. Obviněný vytýkal soudům nižších stupňů i chybné posouzení skutkového děje a časové posloupnosti útoků, což bylo klíčové pro posouzení nutné obrany, jejího excesu či zabití. V této souvislosti dále vytkl manipulaci s důkazy. Nesouhlasil, že soud prvního stupně kladl obviněnému za vinu, že místo činu upravil, zejména, že znemožnil nalezení vražedné zbraně. 7. Obviněný vytýkal opomenutí navržených důkazů, konkrétně výslechů svědků P. K. a K. B., jakož i neopatření zdravotnické dokumentace poškozené z psychiatrické nemocnice, která by mohla poskytnout bližší informace o duševním stavu a případném duševním onemocnění poškozené. Obviněný nesouhlasil, že by navržené důkazy nesouvisely s předmětem řízení, ani s tím, že navržené důkazy nedisponují vypovídací potencí nebo že by se jednalo o důkazy nadbytečné. Zjištěný skutkový stav tedy byl nejistý a nejasný. Připomenul, že on sám skončil zraněný a znalec nevyloučil, že mu tato zranění mohla být způsobena poškozenou. Za takové situace měla být věnována pozornost též osobnosti poškozené, což soud prvního stupně zcela ignoroval, čímž zatížil řízení vadami neúplně zjištěného skutkového stavu, respektive neúplně zjištěného skutkového děje. Navržené důkazy mohly dokreslit rodinné zázemí u poškozené a dovolatele. 8. Z uvedených důvodů došlo podle obviněného k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť obviněný měl být obžaloby zproštěn za využití principu in dubio pro reo. Na podporu svých tvrzení též obsáhle citoval z judikatury Ústavního soudu. V závěru svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a základní námitky obviněného. 10. Státní zástupce podal stručný výklad obviněným uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že část uplatněných námitek jim neodpovídá. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil prakticky žádné konkrétní výhrady ryze hmotněprávní povahy odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Fakticky brojil jen proti skutkovým závěrům a porušení zásady in dubio pro reo. Tyto námitky vůbec pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť jimi obviněný zpochybňuje výlučně skutkové závěry soudů nižších stupňů. V projednávané věci byly alternativní verze skutkového děje, že mělo dojít k poranění poškozené v důsledku jejího sebepoškození, případně v důsledku zákroku obviněného v rámci nutné obrany proti jejímu útoku, výsledky provedeného dokazování spolehlivě vyvráceny. 11. Obviněný se v počáteční fázi řízení hájil tím, že si na průběh incidentu nepamatuje. Následně začal komentovat počátek konfliktu mezi ním a poškozenou, avšak jeho výpověď zůstala prázdná k vybavení si dalších skutečností. Pokud se obviněný dovolával splnění podmínek nutné obrany, je třeba uvést, že soud prvního stupně se touto možností ve svém rozhodnutí zabýval a nepřijal ji. V odůvodnění svého rozsudku (v bodech 62. až 66.) se soud prvního stupně hypoteticky zabýval různými jinými variantami možného průběhu událostí, avšak žádné z nich nepřisvědčil. Dospěl k závěru, že tvrzení obviněného o nutné obraně nevyplývalo z výsledků provedeného dokazování a nekoresponduje se situací zjištěnou n